Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

JOSEF RYBA

Hirtenruf (zum Heimtreiben) Popěvek pasáčků, kteří ženou domů
Hilla, Holla Hirtenbuam, treibts hoam,
d' Sunn gäiht auf Kugelwaid,
is scho bold Fuaderzeit,
Hilla, Holla, Buam, treibts zamm.
(tj. "Heja hola, je nám vstát, domu hnát,
slunko je nad Kuklovem,
ke krmení poženem.
Heja hola, je čas hnát." - pozn. překl.)

Slovníček: Hirtenbuam=pasáčci, hoam=domů, d' Sunn gäiht=slunce jde, scho bold=už brzy, Fuaderzeit=čas krmení, Buam=hoši, treibts zamm=shánějte.

Beerenlesen Popěvek při sbírání jahod
Hilla, Holla, Beeiln san gnua,
Wenn ner bold Sunntog war,
Dos wieda Kirchtog war,
Hilla, Holla, Beeiln san gnua.
(tj. "Heja hola, jahod dost docela,
Kýž je brzy v neděli
posvícení veselý.
Heja hola, jahod dost docela." - pozn. překl.)

Slovníček: Beeiln san gnua=jahod je dost, ner=jen, wieda=zase, Kirchtog=posvícení.

P.S. Jde o zápisy, pořízené farářem Rybou a někdejším sedlákem z Dobčic (otcem Margarete Knofové, zastoupené i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) Jakobem Seemannem z ústního podání vyhnanců ze strýčického jazykového ostrova. Půvabný je i fakt, že oba texty mají údajně týž nápěv jako známá německá píseň "Kuckuck! Kuckuck! Ruft 's aus dem Wald" (i s melodií viz Ingeb.og), k níž nenapsal slova nikdo jiný než autor proslulého textu německé hymny August Heinrich Hoffmann von Fallersleben (rovněž zastoupený i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), který tak podivuhodně nabývá další vazby na šumavský region.

Přání kazatelovo

"Chtěl bych vyjádřit přání budoucího pokojného soužití německého a českého národa, které přece oba už po celá staletí žily v míru jeden vedle druhého."

Glaube und Heimat, 2006, č. 9-10, s. 38

P.S. Takto reprodukoval závěr Rybova kázání ve Schwärzelbachu u Hammelburgu jeden z účastníků tamního setkání Strýčických v červenci roku 2006 u příležitosti 60. jubilea jejich vyhnání z domova.

O faráři Josefu Rybovi dávám slovo jedné z jeho poválečných "oveček", jak své vzpomínky na něho, uvedené ostatně životními daty, převzatými z jím samým sepsané a v roce 1994 vydané brožury "Im Schatten deiner Flügel" (tj. "Ve stínu Tvých křídel"), zveřejnila na stránkách zejména její zásluhou sestaveného rodáckého sborníku. Stalo se tak ovšem tři roky předtím, než dotyčný 7. října roku 2014 v bavorském Würzburgu skonal, a to ve svých 100 letech (!), jako nejstarší farář tamní diecéze. Už to krásné příjmení, tolik připomínající české Vánoce, nám ho činí velice blízkým.

Monsignore farář v.v. Josef Ryba
Margarete Knofová

Farář Josef Ryba se narodil dne 22. února roku 1914 ve Velkých Hošticích (Groß Hoschütz) v olomoucké arcidiecézi. Po ukončení své školní docházky vystudoval v Praze bohosloví a byl dne 29. června 1938 ve svatovítské katedrále vysvěcen na kněze.
1938-1939 kaplanem v Aši (Asch), pražská arcidiecéze
1939-1943 kurátem (tj. výpomocným knězem či farním vikářem - pozn. překl.) v Citicích (Zieditz), děkanství Falknov (Falkenau an der Eger, dnes Sokolov, 1938-1945 stejně jako Citice i Cheb součástí tzv. Reichsgau Sudetenland v rámci nacistické "Říše" - pozn. překl.) / Cheb (Eger)
1943-1946 farním správcem v Liebensteinu (dnes Libá), děkanství Cheb
12. září 1946 vysídlen do Bavorska
1946-1949 kooperátorem v obcích Wartmannsroth a Völkersleier, děkanství Hammelburg, diecéze Würzburg
1949-1952 kurátem ve vládním uprchlickém táboře (Regierungsflüchtlingslager) Hammelburg (na místě vojenského cvičiště v části bavorského města téhož jména) a v obci Bonnland (1. října 1949 znovuzřízené po vynětí z vojenského cvičiště, v jehož rámci přestala existovat 1. dubna 1938, 1956 byla ovšem vysídlena znovu pro "cvičnou ves" bundeswehru - pozn. překl.), děkanství Hammelburg
1952-1966 farářem v Schonungen, děkanství Scheinfurt
1966-1990 farářem v Gemünden, děkanství Gemünden
od roku 1990 farářem v.v. a duchovním správcem v Ettleben, děkanství Schweinfurt/Süd
Po svém vyhnání ze Sudet byl farář Ryba v letech 1946-1949 činný jako kooperátor ve farnosti Wartmannsroth, okres Hammelburg. V této farnosti nalezlo domov množství někdejších obyvatel strýčického jazykového ostrova (v originále "viele ehemalige Sprachinsler" - pozn. překl.). Jako duchovní správce svědomitě navštěvoval osobně farníky jemu svěřené a při této příležitosti se seznámil jak s naší strýčickou vánoční hrou (v originále "unser Christkindlspiel" - pozn. překl.), tak se zvykoslovím a národopisem našeho jihočeského domova. Učarovalo mu zejména bohaté dědictví starodávných lidových písní a zaznamenával všechno, co mu starší vyprávěli a předzpěvovali, v blahé naději, že tím dokáže zachytit a uchovat kus domova pro přítomnost a budoucnost. Činil si textové poznámky i notové zápisy. Nápomocen mu přitom byl v témže místě bydlící Jakob Seemann (jak už zmíněno, otec Margarete Knofové - pozn. překl.) a spolu svěřovali text i noty papíru. Housličky a harmonium byly oběma těm muzikálním mužům po ruce k tomu, aby mohli slovům písní přiřknout tu správnou melodii. Notový papír nebyl tenkrát nikde k sehnání a všechny notové řádky se musily předkreslovat, aby se pak do nich opět rukou daly noty zapsat (viz k tomu kapitola rodácké knihy se záznamy dětských říkadel, popěvků a lidových písní).
Už v letech 1949-1950 se dostala prostřednictvím sběratele Alberta Brosche (je také i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) část jeho sbírky do fondů instituce "Deutsches Volksliederarchiv" ve Freiburgu im Breisgau, významného pracoviště mezinárodního bádání o lidové písni. Zbytek své sbírky předal právě zmíněnému archivu roku 1987 jménem všech ručitelů z jazykového ostrova (bývá zván jak "strýčickým", tak i "budějovickým" pro svou blízkost jihočeské metropoli, kterou kdysi obklopoval - pozn. překl.), kteří Rybu opatřili bohatým informačním materiálem, on sám. V přítomnosti faráře Josefa Ryby bylo při rodáckém setkání ve Schwärzelbachu roku 2006 (odtud pochází i textová ukázka z jeho tamního kázání - pozn. překl.) usneseno, že bude pro své zásluhy o strýčický jazykový ostrov jmenován jeho čestným občanem, což se také krátce nato skutečně i stalo.

Die Stritschitzer Sprachinsel in Südböhmen (2011), s. 305-306

- - - - -
* Velké Hoštice / Strýčice / Dobčice, Záboří / † † † Würzburg (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2018
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko