Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

HEINRICH PASCHER

Kronikářovo slovo úvodem

Heinrich Pascher,
řídící učitel (podpis)
Na zasedání obecního výboru (rozuměj v Glöckelbergu, jak se až do roku 1948 jmenovala dnes zaniklá Zvonková - pozn. překl.) dne 4. prosince 1927 musil být určen zdejší kronikář (v originále "ein Chronist für die hiesige Gemeinde" - pozn. překl.). Po dlouhém jednání byla vyslána deputace k výše zde podepsanému, aby ho přiměla převzít tuto funkci, což on i učinil. Narodil se 5. listopadu roku 1883 v Kaplici (Kaplitz) a nastoupil k 1. říjnu 1903 (poté, co téhož roku dovršil studium na německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích /Budweis/ - pozn. překl.) jako provizorní pomocný učitel na školu v Glöckelbergu, poněvadž zde ustavený učitel Viktor Wagner, rodilý Budějovičan (v originále "Budweiser" - pozn. překl.), byl na rok ze zdejší školní služby uvolněn, aby se mohl ujmout místa domácího učitele v rodině německého konsula v severoafrickém Tangeru (v tehdy ještě nezávislém Maroku, které si v roce 1912 mezi sebe rozdělily Francie a Španělsko - sám Tanger se v roce 1923 stal mezinárodní zónou /za války, kdy byl pod kontrolou Francova Španělska, se tu roku 1943 narodil významný německý historik Hagen Shulze/, a i když připadl 1956 opět nezávislému Maroku, počíná už od dvacátých. později pak i v šedesátých a sedmdesátých letech dvacátého století fungovat jako lákadlo a přechodný či trvalejší azyl mnoha evropských i amerických literátů /Tennessee Williams, Kerouac, Capote, W.S. Burroughs, Ginsberg aj./ - Viktor Wagner, který má i své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže, pobyl tu ovšem jen krátce a učil před první světovou válkou po Glöckelbergu ještě v Nové Peci /Neuofen/ a z ruského bojiště, kde byl už od 24. září 1915 nezvěstný, se domů nejspíše nikdy nevrátil - pozn. překl.). Ve školním roce 1904/1905 odchází kronikář na školu v Kájově (Gojau), působí tam až do konce školního roku 1908/1909 a vrací se k 1. září l909 jako definitivní učitel (v originále "Lehrer I. Klasse" /tj. úřední označení učitele podle zemského zákona z roku 1903 - "Lehrer II. Klasse" bylo totiž označením nahrazujícím dosavadní titul "Unterlehrer", tj. "podučitel"/ - pozn. překl.) do Glöckelbergu. Zde je činný až dodnes, stal se po svém návratu ze světové války (rozuměj té první z obou - pozn. překl.) provizorním správcem školy a k 1. říjnu 1919 definitivním jejím řídícím učitelem. Jeho kronikářský úkol mu byl značně usnadněn dějepisnými pracemi nynějšího zdejšího faráře Aloise Essla (farář sám se psal vždy Eßl a nikoli Essl - pozn. překl.), který zpracoval historii obce a vydal roku 1917 ten svůj text ve čtyřech sešitcích. Použil v něm výtahy ze schwarzenberského archivu v Českém Krumlově (v originále "Krumau" - pozn. překl.), záznamů z farní knihy v Horní Plané (Oberplan) i z pozemkových knih tamního okresního soudu. Dále byla kronikářem použita školní kronika, pamětní kniha zdejší fary a mnohé, co zjistil dotazy u lidí (v originále "durch Nachfragen bei den Leuten" - pozn. překl.). Velmi cenná a podrobná práce byla farářem Aloisem Esslem za pomoci archiváře Dr. Karla Tannicha v Krumlově a pátera Josefa Štěpničky v Horní Plané (v hornoplánské oddací matrice těsně před první světovou válkou nacházíme jeho podpis jako zdejšího kaplana - pozn. překl.) zveřejněna pod titulem "Drei Glashütten als Besiedler und Roder von Böhmerwaldteilen" (ty části Šumavy jsou naše oblast /v originále "unser Gebiet" - pozn. překl.) v pamětním spise k oslavě padesátileté existence vyššího státního gymnázia v Krumlově (originální název sborníku z roku 1921 zní "Festschrift zur Feier des fünfzigjährigen Bestandes des Staats-Obergymnasiums in Krummau" - pozn. překl.). Předtím už zmíněné sešitky jsou přílohou pamětní knihy obce, aby přispěly k pochopení počáteční historie našeho osídlení a vytvořily v knize žádoucí prostor pro události, které teprve přijdou. Kéž by bylo vždy více těch dobrých nežli těch zlých - to přeje kronikář svému druhému domovu.

Můžeme už s určitostí říci, že přání kronikářovo se nesplnilo - jeho druhý domov už neexistuje, pokud není nějaký jiný třetí ne snad v severní Africe, ale vůbec mimo celé to pozemské slzavé údolí, jak jsme v dětství slýchali ze slov modlitby. Heinrich Pascher figuruje na webových stránkách Kohoutího kříže už při jméně Franze Petschla v textu o historii glöckelberské obecné školy. Byl v pořadí sedmým jejím řídícím, ta sedmička však škole štěstí nepřinesla - zašla jako celá ta obec krásným českým jménem Zadní Zvonková a její ředitel zahynul podle některých pramenů v českobudějovickém sběrném táboře (tak svědčí třeba Ernst Hable), podle jiných zahynul hladem v podobném lágru (abychom to řekli německy) v Plzni (tolik Hermine Kimbacherová, stejně jako Hable lze překlad jejího svědectví najít rovněž na webových stranách Kohoutího kříže ). Už zmíněný text Petschlův, odvolávající se na výpovědi očitých svědků, svědčí, že byl Pascher "buchstäblich zu Tode gequält". Chtělo by to nějakého kronikáře, tentokrát asi českého, nutká mě povědět závěrem.
- - - - -
* Kaplice / České Budějovice / Zvonková / Kájov / † České Budějovice?
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2018
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko