Othmar Kraml

Aby blíže poznali náš blízký šumavský domov a načerpali tu dojmy pro svou uměleckou tvorbu, pozvalo město Volary (Wallern) básníka Johannese Linkeho a akademického malíře Wilhelma Niedermayera (oba jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.) k delšímu pobytu (z volarské kroniky, jen v torzu zachované, se dovídáme, že bydlili od 10. do 29. září válečného roku 1943 v hotelu U Pošty /Gasthof zur Post/ - pozn. překl.). Na podnět okresního vedení (rozuměj vedení NSDAP - pozn. překl.) konal se při této příležitosti dne 14. září ve zdejším nádražním hotelu pozdravný večer (v originále "ein Begrüßungsabend" - pozn. překl.), na který se dosavili oba umělci se svými manželkami, okresní vedoucí Graf (na konci války prý trval na obraně Prachatic do posledního náboje - pozn. překl.). okresní kulturní vedoucí (v originále "Kreiskulturstellenleiter" - pozn. překl.) Plöchl, školní rada Bürger (ten je také i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), ředitel prachatického německého učitelského ústavu Seizinger, tovární ředitel Forst z Prachatic, vedoucí místní skupiny NSDAP a starosta Volar Praxl (Anton Praxl /1899-1993/, otec Paula Praxla, i samostatně zastoupeného na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), zástupci místní skupiny a přidružených organizací strany (v originále "Gliederungen" - pozn. překl.), škol, ženské i mužské pracovní služby. Jako hosté byli přítomni i náhodou ve Volarech natáčející filmaři z Mnichova (v originále "die zufällig in Wallern weilenden Angehörigen der Kulturfilmstelle München" - pozn. překl.).
Večer zahájil pod vedením ředitele Herbsta volarský pěvecký sbor jednou domovskou písní (v originále "Singschar Wallern mi teinem Heimatlied" - pozn. překl.). Nato pozdravil hosty starosta Praxl, vyjádřil radost nad tím, že vyhověli jeho pozvání a popřál jim vedle vydatného zotavení na naší krásné Šumavě i bohatou žeň inspirace pro jejich další umělecké dílo. Jako malou upomínku na jejich pobyt ve Volarech předal starosta oběma hostům dvě ušlechtile formované dřevěné misky, umělecko-řemeslné výrobky zdejší odborné školy na zpracování dřeva (ta brzy po válce zanikla - pozn. překl.). Pak se ujal slova básník Johannes Linke, poděkoval za pozvání, hovořil svým vřelým a zároveň prostým způsobem o spřízněnosti Šumavy na té i oné straně staré hranice a vyjádřil naději, že přes veškerá správní vymezení vytvoří všichni Šumavané jeden pevný kulturní svazek. Okresní vedoucí Graf pozdravil rovněž oba umělce srdečnými slovy a vyslovil zároveň předpoklad, že toto pozvání nebude posledním.
Písně volarského pěveckého sboru byly náladovým rámcem vážných i veselých recitačních ukázek z díla Johannese Linkeho v jeho vlastním podání, které daly nahlédnout do jeho rozsáhlé tvorby. Mozartova sonáta, přednesená studentem zdejší Oberschule Fredi Walterem (i Alfred Walter má své samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.), se k četbě harmonicky připojila. Večer tak proběhl velice zajímavě a přinesl všem krásný, hluboký zážitek.
Dne 21. září četl pak Johannes Linke ze svého díla příslušníkům Hitlerovy mládeže (Hitlerjugend), Svazu německých dívek (BDM) a ženské i mužské pracovní služby. Verše se střídaly s ukázkami prózy, vážná nota s veselou a básník obdarovával mladé ze svých bohatých duševních pokladů, které mu daly najít slova a pojmy, přibližující nám náš šumavský domov ve vší jeho kráse.

Ačkoli rozhodně není vyloučeno, ba hraničí téměř s jistotou, že šifra "Kr" na konci německého originálu předchozího textu skrývá osobu Franze Kreipla (zastoupeného i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže) a nikoli Othmara Kramla (Kreipl totiž pod touže dvojicí písmen, jakou začíná i příjmení Kramlovo /tady v kraji i mezi Čechy hojně rozšířené/, publikoval za války zprávy z Prachaticka v rubrice "Gau Bayreuth" /ano, tam tehdy "říšské" Volary náležely!/), využívám příležitosti nebo spíše záminky připomenout osobnost hudbymilovného volarského učitele Kramla už proto, že Franz Kreipl na rozdíl od něho přímo ve Volarech nepůsobil. Kraml zato, ačkoli narozen 28. dubna 1891 v Záblatí (Sablat) v rodině tamního školního ředitele Edmunda Kramla a jeho ženy Anny, roz. Metzeové, dcery českobudějovického mydláře Franze Metze a Barbary, roz. Želízkové z Týna nad Vltavou, působil poté, co v roce 1911 absolvoval německý učitelský ústav v Českých Budějovicích, od roku 1912 až do roku 1945 jako pedagog a pak (od roku 1942) ředitel dívčí obecné školy ve Volarech. Tady bylo na podzim 1943 rozhodně už na všechno pozdě a Linke a Niedermayer, oba umělci nesporné výrazové síly, se mohli se Šumavou v podstatě loučit jen o pár let dříve než všichni zdejší Němci vůbec. Je ovšem nejvýš pravděpodobné, že při účasti zástupců škol byl tenkrát i Kraml mezi účastníky zářijové slavnosti. Výstřižek z novin ostatně, z něhož je překlad textové ukázky pořízen, je spolu s podpisy Niedermayera i Linkeho na vedlejším rukopisném záznamu zbytku vytrhané volarské kroniky doprovázen téměř totožnou zprávou nepodepsaného autora, pod nímž si můžeme představit kohokoli, i Othmara Kramla. Říkali mu prý "Vater Kraml", byl totiž i veřejným poručníkem Německé péče o mládež (Berufsvormund der Deutschen Jugendfürsorge, který u otců nemanželských dětí nebyl zrovna příliš oblíben. Byl také pokladníkem Okresního učitelského sdružení, hrál první violu a první housle v orchestru chrámového sboru. Jeho tajnou láskou byla prý krajina mezi Volary a rodným Záblatím, zvaná německy "Verschei" (česky by to asi znělo "vrší" či "vrchovina"). Po porážce "třetí Říše" se ocitl na delší dobu v českém vězení a následně vypovězen do Německa trpěl muž, proslulý kdysi svými šibalskými rýmy a šprýmy, které prý až zlidověly, na anginu pectoris a rychle postupující kornatění tepen. Prodělal několik záchvatů mrtvice a skonal ve věku 67 let dne 4. února roku 1959 v bavorském městě Burglengenfeld. Do Bayreuthu a do Volar je odtud asi tak stejně daleko.