Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

GREGOR HETTEGGER

Mytologické prvky v Charitónově románu O Chaireiovi a Kallirhoe

Osobitým jevem poklasické řecké literatury je řecký román. Vyrašil z půdy sofistiky a stal se pokračováním a náhradou erotické elegie a novější komedie. Jeho stopy však při známé "radosti z vyprávění" (odkaz na "zlatá slova" Johanna Wolfganga Goethea: "Vom Vater hab ich die Statur, des Lebens ernstes Führen, vom Mütterchen die Frohnatur und Lust zu fabulieren", tj. "Po otci mám prý postavu a vážné založení, po mamince rád zábavu a radost z vyprávění" - pozn. překl.), jíž se národ starých Řeků odjakživa vyznačoval, sahají mnohem dál nazpět. Kdo by snad chtěl popřít, že už v Odysseovi lze rozpoznat pravzor sofistického románového hrdiny? Nakonec přece není Odyssea - v tom nejušlechtilejším uměleckém zpodobení ovšem - ničím než pokračováním řady dobrodružství, zčásti dokonce i erotického obsahu, které hrdinu vzdalují domovu i jeho choti, setrvávající v cudné věrnosti. Výlučným účelem románu bylo pobavení. A k tomu byl tento nový epický žánr (v originále "diese neue poetische Gattung" - pozn. překl.) ovšem obzvláště vhodný. Zajišťoval totiž fantazii to nejširší hrací pole a ta se po něm mohla prohánět (v originále "tummeln", tj. doslova "rejdit" - pozn. překl.) jako nějaký nespoutaný oř. "Svoboda invence", poznamenává Christ (v originále ovšem německy - pozn. překl.), "zbavila se tu ještě více nežli v dramatu pout skutečnosti a zvyklosti a nalezla ve víře současníků v zázraky, ve vybájených zprávách z dalekých zemí a v rozmarném vyvádění bohyně Štěstěny bohatou stravu." K autorům takových románů náleží také Charitón z Afrodisias (řecké slovo "charitón" má význam "nadaný" a proto bylo jméno považováno za pseudonym - pozn. překl.) v Kárii (tj. v jihozápadní Anatolii - pozn. překl.).

Zweiundvierzigster Jahres-Bericht des k.k. Staats-Obergymnasiums in Krumau, veröffentlicht am Schlusse des Schuljahres 1914/1915, s. 1-14
Dreiundvierzigster Jahres-Bericht des k.k. Staats-Obergymnasiums in Krumau, veröffentlicht am Schlusse des Schuljahres 1915/1916, s. 7-18

Předchozí text je prvým odstavcem "malé studie", která se v německém originále pod titulem "Über das Mythologische bei Chariton" stala ozdobou hned dvou výročních zpráv krumlovského státního vyššího gymnázia a která byla zčásti přepracována ("nach erneuter Durchsicht und teilweiser Umarbeitung pietatis") ze seminární práce, o níž pisatelův vážený innsbrucký učitel, starofilolog prof.Dr. Anton Zingerle (1842-1910) kdysi prohlásil, že je "druckfrei", tj. zralá k tisku. Gregor Hettegger se narodil 13. května roku 1869 v městysi Sankt Veit im Pongau (rakouská spolková země Solnohradsko) z jadrného selského rodu ("er stammte aus kräftigen Bauernmarke" píše se v nepodepsaném nekrologu). Navštěvoval salcburské arcibiskupské gymnázium Borromäum, studoval pak v letech 1889-1893 v Salzburgu teologii (roku 1893 byl vysvěcen na kněze) a v letech 1896-1900 klasickou filologii v Innsbrucku. Roku 1904 nabyl doktorského titulu. Působil v letech 1893-1896 jako kaplan v solnohradském městysi Tamsweg a poté, co absolvoval filosofická studia, byl nejprve suplentem a později profesorem na už zmíněném arcibiskupské gymnáziu Borromäum v letech 1900-1906. Roku 1906 vstoupil do státní služby a byl ustaven členem učitelského sboru krumlovského gymnázia, jehož byl ve školním roce 1924/1925 provizorním ředitelem. V březnu 1928 byl dokonce zvolen českokrumlovským starostou, ale 17. června téhož roku podlehl tragickému zranění, jež utrpěl týden předtím v Radniční ulici, kde se cestou ze zámku po mši svaté, kterou tam sloužil, zastavil k rozhovoru se známým a byl širokým projíždějícím autem sražen tak, že upadl do bezvědomí. Věřilo se v jeho tělesné zotavení, když se probral k plné duchovní svěžesti, ale ta naděje selhala a on za strašlivých bolestí skonal. Z prelátského kostela sv. Víta se po slavnostním rekviem vydal smuteční průvod ke hrobu, nad nímž promluvil Hettteggerův někdejší žák a pozdější kolega Dr. Michael Ferner (ten zemřel dvaašedesátiletý v už říšském "Krummau an der Moldau" 9. června 1944 a jeho pohřeb už nepostrádal výrazně nacistických rysů). V pohnutých dějinách města jistě pozoruhodná osobní historie kněze a vědce, nevím, zda zrovna antickému románu se podobající. Nadešla totiž dramata věru mnohem osudovější.
- - - - -
* Sankt Veit im Pongau (A) / † † † Český Krumlov
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2018
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko