THERESE VON HANSGIRGOVÁ (ps. THEODOR REINWALD)

Tož sbohem, noci!

So lebe wohl denn, Nacht!
Kein Dunkel mehr!
Es bricht die Freude an,
Sie strahlt,
Sie siegt!
Auf ewig tagt 's!
Edward Young, Nachtgedanken

Du bist nun wirklich meine holde Braut,
Ich bin am festen Ziele schwanken Strebens;
Du bist mein Weib, du bist mir angetraut,
Ich habe nicht gehofft, gestrebt vergebens! -
Adalbert von Chamisso, An Antonie

Tož sbohem, noci!
Nijaká tma víc!
Rozbřeská radost,
vítězí
a září!
Navěky dní se!
Edward Young, Rozjímání noční

Spanilou nevěstou jsi nyní mou,
jsem u cíle svých vratkých předsevzetí,
jsi ženou mou, mou paní oddanou,
já marně nedoufal tě chopit do objetí!
Adalbert von Chamisso, Antonii

Uplynulo šest let.
Rozkošný letní den se chýlil ke svému konci. Slunce zapadalo, ale jeho paprsky, dosud plné síly, nořily krajinu do onoho magického třpytu, který napůl zlatem, napůl purpurem do šíra ozařoval kraj kolkolem.
Dlouhé dvojité řady oken zámku Birkensee blyštěly se v blednoucím svitu, zatímco ostře zubaté okraje teras rohových věží se zvedaly na temně modré večerní obloze. Impozantní skleník leží v podvečerním stínu a dává poblíž zaznívat důvěrnému šplounání svého vodotrysku.
V zámku panuje čilý život. V zámeckém dvoře stojí elegantní kočár a prozrazuje právě nastalý příjezd nějakého hosta - událost tu po nějakých šest let vzácně vídanou.

T. Reinwald, Dunkle Fügungen : ein Roman (1862), s. 300

Šťastný konec jednoho románu prozrazuje ten úvod poslední jeho kapitoly uvedený jako ty předchozí nějakým citátem z autorčiny četby. Jen v tom druhém díle digitálně dostupném na stránkách Bavorské státní knihovny se setkáváme s pozoruhodnými jmény (celá čtvrtina, tedy šest, je jich anglicky píšících) Edward Bulwer-Lytton (1803-1873), George Gordon Byron (1788-1824), James Fenimore Cooper (1789-1851), Carl Ferdinand Dräxler-Manfred (1806-1879), Emilie Flygare-Carlén (1807-1892), Franz Grillparzer (1791-1872), Homér (?), Adelbert von Chamisso (1781-1838), Theodor Körner (1791-1813), Nikolaus Lenau (1802-1850), on i Grillpazer jsou zastoupeni samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, Gotthold Ephraim Lessing (1729-1781), Nikandros z Kolofónu (2. stol. př. Kr.), Plinius mladší (61-113), Jean Racine (1639-1699), Walter Scott (1771-1832), William Shakespeare (1564-1616), Friedrich Schiller (1759-1805), Ernst Schulze (1789-1817), Sofokles (497-406 př. Kr.), Anne Louise Germaine de Staël-Holstein (1766-1817), Laurence Sterne (1713-1768), Esaias Tegnér (1782-1846), Christoph Martin Wieland (1733-1813) a Edward Young (1683-1765), kterého do češtiny už v roce 1820 přeložil Jan Nejedlý. Hornofalcký zámek Pirkensee na pomezí Bavorského lesa asi nebude předlohou toho románového, nám však stačí sama osoba autorky, abychom ji zařadili mezi německy píšící "Šumavany". Therese von Hansgirgová se narodila 28. března roku 1833 v Českých Budějovicích (Budweis) na adrese v matrice psané "Wienertor..stadt N. 1" jako dcera aktuára při budějovickém trestním soudu ("Aktuar bey dem budweiser Kriminalgericht") Mathiase Tobische a jeho ženy Anny, dcery c.k. podporučíka ("k.k. Unterlieutnant") Johanna Busche a Anny, roz. Weberové. Asi i podle své kmotřičky Theresie Tobischové (psané v matrice "Theresia Towisch") bylo novorozené děvče pokřtěno jménem Theresia Katharina Maria Tobischová. Podle lexikonu "německých paní pera" (Lexikon deutscher Frauen der Feder) Sophie Patakyové, vyšlého v Berlíně roku 1898, uvádějícím naši spisovatelku jako dosud žijící na adrese Graz, tj. Štýrský Hradec, Elisabethstraße 16B, prožila dětství a mládí zcela odloučena od svých věkových vrstevníků a vrstevnic a dostalo se jí osamělé přísně puritánské výchovy v rodičovském domě a přilehlé zahradě ve společnosti o čtyři roky staršího, povahou však zcela odlišného bratra. Teprve zasnoubení s tehdejším okresním komisařem Karlem Viktorem von Hansgirgem (zastoupeným také samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), pozdějším plodným spisovatelem, probudilo v ní prý básnicky založenou duši. Už během zasnoubení vznikl pod vlivem čilé korespondence s budoucím manželem, působícím tehdy v Kaplici a Vimperku na odlehlejší už Šumavě, její prvý román, z jehož závěrečné kapitoly je pořízen i překlad textové ukázky. Kniha vyšla pod autorčiným pseudonymem až roku 1862 ve Vídni, už sedm let po svatbě, po níž manželé žili nejprve v Jáchymově (Sankt Joachimsthal), pak v Hansgirgově rodné Plzni (Pilsen), v letech 1864-1868 "na" Kašperských Horách (Bergreichenstein) a znovu v Jáchymově. Šťastné manželství bylo korunováno narozením dcery a provázeno spisovatelskými úspěchy nejen Hansgirgovými, nýbrž i těmi z pera ženina, totiž novelami na stránkách časopisů jako byl "Bazar", "Viktoria", "Dioskuren" aj., sebranými pak ve dvou svazcích pod společným titulem "Gesammelten Novellen" a vydanými v Praze roku 1873. V roce 1877 v Jáchymově zemřel její manžel, místa jejího dalšího pobytu se liší. Ze záznamů městského archívu ve Štýrském Hradci ovšem víme, že sem natrvalo přišla z Vídně roku 1905 (už dříve tu žila její dcera Wilhemine). Zemřela 29. července 1914, tedy den po začátku "Velké války" a je pochována na hřbitově St. Leonhard Friedhof.

- - - - -
* České Budějovice / Kaplice / † † † Štýrský Hradec (A)