Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

ELFRIEDE ENDLOVÁ

Šumavská jizba v Domě sv. Vintíře na Dobré Vodě

Dne 30. května (roku 2003 - pozn. překl.) se konalo prvé "posezení" v prostorách zrenovované fary (v originále "die erste ,Sitzweil' im renovierten Pfarrhof" - pozn. překl.), nyní Domě sv. Vintíře na Dobré Vodě. Hustě natlačeni jsme se usadili v šumavské jizbě (v originále "in der Böhmerwaldstube" - pozn. překl.), zařízené podle starých fotografií. Velký dík za jeho neúnavnou práci náleží v prvé řadě našemu "Schmied Hansimu" (Hansi Zettlovi). To on se ujal slova, aby vysvětlil stavební historii této ctihodné budovy a poděkoval jejím správcům Rasislavu Czvalingovi a přítelkyni Heleně za vlídné přijetí. Pěvecký soubor Heidelberger Singkreis pod vedením Helmuta Ungera nám zanotoval v ůvodu večera. Paní Inge Schweiglová přečetla ze starých legend mezi jinými i tu, jak vznikla Dobrá Voda. Hluboce pohnuti jsme byli verši šumavského básníka Zephyrina Zettla (Schweiglová a Zettl jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Kdo by mohl ty prosté řádky v našem domovském nářečí přednést lépe nežli Maria Heuwieserová, naše "Zettl Mizzerl". Na akordeon tu a tam zahráli Wolfgang Fischer a Erich Endl (manžel pisatelky textu - pozn. překl.). Starosta Jiří Jukl (starostoval v Hartmanicích za KDU-ČSL - pozn. překl.) nám poblahopřál k naší šumavské jizbě, ujistil nás, že udělá všechno, abychom se tu cítili zase jako doma a silným hlasem se přidal, když na jeho počest zazněla jedna česká písnička (v originále "ein tschechisches Lied" - pozn. překl.). Harmonický večer byl ukončen šumavskou hymnou (v originále "mit dem Böhmerwaldlied" - pozn. překl.)

Předchozí text se objevil roku 2003 v zářijovém čísle časopisu "Hoam!", tehdy ještě vycházejícího s měsíční pravidelností a se jménem pisatelčiným jsem se znovu setkal až 14 let nato, když ústřední krajanský list Sudetendeutsche Zeitung, který je nově součástí fondu Jihočeské vědecké knihovny, přinesl v březnu 2017 celostránkovou zprávu o zahájení výstavy "Stadln - das verschwundene Dorf im Böhmerwald" v Sudetoněmeckém domě v bavorské metropoli Mnichově, zachycující v 53 historických už snímcích dnes zcela zaniklou obec Stodůlky s průvodním slovem právě Elfriede Endlové. Ta se totiž ve Stodůlkách, kdysi vůbec největší a v očích rodáků i nejkrásnější vsi celé Šumavy, narodila jako Elfriede Kaschaková ve stavení čp. 72, kterému se říkalo "Franzenhof". Pokřtěna byla ovšem roku 1939 právě na Dobré Vodě u Hartmanic, v kostele, užívaném za komunistické totality jako stáj. To její přítel Hans Zettl, narozený rovněž ve Stodůlkách na kovárně zvané "Zettl-Schmiede", se stal po politickém převratu spoluzakladatelem sdružení "Förderverein Sankt-Gunther-Haus Gutwasser im Böhmerwald", které z budovy někdejší fary dokázalo vytvořit místo česko-německého setkávání. Žije s manželem Erichem v bavorském městysi Hengersberg (při webové prezentaci své tamní adresy na ulici "Schreiberin" mají psáno povolání "Architekten") a jejím snem je pro výstavu, která se v Hengersbergu konala už v srpnu a září 2015, měsíc nato ve Waldkirchen a, jak už řečeno, 2017 v Mnichově, najít nějaké trvalé umístění. Napadá mě ta Dobrá Voda, ale nevím. Tam už vedle Domu sv. Vintíře už jedno muzeum o jednom vysídlení existuje... Čechy už jsou prostě takové.
- - - - -
* Stodůlky
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2018
Licence Creative Commons
Kohoutí kříž, autor překladů a českých textů Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš, podléhá licenci
Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Nezasahujte do díla 3.0 Česko