|
|
|
|
|
|
|
|
|
 Repro Wäldlerkalender 1926, fot. příl. |
 Repro J.W. Nagl - J. Zeidler, Deutsch-Österreichische Literaturgeschichte : ein Handbuch zur Geschichte der deutschen Dichtung in Österreich-Ungarn, Dritter und vierter Band, Von 1848-1918 (1937), s. 1348 |
 Na kresbě Richarda Birnstengela z roku 1922 Repro Der Waldbrunnen, 1925, č. 10, s. 203 |
 Repro R. Hemmerle, Sudetenland Lexikon für alle, die das Sudetenland lieben (1992), s. 471 |
Jeho otec, pokřtěný v Doudlebech, kam rodný Plav farností příslušel, přišel na svět v plavském stavení čp. 12 jako syn Theresie Hlachové, dcery Johana Hlacha a Rosalie, roz. Fürbekové z Plava čp. 17, Ondřej Vaclík, připsaný česky poté, co stvrdil až sňatkem 31. ledna 1842 své otcovství, byl pak synem Jakuba Vaclíka, sedláka z Plava čp. 5 a Heleny, roz. Chromé z Opalic čp. 5 Repro SOA v Třeboni - digitální archív |
 V chalupě čp. 12 (její štít je na obraze ten prostřední) na jinak už vyhlížejícím místě obce Plav při řece Malši, zvaném dosud "Hlachovec" po posledním z původních vlastníků, se jeho otec narodil v říjnu roku 1839 Repro z daru Oldřišky Ribolové - Obecní úřad Plav |
Záznam o prvé svatbě otcově, který byl tehdy třiatřicetiletým poštmistrem v Besednici čp. 51 (jeho otec Andreas /Ondřej/ byl v témže stavení hostinským), s Cäzilií Forstnerovou, jejíž zesnulý otec Wenzl Forstner poštmistroval v Dolním Dvořišti - Johann Václik, jak je tu psán, vykonával tu službu v Dolním Dvořišti později také a přivedl si sem ze Solnohradska svou druhou ženu, která si ho vzala osmnáctiletá jako vdovce o dvacet let staršího Repro SOA v Třeboni - digitální archív |
Záznam z matriky rodného Dolního Dvořiště podává svědectví jak o původu otcově po rodičích z Plava, tak o změně psaní příjmení "podle výnosu politické zemské správy z května 1925" na "Watzlik" a ne "Vaclik" "u dítěte, jeho otce i jeho dědečka z otcovy strany" Repro SOA v Třeboni - digitální archív |
 Takto se původně psal... Repro K. k. deutsches Staats-Gymnasium in Budweis, Haupt-Katalog der ersten Klasse vom Schuljahre 1891/92 |
 Na snímku z roku 1921 stojí Watzlik před branou hradu v Lokti u příležitosti tzv. "Böhmerlandwoche" hned vedle manželů Veidlových vlevo od něho Repro J. Stauda, Der Wandervogel in Böhmen 1911-1920 (1975), obr. příl. |
 Vzácný snímek zachycuje Hanse Watzlika při slavnostním projevu k otevření Šumavského muzea v Horní Plané (předtím hostinec Blöckenstein) 8. července 1923 Repro Böhmerwäldler Heimatbrief, 2005, č. 3, s. 3 |
Jeho dopis vydavatelstvu Družstevní práce z října roku 1936, kde nad překladem prózy Jana Čepa do němčiny (šlo o román Hranice stínu /Ruf der Heimat/) navrhuje, že by "poctivému dorozumění obou sousedních národů" prospělo také tlumočit do českého jazyka nejen díla pražských německých spisovatelů, nýbrž i těch ze Sudet - bezprostřední styk "nejpodstatnějších autorů" by mohl začít odstraňovat "tisíciletou averzi" Repro Hans Watzlik - ein Nazidichter? (2006), s. 252 |
 Hans Watzlik v Horní Plané při projevu k 70. výročí úmrtí Adalberta Stiftera 28. ledna 1938 Repro R. Essl, Oberplan : der Geburstort Adalbert Stifters (1993), s. 385 |
Osudová chvíle: Aloys Skoumal "jako otec tří malých dětí" v září roku 1938 zapřísahá (na základě známosti vzniklé nad českým překladem Watzlikovy knihy "Erdmut" /Jiřina"/) Watzlika, zda by se ten nemohl zasadit o mírové východisko z konfliktu, hrozícího krvavou katastrofou Němcům i Čechům - odpovědi se pisatel dopisu nedočkal Repro Hans Watzlik - ein Nazidichter? (2006), s. 253 |
 Watzlik tu 16. června roku 1939 přijímá ve slavnostním sále Německého domu na pražských Příkopech gratulaci Konrada Henleina k udělení Eichendorffovy ceny (za Henleinem stojí zpola zakryt K. H. Frank, vlevo přihlíží v úboru rektora německé univerzity v Praze význačný pedagog Dr. Ernst Otto, který cenu zřejmě předával Repro Hans Watzlik - ein Nazidichter? (2006), s. 254 |
K rozhodnutí mimořádného lidového soudu v Klatovech z června 1946, který snížil Watzlikův trest "pod nejnižší zákonnou míru úměrně zavinění", není ani dnes celkem co dodat Repro Hans Watzlik - ein Nazidichter? (2006), s. 258-259 |
 Jeho dům v Nýrsku, sousedící s Blauovým, se zachoval v původní podobě Repro Glaube und Heimat, 2000, č. 2, s. 82 |
 Dům, kde v Tremmelshausen skonal, na snímku z roku 2005 Repro Hans Watzlik - ein Nazidichter? (2006), s. 249 |
 Watzlikova kaple u Gut Tremmelshausen asi 6 km severně od Řezna stojí na návrší s dalekým rozhledem a umrlčí prkno při ní nese německý nápis: "Na tomto prkně ležel po své smrti z domova vyhnaný básník Hans Watzlik", následují pak data jeho narození i skonu Repro Glaube und Heimat, 1988, č. 11, s. 51 |
Nekrolog na stránkách krajanského měsíčníku vyšel až čtyři měsíce po úmrtí Watzlikově a jeho autorem se stal Gustav Pochmann z Řezna (Regensburg), rodem z Horní Plané Repro Hoam!, 1949, č. 3, s. 1-2 |
 Posmrtná maska Repro Letzte Heimat : Ruhestätten deutschsprachiger Dichter aus Böhmen und Mähren (2004), s. 155 |
 Umrlčí prkno s jeho verši na stěně kaple v Tremmelshausen Repro Letzte Heimat : Ruhestätten deutschsprachiger Dichter aus Böhmen und Mähren (2004), s. 156 |
 Repro Der Bayerwald, 2005, č. 1, s. 85 |
 Hrob Hanse a Liny Watzlikových na Horním katolickém hřbitově při Univerzitní ulici v Řezně (viz i I. Stögbauer) Repro Letzte Heimat : Ruhestätten deutschsprachiger Dichter aus Böhmen und Mähren (2004), s. 153 |
K nedožitým pětasedmdesátinám přinesl v prosinci 1954 ústřední list vyhnaných krajanů tento článek se snímkem posmrtné masky Watzlikovy Repro Sudetendeutsche Zeitung, 1952, č. 50, s. 5 (Bayerische Staatsbibliothek - Digitalisat-Bestellung) |
Článek o vzpomínkovém vánočním večeru v Řezně u příležitosti nedožitých Watzlikových pětasedmdesátin zmiňuje i jeho úmysl přesídlit z Nýrska do Krumlova, v čemž mu zabránilo vyhnání Repro Sudetendeutsche Zeitung, 1955, č. 1, s. 9 (Bayerische Staatsbibliothek - Digitalisat-Bestellung) |
 O Hansi Watzlikovi i s jeho verši z webových stran Kohoutího kříže pojednal Martin C. Putna v jednom z pořadů Jihočeského literárního místopisu na vlnách českobudějovického rozhlasu (klikněte pro přehrání) Repro www stránky Českého rozhlasu |
 Theodor Veidl, autor hudby k opeře Kranwit na Watzlikovo libreto, získal za ni sice roku 1929, kdy se konala její premiéra, československou státní cenu, zahynul však 1946 jako vězeň internačního tábora pro Němce v Terezíně - v lednu 2006 uvedlo Národní divadlo v Praze na scéně Stavovského divadla jeho operu Maloměšťáci na libreto Pavla Eisnera podle klasické předlohy Augusta von Kotzebue Repro www stránky Bezirk Oberpfalz |
Recenze, jejíž autorem je Ernst Rychnovsky, na Veidlovu a Watzlikovu operu Kranwit, zveřejněná při její premiéře Repro Prager Tagblatt, 4. 6.1929, s. 6-7 (ANNO - AustriaN Newspapers Online) |
 Několik odstavců ze stránek Českého hudebního slovníku, týkající se opery na Watzlikovo libreto a autora její hudby Repro Český hudební slovník |
 Obálka a titulní list (2005) dvojjazyčné knihy o Theodoru Veidlovi, která obsahuje mj. i originál a český překlad Watzlikova libreta a kritik operní premiéry Kranwita roku 1929 |
 Ukazatel při vstupu do Watzlikova háje u Zwieslerwaldhausu nedaleko českých hranic Foto Jan Mareš |
 Někdejší pamětní tabule na jedné z jedlí Watzlikova háje Repro Letzte Heimat : Ruhestätten deutschsprachiger Dichter aus Böhmen und Mähren (2004), s. 156 |
 Hans Watzlik tu shlíží na bavorskou stranu z pamětní desky na Ostrém, jejímž autorem je Leopold Hafner Foto Jan Mareš |
 Na deskách libereckého vydání jeho "romantické povídky" Schloss Weltfern z roku 1921 je zachycen nepochybně hrad Kašperk |
 Obálka (1997) českého překladu jeho knihy, na níž není jako autor uveden |
|
 Pečeť Dolního Dvořiště z poloviny 18. století se znakem městečka Repro V. Mašková - H. Šandera, Dolní Dvořiště 1279-1979 (1980), obálka |
 Dolní Dvořiště s mostem nad řekou Malší mu zůstalo vzpomínkou nadosmrti (viz i Leopoldine Haunová) Repro Glaube und Heimat, 1963, č. 14, s. 596 |
 Petr Vok z Rožmberka potvrzuje 30. ledna 1596 česky psanou listinou výsady a práva městečka Dolní Dvořiště Repro V. Mašková - H. Šandera, Dolní Dvořiště 1279-1979 (1980), obr. příl. |
 Kostel sv. Jiljí v Dolním Dvořišti Foto Ivo Kareš |
 Gotická křtitelnice v kostele sv. Jiljí Repro P. Dvořáček, To nejzajímavější z české architektury (2005), s. 67 |
 zpět do ukázek |
další strana přílohy |
