|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ahnllied | Můj děd v dávném mládí svém |
|
Wie mein Ahnl zwanzig Jahr' und a g’sunder Wildschütz war, hat beim Mondschein er voll Lust 's erste Mal sein Reserl bußt. Wie er 's küßt, singt grad im Tal wunderschön a Nachtigall! Seit der Zeit hab’n Tag und Nacht die Zwoa sich oft gedacht: R. No amal, no amal, no amal, sing' nur, sing', Nachtigall, no amal, no amal, no amal, wie du g’sunga hast im Tal! No amal, no amal, no amal, wie du g’sunga hast im Tal! Wie mein Ahnl siebzig Jahr und a alter Krautzer war, schaut er einmal so am Bach d' längste Zeit ein Dirndal nach; hat dann g’seufzt: o mein, o mein! wo mag jetzt wohl 's Reserl sein! Hat dann g’juchezt wie als Bua und g’sunga still dazu: R. No amal, no amal, no amal, sing' nur, sing', Nachtigall, no amal, no amal, no amal, wie du g’sunga hast im Tal! No amal, no amal, no amal, wie du g’sunga hast im Tal! |
Můj děd v dávném mládí svém pytlák byl a svůdce žen, ten když luna začla plát, dívčí ústa líbal rád. Pod okénkem krásky stál, slavík na svou flétnu hrál, jeho vábné mámení do dívčích oušek zní. R. Slavíčku, ještě jen jedenkrát píseň pěj, co mám rád, slavíčku, ještě jen jedenkrát píseň pěj, co mám tak rád! Slavíčku, ještě jen jedenkrát píseň pěj, co mám tak rád! Když měl můj děd šedesát, fešákem byl dosavad, hezkou holku uviděl, avšak smutně za ní zřel. S povzdechem si zašeptal: Proč 's mi, Bože, Rózu vzal? Jeho krásné vyznání do dívčích oušek nezní. R. Slavíčku, ještě jen jedenkrát píseň pěj, co mám rád, slavíčku, ještě jen jedenkrát píseň pěj, co mám tak rád! Slavíčku, ještě jen jedenkrát píseň pěj, co mám tak rád! |
Carl Adam Johann Nepomuk Zeller a Dobrá Voda u Nových Hradů
Antonín Vávra
Česko-bavorské Výhledy, 1992, č. 4, s. 4
 obrazová příloha |
další strana |
