Anton Wallner (Kohoutí kříž)

V roce 1926 vyšly ty nářeční verše poslední ze tří ukázek pod pseudonymem Dionys Teichmüller ve Wäldlerkalender a snad by zapadly v zapomenutí, kdyby je nezhudebnil mladý tehdy absolvent filosofie na pražské univerzitě Alois Ernst Milz, sice rodák vídeňský (narodil se v dunajské metropoli 15. května 1908), který však strávil mládí v Českých Budějovicích a za svých studentských toulek Šumavou stanul jistě i na pihlovském mostě přes úzké řečiště mladé Vltavy, dnes tak k nepoznání skryté kdesi na dně Lipenského jezera. Pod pseudonymem Teichmüller objevil národopisec Dr. Gustav Jungbauer rodáka z pihlovského Draxlmühle nedaleko Horní Plané prof. Dr. Antona Wallnera. Spatřil tam světlo světa 28. ledna 1867, nebylo mu však souzeno, stejně jako tolika jiným velkým Šumavanům, doma i zemřít. Jeho žena Anna Franziska roz. Krötschmerová, dcera hornoplánského učitele Emanuela Krötschmera, s níž byl oddán v Českém Krumlově dne 30. října 1905 (v českokrumlovské matrice oddaných našel mi ten zápis vzácný přítel Raimund Paleczek, zastoupený samostatně na webových stranách Kohoutího kříže), se sice narodila také v Horní Plané jako Wallner (ovšem 25. února 1885, tj. o 18 let později než její manžel, a to ve zdejším čp. 86), avšak podle časopisu Hoam z února 1999 žije Wallnerův vnuk Antonio dokonce až v argentinské Ohňové zemi kdesi na jihu latinskoamerické pevniny! Wallner i Milz zemřeli v Rakousku, ten starší z nich 16. února 1953 ve Štýrském Hradci, mladší pak v Tamswegu 25. února o rovných takřka čtyřicet let později roku 1993, jsou však už provždy duchovními otci písně o Vltavě, Wulda - Lied, vedle Hartauerovy "šumavské hymny" Tam v krásné Šumavě jistě nejzpívanější melodie našich německých krajanů původem odtud. I s notovým záznamem má ostatně při skalním výhledu zvaném Moldaublick i svůj pomník na rakouské straně naší hranice! Když Milz na konci války s prostřeleným kolenem opouštěl ztracené Čechy, které později opustily celé rody německých obyvatel, ze stesku přidal k té písni, která náhle nabyla jiného smyslu než měla dosud, třetí sloku. Bylo by asi zbytečné překládat ji do češtiny, natolik jejím slovům, po letech snad více i jejich smutku, rozumíme: Und hoam bin i kumma, / wia schön war der Summa / und wia brunntief die Not. / Mit Martern und Morden / sind vertrieben worden / aus der Hoamat, o Gott! / Mit Martern und Morden / sind wir vertrieben worden / Hilf uns du hiazt, o Gott!

Abschied 1914	Loučení 1914
Pfüat dih, Guatwossahöh, Pfüat dih Gott, Alm und See und, Rosl, dih! Hiaz gehts dahin in Kriag, Bis ih dih wieder siag, Denk fein an mih! In an iadn Briaf muasst schreibn "I will die Deini bleibn", Aft blüaht man Klee. Kimmt va mir koaner mehr Weit über d' Doana her, Aft - woaßt is eh.	Sbohem buď, dobrovodská stráni, sbohem, jezero v lesní tmáni a Růžo, tobě též! Dnes do války se vydat mám a než tě zase uhlídám, viď, nezapomeneš? Ať v každym tvym psaníčku stojí: "Chci zvostat provždy jenom Tvojí!" Jetel kvete, tý krásy! Až vode mě už žádný psaní přes Dunaj nepřijde ti ani - proč, budeš vědět asi.
Der Böhmerwald erzählt (1983), s. 113

Böhmerwaldvolk!	Šumavskému lidu!
Wurzle fest im Heimatgrunde Wie der Wald der Blöckenwand, Dass er allzeit in die Runde Niederschau auf deutsche Land.	Trvej pevně v rodné zemi jako les a skála v něm, ať je mezi kraji všemi kolem německá ta zem.

Auf d' Wulda	Vltava
Auf d'Wulda, auf d' Wulda, scheint d' Sunna so gulda, geh i hin über d' Bruck. Furt schwimman die Scheida, tolaus ullweil weida, und koans kimmt mehr z'ruck. Muass außi a schwimma, oba draußt bleib i nimma, mei Hoamat is 's Best. Vom Böhmerwold kriagn will i 's Brautbett und d' Wiagn und a Truha auf d' Letzt.	Vltava, Vltava, v slunci do zlatava ta řeka i most. Polena v ní plavou, stojim nad Vltavou a nejsem tu host. Dyť já sem tu doma, ať kde chce si kdo má, tady je muj svět. Dej mi z Šumavy, Bože, kolíbku i lože, truhlu naposled.

ANTON WALLNER