|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Meinen drei toten Geschwistern und allen Landsleuten, die in den Jahren 1945/1946 das gleiche traurige Los traf |
Mým třem mrtvým sourozencům a všem krajanům, kteří zahynuli jako oni v čase vyhnání v letech 1945/1946 |
|
Der Waffen Ruhen schenkte nicht den Frieden. Euch warf es in die Fremde, in die Nacht. Was tatet ihr, dass euch der Eumeniden Vernichtungswort in Not und Tod gebracht?! Wen klag ich an? Das Volk, das euch verwiesen mit Millionen andern aus dem Land? Wer in der Welt soll für das Elend büßen, das mit der Rachsucht neu der Welt entstand. Ihr seid dahin - und eure Gräber liegen verstreut, in fremder Erde - hier und dort. Die Stürme schweigen. Und aus Not und Kriegen nahm euch der Ewige nun gütig fort. Geschrieben 1946 |
Umlkly zbraně. Daleko je k míru. Z domova vyhnali vás do noci. Eumenidy dští mor a černou síru na lidi k smrti štvané v bezmoci. Žalovat? Koho? Ty, co vykázali vás miliony jako pouhou sběř? Vždyť sobě nakonec stejně jako vám vzali svět v pomstě nelidské měř komu měř. Kde najdu vás? Vždyť vaše hroby střeží mlčení zpoza cizí hranice. I bouře mlčí. Bolest je však svěží. A oběti Bůh cení nejvíce. Psáno 1946 |
 obrazová příloha |
další strana |