|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Jesus, unser Lebensquell | Kriste, prameni života |
|
O Jesus, unser Lebensquell, Du, unser Licht, so klar und hell, Du Schöpfer Himmels und der Erd', Der unbegrenzt uns lieb und wert, Geheiligt sei uns stets Dein Nam', Du allerhöchste Gotteslamm! Zukomme uns Dein großes Reich, Dem keines hier auf Erden gleich, Dein Wille geschehe überall, Im Himmel wie im Erdental! Behüt' uns, Herr, von Leid und Not Und gib uns unser täglich' Brot! Vergib uns unserer Sünden Schuld Durch Deine Gnad' und Deine Huld, Wie wir auch unseren Schuldigern, Sind sie von uns auch noch so fern Und führ' uns in Versuchung nicht, Wenn es an Stärke uns gebricht! Von allem Übel uns erlös', Halt fern von uns, was schlecht und bös, Der Du ja unser Vater bist, O Gottessohn, Herr Jesu Krist! Dein Name sei gebenedeit Jetzt und in alle Ewigkeit! |
Kriste, prameni života našeho, světlem kolotá nebe, stvořils je, s ním i zem, tu drahocennou tak nám všem, posvěceno buď jméno Tvé, Beránkem Božím jež Tě zve! Do své říše nám vejít nech, krásnější divů země všech, Tvoje vůle se skutkem staň nebi i zemi! Nouze chraň, od utrpení ostříhej, Pane, chléb vezdejší nám dej! Závaží našich vin nás zbav, milostí obnov dobrý mrav odpouštět i viníkům svým, byť i jakkoli dalekým, ni v pokušení neuveď, silou nás nalomit chce teď! Vykup nás ode všeho zla, ať špatnost se nám vyhýbá! Ty jsi nám co náš Otec dán, Syn Boží sám, náš Kristus Pán! Tvé jméno kéž velebí zas, jak nyní my, i věčný čas! |
Glaube und Heimat, 1957, s. 530 |
| Stille Nacht, heilige Nacht* | Tichá noc, svatá noc |
|
Die Sterne hoch am Himmelzelt Wie leuchten funkelnd sie hernieder Und jubelnd schallen Weihnachtslieder Frohlockend in die weite Welt. In jedem Haus der Christbaum steht, Selbst in der allerärmsten Hütte Steht schlicht in des Zimmer Mitte… Das Kind spricht leis' sein Dankgebet. Vom Turm her tönt der Glocken Ton Und ruft die Gläubigen zur Mette Und alt und jung läuft um die Wette, Zu huldigen froh dem Gottes Sohn. Ganz leis' ertönt um Mitternacht Der Orgel feierlicher Klang Und andachtsvoll erklingt der Sang: O stille Nacht, o heilige Nacht! |
Nebestan má hvězd bezpočet: jak zářivě se k zemi třpytí! A stará píseň v uších zní ti, slaví a s ní i širý svět. V každém domě zříš stromek stát, strojí jej i v nejchudší chýši, kolem něho se děti ztiší k modlitbě, co chce děkovat. Zvon z věže hlasně všechen lid, zve na půlnoční do kostela, bytost každá by dneska chtěla Synáčka v jeslích velebit. Varhany spustí. Jaká moc a sláva je v té něze jejich, když slova písně vroucně znějí: Ta tichá noc, ta svatá noc! |
Glaube und Heimat, 1962, s. 1014 |
|
Sollt' ich verderben, in fremdem Land sterben, Ruf ich dir, Heimat, zum Abschied noch zu: Nimm meine Grüße, Heimat, du süße, Dein treuer Sohn geht in der Fremde zur Ruh'. |
Můj konec má-li nastat tu v dáli, nech mi, domove, se teď rozloučit: zavolat zpátky, kraji můj sladký, věrný syn v cizině hrob bude mít. |
|
Näher mein Gott zu Dir, Näher zu Dir! Drückt mich auch Kummer hier, Drohet man mir, Soll doch trotz Kreuz und Pein, Dies meine Losung sein: Näher mein Gott zu Dir, Näher zu Dir! |
Blíž tobě, Bože můj, jen tobě blíž! Byť mě i tlačil v prach zde těžký kříž, duch vzhůru povznese a v písni ozve se: a v písni ozve se: Jen tobě blíž! |
 obrazová příloha |
další strana
|