A. A. Sterns - Kohoutikriz.org

V Rožmberku nad Vltavou (Rosenberg) mě znali pod jménem Dolfi Sternschein. Můj otec Heinrich Sternschein (překladatel si nemůže odpustit nepatřičnou možná poznámku, že českou alternativou toho jména by bylo vysoce zvukomalebné Jindřich Hvězdosvit!) nebyl rabínem a nevyučoval v Rožmberku hebrejštinu, jak jsem se nedávno dočetl v jednom vlastivědném příspěvku (rozumí se do německého časopisu šumavských krajanů Glaube und Heimat, jemuž je ostatně adresován i tento dopis Sternsův - pozn. překl.), ale dnes, kdy je mi téměř 85 let, bych si přál, aby alespoň mně více předal ze svých bohatých znalostí hebrejského jazyka a filosofie.
Otec však musel těžce pracovat, aby uživil početnou rodinu. Vstával brzy ráno ve čtyři hodiny. Dokud míval ještě koně, musel se o ně hned ráno postarat. Pěšky na dráhu (do stanice Jenín - Kodetschlag - dnes stanice Rožmberk nad Vltavou) od nás byly 4 kilometry cesty - otec jezdíval pravidelně vlakem do Porákových papíren v Loučovicích (Kienberg). Byl obchodník, mívali jsme v Rožmberku obchod se smíšeným zbožím. Sedláci k nám vozívali i len a také ječmen pro starý buquoyský hraběcí pivovar. Vytřiďovaly se u nás z odpadu i plstěné věci a kovy, balily se a odesílaly. Bylo pak už věcí povozníka Seilera, aby připravené zásilky na svém voze dopravil na certlovské nádraží (dnes stanice Rybník, 9 km po silnici - pozn. překl.).
Můj otec velice trpěl na zánět žil. Levou nohu měl značně silnější než pravou, Už jako malý chlapec jsem musel brzy vstávat a pomáhat mu, když si ji obvazoval. Měl na ni jednu vlněnou punčochu a jednu z kočičí srsti, přes tu pak teprve si natahoval kalhoty, Bez hole nemohl později vůbec vyjít.
Sobota byla dnem Páně. Přese všechno své pracovní vytížení staral se můj otec ještě o místní synagogu. Stálo ho mnohé úsilí dát do pořádku starý židovský hřbitov, který byl později zhanoben nacistickými šílenci a po roce 1946 pak byl Čechy ponechán úplné zkáze.
Poněvadž v Rožmberku nebyl žádný rabín, musel z tóry předříkávat můj otec. Židovská obec byla stále méně početná (i když roku 1913 je v Rožmberku nad Vltavou uváděna vedle osady Latráň také osada Židovské Město, roku 1921 už bylo napočteno v obci jen 5 židovských rodin, bydlících už většinou v městě samém) a mladí Židé nevěděli už téměř nic o náboženství svých otců.
Za starých časů, ještě když byl můj otec mladší, byla v Rožmberku i židovská škola - ješiva. Děti od čtyř do deseti let se tu učily základům tóry, talmudu a jiných židovských svatých knih. Také se učily zpívat správným přízvukem staré hebrejské modlitby. Neučili je tu žádní rabíni. V rožmberském templu vedl modlitby po roce 1918 můj otec spolu se svým bratrem Adolfem z Horního Dvořiště (Oberhaid). Bylo stále těžší sezvat mladé židovské muže ke společným modlitbám. Po strýcově smrti zůstal můj otec jako předříkávač úplně sám. To už chyběli předříkávači i v Krumlově a v Budějovicích a otci bylo velikou ctí, že mohl v této funkci vypomoci tamním rabínům.
Když 19. července 1935 zemřel, sešlo se na jeho pohřbu přes tisíc lidí, křesťanů i Židů, aby mu vzdali nad hrobem poslední poctu. Vstoupí mi vždycky slzy do očí, když si vzpomenu, že tak ušel osudu mé matky, která bídně zahynula v osvětimských plynových komorách.
Život obou mých rodičů byl naplněn těžkou prací, aby se jejich děti měly jednou o něco lépe. Jsem hrdý na to, že jsem Žid a hlavně na to všechno, co jsme právě my Židé dali světu. Je nás teď 14 milionů po celém světě - je to však i tak stále ještě méně než obyvatelstva v některých jednotlivých velkých amerických městech. V Izraeli zápasí 4 miliony o samotnou svou existenci a o mír se sousedy.
Oproti časům mého otce bude v roce 2000 žít na Zemi dvojnásobný počet lidí. Jsem v tomto srovnání vlastně už jen z pouhé čtvrtiny tím Židem, jakým byl on.
Právě vzpomínka na židovskou čtvrť v Rožmberku nad Vltavou mne však znovu nutí varovat před zarytým antisemitismem, který stále ještě obchází kolem a nemá nijaký rozumný lidský důvod.
Vzpomínám si na svá studentská léta v Budějovicích, kde jsme jako primáni na reálném gymnáziu vedli spory o to, kdo bude vítězem první světové války. Když skončila, ztratil můj otec všechny své těžce vydělané peníze, upsané na válečnou půjčku. Takovým poblouzněním jako válka byl i komunismus, který z ní vzešel a který jsem jako politolog povoláním vždycky odmítal: jeho neslavný konec mě také pranic nepřekvapil.
To ovšem neznamená, že už bych neměl nijakou starost o lidstvo. Stojíme na prahu těch nejtěžších časů. Co to přece jen bylo za nádherný svět, který je nyní tolik ohrožen! A my všichni bychom v něm mohli žít doslova jako v ráji, kdyby nebylo všudypřítomné nenávisti a zákeřných předsudků - věru nejen snad proti Židům, ale proti lidem vůbec, nás samých vůči sobě navzájem!

P.S. Překlad byl otištěn v Česko-bavorských výhledech 1994, č. 20, s. 3.

Město Rožmberk nad Vltavou opravdu už svým jménem úzce souvisí se slavným jihočeským rodem, v jehož držení setrvalo plných 250 let. Židé však přišli do toho šumavského městečka přímo pohádkové krásy až za buquoyského panování roku 1670 poté, co byli císařským nařízením vypuzeni z Vídně. Zůstaly po nich po dalších 330 letech dnes na obou stranách města jen dva židovské hřbitovy - stará synagoga, v polovině 19. století po požáru přestavěná, přežila sice obě světové války, byla však roku 1965 srovnána se zemí. Po tolikeré zkáze, vyhnání a zániku se život vrací do zdevastované obce jen nesměle, jak se může každý osobně přesvědčit. Vzpomínky a dopisy však bloudí dál prostorem a časem: odesilatelem jednoho z nich psaného německy s vročením 1992 je Mr. A. A. Sterns, Apt.504-1009 N. Ocean Blvd., Pompano Beach, Florida 33062, U. S. A. Bylo mu tenkrát už téměř 85 let a vidíme ho na připojené fotografii celého v bílém na tom vlídném floridském slunci i s jeho manželkou, dcerou a neteří. Narodil se 9. října 1908 v Rožmberku nad Vltavou. Poslední rožmberský Žid! Tam, kde Vltava pod někdejším Herrnlesbrunnem (dnes česky Studenec) lomí jako ve skutečném růžku (německy Hörndl!) svůj tok zdola od města a hradu, bujně zarůstá v ohybu silnice směrem na Český Krumlov jeden ze dvou rožmberských židovských hřbitovů, ten novější. Na jednom z náhrobků, vesměs dost bohatých a kupodivu i dosti zachovalých, je v mramoru vyryt tento německý nápis:

A. A. STERNS (vl. jm. ADOLF STERNSCHEIN)