V den 50. výročí (18. září 1996) vyhnání mé rodiny z osvojené vlasti ("von der angestammten Heimat"), z domu a dvora ("von Haus und Hof"), napadla mě myšlenka dát dohromady písemnou formou svědectví té hrozné dějinné události. Nešlo mi přitom o to probouzet snad nějaké city nenávisti či touhy po pomstě, ale chtěl jsem jen pomoci pravdě, aby vyšla najevo. Dal jsem se přitom vést zásadou, která je přece zakotvena i v českém státním symbolu, totiž heslem Pravda vítězí ("Die Wahrheit siegt")!
Původně jsem měl v úmyslu podat zprávu jen o své rodné domovské obci Bělá (Zirnetschlag). Na přímluvu mnoha přátel z našich domácích končin jsem však svůj plán změnil a rozhodl jsem se pojmout do svého záměru celou malontskou farnost. Když jsem pak během času získal navíc ještě množství zajímavých historických příspěvků nejen o naší farnosti, nýbrž i o naší české zemské domovině (v originále "unser Heimatland Böhmen") a celé někdejší rakousko-uherské monarchii, pomohlo mi to uspořádat všechny ty materiály do podoby přítomné knihy.
Moje snaha mířila k tomu, abych o všech farních obcích jako jsou Desky (Brettern), Jaroměř (Jarmirn), Ludvické Hory (Ludwigsberg), Malonty (Meinetschlag), Radčice (Radinetschlag), Meziříčí (Uhretschlag), Veliška (Wölschko) i Bělá (Zirnetschlag) získal autentická svědectví samotných jejich někdejších obyvatel, abych se tak co možno přiblížil pravdě o tom, co se s nimi stalo. Užasl jsem, s jakým klidem a umírněností se ti lidé bez nenávisti a nadbytečných emocí dokázali rozpomenout na své osudy a hovořit o tom všem tak, jako by všem oněm původcům svých životních muk už dávno dokázali odpustit. Dá se z toho vyvodit, že hluboce věřícím Šumavanům nejsou nijakou prázdnou frází prosebná slova otčenáše: "… a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům."
Dokumentace o osobách násilně vysídlených z jednotlivých osad je uspořádána tak, že data každé z osob jsou ukončena od další středníkem; všechna jména uvedená za slovy "vertrieben" (vyhnán, vyhnána), "geflüchtet" (uprchl, uprchla) či "offiziele Ausreise" (úředně vycestoval, úředně vycestovala) stojí pak v tehdy platné podobě. Zkratka "NN" značí, že jméno není známo. Pokud je jako datum narození udán pouze rok, jde o vročení, které je třeba přijímat jako přibližné.
Tato kniha shromažďuje a doplňuje dosavadní úspěšnou badatelskou práci o farnosti Malonty a chce probudit i u příští generace lásku k nezapomenutelnému šumavskému domovu a porozumění vůči těm, kdo byli postiženi odchodem odtud.
Rád bych tu knihu věnoval svému otci Franzi Spörkerovi, jehož od nás nelítostná smrt odvedla tak časně, že vzpomínku na něho jsem si ani nedokázal uchovat, a také mému prapradědu z matčiny strany Ignazi Starkbaumovi, zvolenému před 150 lety, dne 20. srpna 1850 prvým představeným (Vorsteher), tj. starostou obce Malonty.
Mé poděkování patří všem domovským příznivcům, přátelům a pomocníkům, zejména pak starostovi naší patronátní rakouské obce Windhaag, jímž je Ing. Alfred Klepatsch, jakož i každému ze členů malontské farní komise, kteří mne podporovali při získávání dokumentace o násilném vysídlení a sdělili mi sami své vlastní zážitky a události, jichž byli svědky, čímž rozhodující měrou přispěli k dokončení a zdaru celého díla.
Docela zvlášť bych rád poděkoval čestnému občanu farní obce Malonty a dlouholetému zpravodaji farnosti Malonty
Franzi Hoffelnerovi z Büdingen/Büches v Hesensku ve Spolkové republice Německo, vrchnímu školnímu radovi
Seppu Quassovi z hornorakouského Lince, Fredimu Pöschkovi z Bad Vilbel v Hesensku, SRN, a rovněž Gottfriedu Neuhauserovi z Traunu, kteří mi dali k dispozici mnohé materiály a podklady a byli mi radou i činem nápomocni při vydání této knihy.
obrazová příloha
