Zejména o vánočních svátcích jsem v myšlenkách ve dne v noci tam doma na milované Šumavě se zázrakem nově narozeného Božského Dítěte (v originále "mit dem Christkindlzauber" - pozn. překl.), s nádherným výhledem z Bučiny (Buchwald) na ledovcové vrcholy (v originále "in die vereisten Zinken und Zacken" - pozn. překl.) mohutných alpských hřebenů, s měsíčním jasem nocí nad širými pláněmi vysokého sněhu, zářícím miliardami démantových krystalů, s výpravami na lyžích a hladovým křikem kvíčal pronásledovaných čihaři, se sněhovými bouřemi, často tak silnými, že se člověk musil otočit, aby vůbec popadl v jejich náporu dech. Jak jen krásný byl i ten drsný čas šumavské zimy! Po Vánocích přišel Nový rok a odpolední obcházení chalup s novoročním vinšováním, které vyneslo koledníkům přinejmenším pár drobných (v originále "auch ein paar Heller" - pozn. překl.). Také čas Velikonoc, Letnic a vesnického posvícení vyvolává vzpomínky na domov. Velikonoce s "pekáním" a vyhazováním vajec (v originále "mit dem Eierbecken und Einwerfen", česky se zvyku vyhazování vajec vysoko do vzduchu na louce /rozbila se často až po několikerém hodu/ říkalo i "popovejšání" - pozn. překl.), chozením kluků s řehtačkami a přenocováním v nějakém jiném stavení, jednou za mých dětských let nepohrdli ani noclehem u nás ve škole (autor tam jako ratolest učitelova, říkali mu ostatně "Lehrer-Stefan", bydlil - pozn. překl.). Vrcholem velikonočních svátků bylo ovšem Vzkříšení, k němuž s hudbou vyrukovaly všechny spolky a zejména střílení z hmoždířů na mne jako na dítě dělalo tenkrát hluboký dojem. Také svatodušní svátky se zpíváním "písně vodních ptáků" (v originále "mit dem Wasservogel-Singen", i s textem písně viz
Wikipedia - pozn. překl.) ve mé paměti utkvěly provždy. Jak krásný to byl čas, když byla všechna luka posečena a dobytek se směl na nich začít pást.
To jsme pak rozhrabávali ohníček, plivli na hladkou plochu nějakého kamene, položili na ni řeřavý dřevěný uhlík a udeřili pak kolmo shora širokým listem motyky. Byl to výbuch jako když se vystřelí z pušky. A co ty v ohni pečené brambory! Měli jsme pusu celou černou, ale tu chuť cítím dodnes.
Když se pak na podzim svážel sušený len, drtil se (česky řečeno i "lámal, mědlil či třel" - pozn. překl.) v pazderně mezi hasičskou zbrojnicí a stavením zvaným Ernesn-Haus, což byla pro mládež další vítaná zábava.
Putovali jsme tam a žebrali o lněné vlákno, pletli z něj biče a práskali, až se od bavorské strany vracela ozvěna. Nezapomenutelné je pro mne chození na borůvky a hledání hub! Všechny ty city vtělil nesmrtelný sklář Hartauer (
Andreas Hartauer má na webových stranách Kohoutího kříže své samostatné zastoupení - pozn. překl.) do své skladby "Tief drin im Böhmerwald". Znáš píseň
Aloise Hilgarta (i on je samostatně zastoupen na těchto webových stranách - pozn. překl.) ze statku Hausbauernhof (v originále mylně "vom Hansbauernhof" - pozn. překl.) na Pancíři (Panzer) u Železné Rudy (Eisenstein)? "Als von Daheim ich zog hinaus" (tj. "Když z domova jsem odcházel" - pozn. překl.) se jmenuje. Jestli ne, můžu Ti text i nápěv poslat. Ostatně také Tvoje sestřenka Jordan-Marie, vdova po Zanellovi, od poslední války nezvěstném, napsala za srdce beroucí báseň, kterou mi poslala a která zní takto
| Heimweh |
(tj. Stesk Po Domově |
Ein schöner Tag im Herbst.
Bunt färbt sich schon der Wald.
Ein Bächlein träumend rauscht,
es weht der Wind schon kalt.
Wie traurig wird mein Blick,
wenn in die Fern' ich seh'.
Heimat, zu dir möcht ich zurück,
die Sehnsucht bringt mir Weh!
Ich möcht so gerne wiedersehen
euch Heimatfluren, Täler und Höhn,
dich schönen, grünen Böhmerwald,
wo der Vöglein Lied so traut erschallt.
Lieb Buchwald, dich grüßt dein Kind,
das zu dir keinen Weg mehr find'.
Tag und Nacht sind meine Gedanken bei dir.
Das Herz vor Sehnsucht zerspringet mir.
|
Krásný podzimní den.
Barvami hýří les.
Potok šumí zasněn,
chladně to vane dnes.
Pro slzy nevidět,
když v dálku pohledím.
Domů bych ráda zpět
s touhou a steskem svým.
Snad shledáme se spolu zas,
má Šumavo! Krásu všech krás
svých luk, dolin a hor mi zjev,
zeleň, v ní blízký ptačí zpěv.
Ty, Bučino má líbezná,
tvé dítě se tu k tobě zná.
Cesta je zavřena, já však nocí i dnem
u tebe v duchu dlím a v srdci rozťatém. – pozn. překl.)
|
Bohužel je tomu tak, že potomci německých Šumavanů už Šumavu vlastně neznají a touha po ní žije toliko v generaci, která byla odtud vysídlena: až ona se pak rozloučí se světem, sen o domově a touha po něm bude nesena ke hrobu s ní.
Kolik jen šumavských písní se obrací k Bohu v naší rodné řeči s prosbou, aby nám ji uchoval německou (v originále "uns den Böhmerwald deutsch zu erhalten" - pozn. překl.)! Proč nebyla ta prosba vyslyšena?
obrazová příloha
