|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Abschied von Gollnetschlag | Odchod z Klení |
|
Von dir mein Gollnetschlag nehm Abschied ich, zum letztenmale grüß ich dich. Dünn dann in weiter Ferne ganz allein, denk ich zurück ans Böhmerwäldlerheim. R.: O schöner Gollnetschlag so lieb und traut, wo ich zum erstenmal die Welt geschaut. Ach! gerne blieb ich immer nur bei dir. Doch muss ich leider heut noch fort von hier! Es klingt so wunderbar mir süß ins Ohr, als wie ein hochgeweihter Engelschor. Das Wörtchen Gollnetschlag voll Harmonie, mein kleiner Dörflein, dich vergess ich nie. R. Du holder Zauberwort, du Herrlichkeit! Du schöner Gollnetschlag, sei uns geweiht! Nocheinmal kehrt ich gern zu dir zurück, du unvergesslich schöner Erdenstück. |
Bylos nám domovem a čeká cizí svět, teď jsme tě spatřili snad naposled. Když jsme pak v dálce začli vzpomínat, Šumava se nám v tobě dala znát. R.: Rodný dům v té vsi s kolébkou mou stál, mé drahé Klení, žiješ ve mně dál. Doma by raděj zůstal každý z nás, dálka nás dělit má teď všechen čas. Tvé jméno zní sem k nám až za obzor jako zpěv andělů, jak sladký chór. Až sem ten zvuk se klene, v srdci zní, nikdy nesejde z mysli, trvá v ní. R. Spanilé místo, učiněný div, kéž Bůh ti žehná, kéž jsi nám co dřív! Alespoň jednou kéž se vrátím zpět - ten kus země se nedá zapomnět. |
Glaube und Heimat, 1999, č. 12, s. 62 |
 obrazová příloha |
další strana |
