|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Mein Galtenhof! | Jalový Dvůr |
|
Galtenhof! Anmutig liegst du dort im Tal, will dich grüßen sehnsüchtig vieltausendmal! Übermittelt, Wolken, meinen in'gen Gruß und du auch, mein Bächlein, junger Miesa-Fluss! Liebe Vöglein, bitte flieget hin und sagt, dass in meinem Herzen schwer das Heimweh nagt! Ich muss bleiben, muss hier in der Fremde weilen. Ach, wie gerne würde ich zu dir eilen. Ein paar fremde, kalte Menschen sind bei dir, sind zu dir gekommen mit der falschen Gier. Ich bin hier verlassen, einsam auch wie du, Galtenhof, an dich nur denk' ich ohne Ruh'… |
Jalový Dvůr! Jak bych ho viděl rád, pozdravil zdáli nastotisíckrát! S oblaky bych tam plynul toužebně nebo po říčních vlnách mladé Mže! Vydal bych se snad jen mu povědět, jak bolí srdce stesk a celý svět, kde musím zůstat, ač bych domů šel, ba běžel bych, s ptáky se rozletěl. Cizí lidé tam propříště budou žít, přišli chtivě, snadno si naloupit. Na pospas jim jsme si tak podobní, Jalový Dvůr a já, domov a vyhnání… |
| Gedanken an der Grenze | Myšlenky při hraniční čáře |
|
Dort drüben liegst du, Heimat, greifbar fast, und leider kann ich zu dir nicht. Es schmerzt mich, dass du ein and'res Antlitz hast - auch mir zerfurchten Sorgen mein Gesicht. Ich kenn' dort drüben ganz genau die Flur, ich weiß dort jeden Weg und Steg. Gedanken werden mir zu Qualen nur: Wie 's damals war – wenn ich Erinnerung pfleg'. Dabei wird schwer das Herz und trüb der Sinn, weil ich, dir, Heimat, nahe bin. Denn ich weiß, im Augenblick bist du nicht mein; doch das ist sicher: ich bin dein, nur dein! |
Domove, kus dál ležíš na dosah, jen k tobě nemohu, chtěj si co chtěj. Bolestný náhle ve tváři máš tah, ta vráska brázdí i můj obličej. Znám tam u nás snad každý rodný kout, každičkou cestu do luk, do polí. Mukám paměti nelze uniknout, je příliš čerstvá – kdy jen přebolí? Je těžko u srdce a stesk vždy omámí, jak blízko ležíš, takřka před námi. Možná v té chvíli teď mi nepatříš: že já jsem jenom Tvůj, kéž ale víš! |
 obrazová příloha |
další strana
|