|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Sudetendeutsches Pfingst-Treffen | Ke svatodušnímu krajanskému setkání |
|
Nun ist es wieder mal soweit das Treffen steht schon vor der Tür und immer wieder macht es Freud wir danken unserm Herrn dafür. Von unserm Herz wird es befohlen dass wir noch zueinander finden suchen dabei uns zu erholen wie in der Heimat unter Linden. Wir treffen alte Freunde wieder die in der ganzen Welt zerstreut Gemüt und Herz sind froh darüber nach dieser oft gar langen Zeit Dann gibt es vieles zu erzählen im Freundes- und Bekanntenkreis lassen die Freud uns nicht vergällen das Treffen ist dafür Beweis Man kann den Alltag mal vergessen und fühlt sich beinah wie daheim trifft sich aus Bayern, Schwaben, Hessen ist bei froher Stimmung nicht allein. Oft können wir es gar nicht fassen wenn unerhofft ein Freund erscheint man kann die Herzen jauchzen lassen wenn es das Glück so gütig meint. Man sieht die Augen freudig strahlen spürt, wie sich das Gemüt erregt dies Glück ist auch nicht zu bezahlen wenn jemand soviel Freud erweckt. Stehn wir auch fest auf beiden Beinen schaun wir trotzdem gern zurück und lassen uns den Traum erscheinen aus dem längst vergangnen Glück. Drum lasst Eure Herzen nicht vereisen beweist der Heimat Eure Treu Ihr braucht doch nur nach München reisen dort erfreut Ihr Euch aufs neu! |
Zase znova přišel ten čas kdy navzájem se setkat jdeme to radost navštívila nás našemu Pánu děkujeme. Srdce nám poručilo jít abychom nezůstali sami s blízkými chcem se pobavit jak doma kdysi pod lipami. S přáteli sejdeme se zase jak pohltil je širý svět spatříme se po dlouhém čase a bude o čem vyprávět. Co jen je toho k rozprávění když utvoří se družný kruh přátel a známých - náhle není než radost a pospolný duch. Všední den se dá pustit z hlavy nálada je až domovská byť přijeli jsme sněm svůj slavit nejenom zblízka z Bavorska. I z Švábska, Hesenska jsou tady a mnohdy - štěstí nečekané k potěšení všech dohromady dávný přítel při stole stane. Vidíš, jak kolem oči září a šíří pohodu ten svit a tahle radost v každé tváři nedá se ničím zaplatit. Oběma nohama na zemi stojíme, když se ohlédnem - jak by tu trval s námi všemi - za dávno uplynulým snem. Okorat srdci nenechejte prokažte věrnost domovu do Mnichova se cestou dejte štěstí zakusit poznovu! |
| Böhmerwald - die alte Heimat | Starý domov |
|
Drum sei gegrüßt du schöne Heimat, wie warst du einst so wunderschön. Dass man dich uns einst geraubt hat, das kann ich heut noch nicht verstehn. Deine Bergen, Wiesen, Felder, wie liebten wir sie doch so sehr. Deine Dörflein zwischen Wäldern - verwüstet jetzt und menschenleer. Von der Heimat einst vertrieben, vom schönen grünen Böhmerwald, nur die Sehnsucht ist geblieben. Nun sind wir müde, grau und alt. Seh noch Getreidefelder wiegen bei Sonnenschein und lauem Wind, die Schwalben noch zum Neste fliegen und seh mich spielen dort als Kind. Mutter, Vater, Schwestern, Brüder, die Lieb zur Heimat uns verband. Sangen gerne frohe Lieder vom Böhmerwald und Heimatland. Dir Böhmerwald, du alte Heimat, bleiben wir treu bis in den Tod. Die Heimatlieb, die uns vereint hat brauchen wir wie 's täglich Brot. Wo wir einst einmal geboren, wo einmal uns're Wiege stand - das haben wir mit Schmerz verloren: "Es war das schöne Heimatland." Drum sei gegrüßt du schöne Heimat, si auch gegrüßt aus weiter Fern, denn trotz uns'rer neuen Heimat haben wir dich immer gern. |
Domove, přijmi pozdravení, byls plný zázraků a krás. Snad to vše ani pravda není, jak o tě oloupili nás. Tvé hory, luka, pole, les, jak jsme jen vroucně milovali! A pod lesem ta malá ves – zpustla bez lidí, co jsme znali. Vyhnali nás tam odtud kdysi, ze šumavského domova. Touha jen se steskem mísí, nejde žít dvakrát poznova. Vidím jak tenkrát rodné lány se v slunci, vánku kolébat, vlaštovky míhat na vše strany a v hnízdech pod krovy se hřát. I naše rodina tak celá k domovu tíhla srdcem svým. O Šumavě v něm často zněla písnička, které rozumím. Starý domove, věrni tobě až do své smrti zůstat chcem. Jak vezdejší chléb v každé době den co den jsi nám osudem. Kde spatřili jsme světlo světa, kde s kolébkou stál rodný dům - tam stesk s bolestí pozalétá, k drahým šumavským obzorům. Domove, přijmi pozdravení, jakkoli jenom zdaleka, nijaký odchod nepromění tu lásku v srdci člověka. |
Hoam!,2006, č. 3, s. 26 |
 obrazová příloha |
další strana
|