Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

JOHANN RATZ

Sudetendeutsches Pfingst-Treffen Ke svatodušnímu krajanskému setkání

Nun ist es wieder mal soweit
das Treffen steht schon vor der Tür
und immer wieder macht es Freud
wir danken unserm Herrn dafür.

Von unserm Herz wird es befohlen
dass wir noch zueinander finden
suchen dabei uns zu erholen
wie in der Heimat unter Linden.

Wir treffen alte Freunde wieder
die in der ganzen Welt zerstreut
Gemüt und Herz sind froh darüber
nach dieser oft gar langen Zeit

Dann gibt es vieles zu erzählen
im Freundes- und Bekanntenkreis
lassen die Freud uns nicht vergällen
das Treffen ist dafür Beweis

Man kann den Alltag mal vergessen
und fühlt sich beinah wie daheim
trifft sich aus Bayern, Schwaben, Hessen
ist bei froher Stimmung nicht allein.

Oft können wir es gar nicht fassen
wenn unerhofft ein Freund erscheint
man kann die Herzen jauchzen lassen
wenn es das Glück so gütig meint.

Man sieht die Augen freudig strahlen
spürt, wie sich das Gemüt erregt
dies Glück ist auch nicht zu bezahlen
wenn jemand soviel Freud erweckt.

Stehn wir auch fest auf beiden Beinen
schaun wir trotzdem gern zurück
und lassen uns den Traum erscheinen
aus dem längst vergangnen Glück.

Drum lasst Eure Herzen nicht vereisen
beweist der Heimat Eure Treu
Ihr braucht doch nur nach München reisen
dort erfreut Ihr Euch aufs neu!

Zase znova přišel ten čas
kdy navzájem se setkat jdeme
to radost navštívila nás
našemu Pánu děkujeme.

Srdce nám poručilo jít
abychom nezůstali sami
s blízkými chcem se pobavit
jak doma kdysi pod lipami.

S přáteli sejdeme se zase
jak pohltil je širý svět
spatříme se po dlouhém čase
a bude o čem vyprávět.

Co jen je toho k rozprávění
když utvoří se družný kruh
přátel a známých - náhle není
než radost a pospolný duch.

Všední den se dá pustit z hlavy
nálada je až domovská
byť přijeli jsme sněm svůj slavit
nejenom zblízka z Bavorska.

I z Švábska, Hesenska jsou tady
a mnohdy - štěstí nečekané
k potěšení všech dohromady
dávný přítel při stole stane.

Vidíš, jak kolem oči září
a šíří pohodu ten svit
a tahle radost v každé tváři
nedá se ničím zaplatit.

Oběma nohama na zemi
stojíme, když se ohlédnem
- jak by tu trval s námi všemi -
za dávno uplynulým snem.

Okorat srdci nenechejte
prokažte věrnost domovu
do Mnichova se cestou dejte
štěstí zakusit poznovu!

P.S. Báseň vyšla v krajanském měsíčníku Glaube und Heimat k Sudetoněmeckému sněmu (Sudetendeutscher Tag) v Mnichově (München) "orwellovského" roku 1984.

Böhmerwald - die alte Heimat Starý domov

Drum sei gegrüßt du schöne Heimat,
wie warst du einst so wunderschön.
Dass man dich uns einst geraubt hat,
das kann ich heut noch nicht verstehn.

Deine Bergen, Wiesen, Felder,
wie liebten wir sie doch so sehr.
Deine Dörflein zwischen Wäldern -
verwüstet jetzt und menschenleer.

Von der Heimat einst vertrieben,
vom schönen grünen Böhmerwald,
nur die Sehnsucht ist geblieben.
Nun sind wir müde, grau und alt.

Seh noch Getreidefelder wiegen
bei Sonnenschein und lauem Wind,
die Schwalben noch zum Neste fliegen
und seh mich spielen dort als Kind.

Mutter, Vater, Schwestern, Brüder,
die Lieb zur Heimat uns verband.
Sangen gerne frohe Lieder
vom Böhmerwald und Heimatland.

Dir Böhmerwald, du alte Heimat,
bleiben wir treu bis in den Tod.
Die Heimatlieb, die uns vereint hat
brauchen wir wie 's täglich Brot.

Wo wir einst einmal geboren,
wo einmal uns're Wiege stand -
das haben wir mit Schmerz verloren:
"Es war das schöne Heimatland."

Drum sei gegrüßt du schöne Heimat,
si auch gegrüßt aus weiter Fern,
denn trotz uns'rer neuen Heimat
haben wir dich immer gern.

Domove, přijmi pozdravení,
byls plný zázraků a krás.
Snad to vše ani pravda není,
jak o tě oloupili nás.

Tvé hory, luka, pole, les,
jak jsme jen vroucně milovali!
A pod lesem ta malá ves –
zpustla bez lidí, co jsme znali.

Vyhnali nás tam odtud kdysi,
ze šumavského domova.
Touha jen se steskem mísí,
nejde žít dvakrát poznova.

Vidím jak tenkrát rodné lány
se v slunci, vánku kolébat,
vlaštovky míhat na vše strany
a v hnízdech pod krovy se hřát.

I naše rodina tak celá
k domovu tíhla srdcem svým.
O Šumavě v něm často zněla
písnička, které rozumím.

Starý domove, věrni tobě
až do své smrti zůstat chcem.
Jak vezdejší chléb v každé době
den co den jsi nám osudem.

Kde spatřili jsme světlo světa,
kde s kolébkou stál rodný dům -
tam stesk s bolestí pozalétá,
k drahým šumavským obzorům.

Domove, přijmi pozdravení,
jakkoli jenom zdaleka,
nijaký odchod nepromění
tu lásku v srdci člověka.

Hoam!,2006, č. 3, s. 26

Autor těch nehledaných veršů pochází ze vsi Březovík (Oxbrunn), jejíž německé označení znamená totéž co "volská studna", pod vrchem Bulový (Ochsenberg), což je vlastně zase "volový", aby se to česky i německy pěkně rýmovalo. Čí je to vina, že se to nerýmuje, nechme protentokrát jiným a poznamenejme jen, že Johann Ratz je i zručným řezbářem, poněvadž už v roce 1943 navštěvoval ve Volarech (Wallern) odbornou školu pro zpracování dřeva (Holzfachschule), než musel už v 16 letech narukovat k wehrmachtu a než po propuštění ze zajetí, do něhož upadl koncem války, musel začínat už v Německu se vším jakoby od začátku. Pracoval u firmy Glas a pak u BMW ve směnném provozu, ve volných chvílích se až dodnes věnuje řezbářství a malování, v neposlední řadě i veršování. Článek o něm vyšel v lokálním listě v Pilsting-Peigen kus na severozápad od bavorského města Landau an der Isar už jižně od Dunaje, o tom však, že se vrací na dohled od Šumavy už dávno, svědčí vlastní rukou vyřezaný a vysoustružený hudební nástroj podobný alpskému rohu (Alphorn), jen způli veliký jako ta obrovitá "horna" alpských pastevců a zvaný Ratzem "Philippshorn". To proto, že je z rezonančního dřeva 300 let starého šumavského stromu, pocházejícího z okolí Philippsreuthu naproti české hranici při Strážném (Kuschwarda). Jak jen složitý a prostý zároveň je ten sval řečený srdce člověka!
- - - - -
Březovík / Volary / Horní Planá
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2008, překlady a české texty Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš