|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Vergebung | Odpuštění |
|
Komm mir entgegen und zeige deine Güte und reiche mir zum Frieden deine Hand. Weil in guter, alter Freundschaftsblüte ich wahre Fröhlichkeit bei dir empfand. Lang ist es her, da wir uns zerstritten und voll Hass als Feinde auseinander gingen. Seither habe ich Reue und Schmach erlitten, und nichts kann mir mehr Freude bringen. Lass mir nur nicht an Böses denken, mach auch nichts, dass uns ein Schaden droht. Den Streit beenden und zum Guten lenken, das wäre doch der wahre Sinn in unserer Not. Oder hast du gemacht den Schwur zur Rache? Dieser doch nur aus blindem Zorn entspringt. Es wird aus einem Quell und kleinen Bache ein Strom, der in dem großen Meer versinkt. Nun denke ich auch in bestimmter Weise, mein kurzes Leben hat es mich gelehrt; Dass auch in unserem großen Erdenkreise, den Frieden uns oft die Vergebung beschert. |
Vyjdi mně vstříc a ukaž to své doma a ruku podej mi, ať dobře je. Ať nota přátelství, tak povědomá, nám opravdovou radost dopřeje. Je dávno už, co jsme se rozkmotřili a v nenávisti rozešli se navzájem, lítost a pohanu si způsobili a zdá se, že konec radostem. Nedej mi už rozpomínat se zlého, nic nečiň už, co hrozí množstvím ztrát. Jen dobrá vůle beze sváru všeho nám může v nouzi nový smysl dát. Nebo snad pomstou se dál zaklínáš? Ve slepém hněvu, který zkázu spustí, z pramínku, z toku, zdávna který znáš, je proud, který až do potopy ústí. Teď vím už, co a jak: je cesta nade všemi, můj krátký život mně to naučil; že i na naší široširé zemi jen v odpuštění možno dojít cíl. |
| Der Lenz | Vesna |
|
Nun ist wieder alles hoffnungsgrün, voll Knospen sind Wälder und Wiesen. Die Blumen, Bäume und Felder blühn, es will in bunten Farben sprießen. Wie schön sich die Natur entfaltet und vieles so herrlich wächst und gedeiht. Zum Großen, Wunderbaren sich gestaltet; Es ist eine lieblich, träumende Zeit. |
Nadějí se zas všechno zelená, těch pupenů jen po lukách i v lese, těch barev, co jen jaro v sobě má! Až prýští, když květ do nich rozpukne se. Do krásy rozvine se všecek svět a kolkolem to roste a se zvedá do divů, jichž je náhle bezpočet a čas jak sen už kouzlu zajít nedá. |
Glaube und Heimat, 1994, č. 4, s. 81 |
 obrazová příloha |
další strana |
