|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Freud' und Leiden | Radost a žal |
|
Viele Blumen siehst du blühen – Lieblich schön, so bunt und zart Doch im Garten – trotz der Mühen - Steh’n auch Nesseln, rauhbehaart. Nicht nur Rosen glühen prächtig, Duftberauscht am Sommertag. Denn auch Stacheln, spitz und mächtig, Drohen aus dem Dorngehag. Nicht bloß Beeren locken herrlich Auf der Heide, schwarz und rot: Auch manch‘ Schlange wird gefährlich, Die dort lauernd bringt den Tod. Pflückt die Blume – brich‘ die Rose, Iss‘ die Beere wohlgemut: Doch vergiss nicht, dass die Freuden Immer wechseln mit den Leiden! Wie du nahmest jene Freuden, Nimm‘ das Kreuz nun, trag die Leiden; Sei zufrieden mit dem Lose -- Was der Herr schickt, das ist gut! |
Tolik vidíš květů všude – pestrých, něžně líbezných, na zahradě i tak zbude kopřivám zem blízko nich. Nejen růže krásně planou v opojivý letní den. I trny na uvítanou z keřů hrozí a ční ven. Nejeden plod příjemný je les vábí k svým pasekám: mnohdy tam však číhá zmije, zákeřnou smrt nese nám. Trhej květy, vonné růže, i koš jahod je ti přán: nezapomeň však, že radost i žal činí sobě zadost! Tak jak umíš přijmout radost, svému kříži učiň zadost; osud, který člověk zmůže pro tvé dobro seslal Pán! |
Glaube und Heimat, 1927, č. 3, s. 23 |
 obrazová příloha |
další strana |