Franz Josef Matz

Takto alespoň přeložil německý titul Matzova základního lesnického spisu "Grundsätze und Verfahrungsarth, welche bei eingerichteter systematischen Forstbehandlung in hochfürstlichen schwarzenbergischen obrigkeitlichen Wäldern beobachtet werden, denen Forstvorstehern zur Richtschnur und gleichförmige Belehrung entworfen" Ing. Antonín Nikendey v medailonu, který pojal nejprve, kryt pseudonymem Milli Schwarz, do své brožury Berühmte schwarzenbergische Forstleute (1985), česky pak vyšel až po Nikendeyově skonu v roce 2011 ve 43. čísle časopisu Obnovená Tradice. Vázán přátelskou úctou k autorovi medailonu, čerpám právě odtud data a fakta o životě muže, který podle Nikendeyových slov "daleko předčil své současníky a ve své horlivosti a oddanosti dobré věci, otevřenosti a přímosti zůstane, nehledě na svou lesnickou činnost, navždy pozoruhodným zjevem i jako člověk". Podle kapitoly, věnované Matzovi (napsal ji zasloužilý českokrumlovský archivář František Navrátil) v knize Velké vzory našeho lesnictví (1958), narodil se budoucí schwarzenberský lesník 28. července roku 1755 na Červeném Hrádku (Rotenhaus) u Chomutova (Komotau) otci Johannu Josefu Matzovi a matce Anně Rosině, roz. Frnackové, poddaným tamního auersperského panství (roku 1771 ho koupil říšský hrabě Johann Alexander von Rottenhan). Poté, co absolvoval nižší školu, vyučil se mladý Franz Josef u lesmistra Johanna Heinricha Ehrenwerta a roku 1783 byl přijat do schwarzenberských služeb. Přes tehdy schwarzenberské Postoloprty (Postelberg) odchází do Českého Krumlova (Böhmisch Krumau), hlásí se u lovčího von Feldegga a od ledna 1784 pak pracuje u inženýra Rosenauera (Wenzel Fellner von Feldegg i Josef Rosenauer jsou i samostatně zastoupeni na webových stranách Kohoutího kříže), který je jeho představeným do roku 1786. Už v roce 1784 Matz provádí první proces lesního zařizování v lese zvaném Ptačí hrádek (Vogeltempel) u Krumlova a tento taxační elaborát poslouží mu pak jako příklad pro pozdější systemizace. Roku 1785 je Matz jmenován lesním inženýrem a 1788 je povýšen na jízdního lovčího (Reitjäger, česky i "pojízdný myslivec"). Dne 31. července 1792 se v Krumlově koná jeho svatba se zdejší měšťanskou dcerou Elisabeth Kremserovou. V roce 1790 vypracoval Matz prostou taxaci tzv. "plavebních lesů" (Schwemmwälder) v komplexu hory Plechý (Plöckenstein) a pět let nato mu v bývalém klášteře Zlatá Koruna (Goldenkron) přiděleno vrchností několik prostor, v nichž zřídil dodnes proslulou lesnickou školu. V následujícím roce 1796 byla v tzv. Zlatokorunském lese (Goldenkroner Wald) založena i neméně slavná Matzova "lesní plantáž"(Forstplantage), školka pro praktickou výuku adeptů lesnictví. Podobné vznikly i u mysliven v Novém Dvoře (Neuhof), Bohouškovicích, Želnavě (Salnau) a Bližší Lhotě (Vorderstift). Jeho taxace plavebních lesů souvisely i s přípravou ploch pro budování schwarzenberského plavebního kanálu (zachoval se Matzem podepsaný plán lesa Brunau, který byl postoupen klášteru Schlägl za pozemky potřebné ke stavbě kanálu. Vedle už zmíněného spisu konkrétně určeného péči o schwarzenberské lesy vyšel téhož roku 1795 ještě další Matzův spis pod titulem "Klassisches Lehrbuch von der Forstwissenschaft, wie solche durch den fürstlichen Reitjäger und Forstingenieur Matz denen Forstpraktikanten durch Erklärung begreiflich gemacht wird" (tj. "Klasická učebnice lesnictví, jak je objasňována knížecím jízdním myslivcem a lesním inženýrem Matzem jeho lesním praktikantům"). Jeho autor zařizoval nejen knížecí lesy v celkové ploše kolem sedmnácti a půl tisíce hektarů, nýbrž i několik lesů obecních, např. lesy městyse Chvalšiny (Kalsching). V roce 1812 byl ještě pověřen novou taxací lesů v panství Prášily (Stubenbach) a Dlouhá Ves (Langendorf) a téhož roku pak přemístěn jako vrchní myslivec (Oberjäger) a ředitel lesního úřadu do městyse Mšec (Kornhaus) v okrese Rakovník. Tam ve Mšeci 9. listopadu 1842 i zemřel. Časový úsek až do roku 1830 lze ve schwarzenberských lesích nazvat obdobím Matzova zařízení, jak uvádí portál http://www.mezistromy.cz/cz/les/galerie-lesniku/matz-frantisek-josef a připojuje k tomu hned i následující vysvětlení: "Jeho metoda ovšem nebyla složitá: byla to jednoduchá soustava lánová. Rozdělil lesy hlavními liniemi, které byly vedeny převážně od jihovýchodu k severozápadu na základní oddělení; ta ohraničil a rozdělil mýtnicemi (průseky) vedenými kolmo k hlavním liniím a tolik stejných pasek, kolik činila obmýtní doba, určovaná zpravidla v rozmezí 100-140 let." Zakládal prý se svými žáky v polesí novodvorském a želnavském smíšené porosty dubu, buku, javoru, jilmu, jasanu, olše, smrku, borovice a modřínu. Nevím, nakolik vydrželo jeho "rozdělení průseky" ("Schlageintheilung") po všech převratech času, některé z těch "Matzových" stromů však snad musí stát až dosud.