|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Pfingsten | Letnice |
|
Farbenprächtig glänzt im Lenze Unser hohes, heil'ges Fest, Bietet reich der Blumen Kränze, Schwand doch Winters letzter Rest. Gaben, die der Seele dienen, Kommen von des Himmels Höh'n. Nun mit freudig frommen Mienen Wollen wir nach oben seh'n. Strahlt der Sonne Glanz hernieder, Lasst uns denken an den Geist, Der von oben leuchtet wieder Und uns auf den Schöpfer weist. Brauchen wir nicht Trost und Kräfte, Mut in Volkes Gram und Not? Und im Drang der Tagsgeschäfte - Steh' uns bei, du güt'ger Gott! |
Barevnou nádherou kvetou Letnice. Třpyt jarních chvil děvčátek, co věnce pletou, zbytek zimy zaplašil. Dary nebes duši těší, shůry Pán je seslal k nám. Každý z nás, byť cestou zhřešil, chce dnes hledět k výšinám. Slunce září z modré výše, Duch mezi nás sestoupil. Ze své nesmrtelné říše Tvůrce i nám určil díl. Nebe všem chce dodat síly, odvahy pro denní ruch. I kdybychom v nouzi byli, věrně při nás stojí Bůh! |
Böhmwind, s. 584 |
| Der Rosenkranz | Růženec |
|
Rosen ranken sich um Deine Hände Mutter! Seh ich sie nicht prachtvoll blühn? O dass jeder doch das Glück empfände, Wenn der Rosen volle Ampeln glüh'n. Wenn des Lebens Dornen stechend schmerzen, Immer lächelt leis' der Blüten Glanz, Selig leuchten Deiner Fürsprach' Herzen, Hältst o Himmelsmutter Du der Kranz. Deines Beispiels unaussprechlich' Gnade Führt uns sicher zu dem Sohne hin. Ich auch nehm' den Kranz aus meiner Lade, Weil ich weiß, dass ich Dein Kind ja bin. |
Růže Tvoje ruce ovíjejí, Matko! V plné nádheře se skví pro všechny, kdo dojít štěstí chtějí v sladké vůni, v záři tajemství. Když život zas trny prudce raní, v jasu květů na nás pamatuj, srdce osvěž milostí, ó Paní, drž nad námi všemi věnec svůj. Tvé přímluvy nevýslovná síla dovede nás k Tvému synovi. Růženec jsi v ruce položila dětem svým, než prosbu vysloví. |
Glaube und Heimat, 1961, s. 793 |
 obrazová příloha |
další strana |
