|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Dahoamt? | Doma? |
|
Hoam? - Dahoamt? Was is denn des? I(ch) kenn 's nit - nur vom Red'n. Wia 's mi(ch) hab'nt furtg'jagt - von dahoamt - bin i(ch) grad fünf Jahr alt g'wen. Mei Schwester vierzehn Tag, ni(ch)t mehr - so hab'nt 's uns furtg'jagt - von dahoamt. Und heit? Is epper heit wer da, den des Ding no(ch) daboarmt? I(ch) frag a(uc)h nit danach, i(ch) nit! I(ch) brauch' neamt, den 's daboarmt. I(ch) brauch' near oans, ob 's passt, ob nit: I(ch) brauch near mei Dahoamt! |
Domov? Být doma? Co je to vlastně? Neznám to jinak než z doslechu. Když mě vyhnali tam z domova, bylo mi právě pět let. Sestřičce bylo čtrnáct dnů, ne víc - když nás vyhnali tam z domova. A dnes? Je tu snad ještě dneska někdo, koho ta věc bere u srdce? Po tom se ale vlastně neptám, já ne! Nepotřebuju nikoho, koho by to snad mělo nějak rozčilovat. Potřebuju jen jedno, ať se to patří, či ne: potřebuju jen mít svoje doma! |
| Ob du das verstehst? | Jestlipak rozumíš? |
|
Sie habnt ma 's erlaubt: Af Bsuach derf i fohrn. Wann i zahl, was' verlangan, aft derf i amol hoam. In Krummau han ma gstandn, in Prachatitz gewn - is des hiatzt mei Hoamat? I g'spür 's jo so weng! Und do (ch) han i 's g'fundn, ganz stark an dem Tag. Af omal is' dogwen, af oans, af oan Schlag. Wia n af an Friedhof bin g'standn, vull Gros, vull Unkraut, und Stoa; wia i die Nam' durcht han g'lesn -; obst verstehst, wos i moa (n)? |
Dovolili to: směl jsem domů jet. Když jsem zaplatil, směl jsem zas jednou na chvíli zpět. V Krumlově jsem se stavil, zajel do Prachatic - tohle že je můj domov? Já necítil málem nic. A přeci jsem ho našel jak den a jeho jas. Náhle jsem věděl: jsem doma zčistajasna a vráz. To jsem na hřbitově stanul, v houští a býlí stál kříž; i jméno jsem na něm četl: jestlipak rozumíš? |
Böhmerwäldler Jahrbuch 1969, s. 136 |
| Im Wald is 's stad | Les celej ztich'... |
|
Im Wald is 's stad, ganz hoamli stad - da Schnee hat Bach und Stoa vawaht, koa Asterl rüahrt si(ch), wia im Tra(u)m steht jede Staud'n, steht Ba(u)m für Ba(u)m. Doch lus! Ganz hoamli hört ma s'Wasserl rinna vom Woldbach unterm Schnee tuif drinna. Ma(n) hört 's, wia's murmelt und wia 's rinnt, wia 's unterm Schnee sein Weg wohl find't! S' is do(ch) a Leb'n im stad'n Wald, is 's draußt a g'fror'n und bitter kalt. Und wann des Früihjahr d' Wärm dann bringt, dann wirst es sehgn, wia s' Bacherl springt. Dann hörst des Rausch'n von die Bam, die aufg'wacht san vom Wintertra(u)m. Dann wirst a(u)ch hör'n, wia d' Vögerl singen, wirst seh'gn, wia Has und Rehlan springen. Aber hiatzt is 's stad, ganz hoamli stad: Der Schnee hat Bach und Stoa vawaht! |
Les celej ztich', tak divně ztich' - potok i skálu zavál sníh. Bez pohnutí je keř i strom, stojej tu spolem ve snu tom. Co to řine se přesto tajemně pod ledy hloub tam u země? Je slyšet, jak zurčí a se nedá, jak pod sněhy proud cestu hledá! Les zticha žije znova, zas a zas, aťsi ho svírá chlad a mráz. A když ho zjara slunko začne hřát, pak vidíš potok všecek povokřát. Rozšumí stromy nově přišlá vesna, probudí lesy ze zimy jak ze sna. Můžeš pak ptáčka znova slyšet pět, zajíce, srnčí v skoku uvidět. Teď les však ztich', tak divně ztich': potok i skálu zavál sníh. |
| Mei Sprach | Moje řeč |
|
Mei Sprach is a sou wia mei Muatta hot g'red't: koa Wörterl is anders - hab'n ja oft gnua(g) z'samm g'redt. Mei Sprach, des bin i(ch), wia die Berg und der Wald - ohne sie wurd' i(ch) fremd mir, wia ohne Berg, ohne Wald. Und wann i(ch) a Wörtl wia die meinig'n red'n hör- dann geht ma mei Herz auf, weil i(ch) d' Hoamat drin hör! |
Moje řeč je ta, co jí maminka hovořila: ani slovíčko jinak - než když tu ještě s námi byla. Moje řeč, to jsem já, jako ta hora, jak ten les - bez ní bych byl si cizí, nebyly by ty hory ani les. A když jen slůvko tý mojí řeči se rozezní - až k srdci jde mi, to domov slyším v ní! |
| In der Mitte der Nacht | Vprostřed noci |
|
In der Mitte der Nacht schreckend aufgewacht, fühlt' ich dich nah - du atmest leise auf traumferner Reise - und warst doch da. Meine Hände ertasten ohne eilendes Hasten mir liebes Gesicht, spüren Antwort im Traume, aus unendlichem Raume, lassen dich nicht. In der Mitte der Nacht schreckend aufgewacht wußt' ich dich nah... |
Vprostřed noci v snách probudil mě strach, bylas však blízko mne - Tak tichý byl tvůj dech ve snových přístavech - leželas přesto zde. Dotýkal jsem se dlaní beze spěchu, co raní, tváře, kterou mám rád. Tvé oči, které spaly, odpověď z noční dáli mi neuměly dát. Vprostřed noci v snách probudil mě strach, vím jen, žes blízko mne... |
| Winternacht* | Zimní noc |
|
S 'Land liegt ruhi (g) stad und dunkel, und über eahm das Sterngefunkel. Es ist a b'sondre Zauberpracht, a so a helle Winternacht. Herunt ' da Schnee, und ob'n die Stern: i (ch) hab a solche Nacht arg gern! I (ch) steh und schau, und s' Herz wir weit, und spürt a Stückl Ewigkeit. |
Zem leží klidná, temná, tichá, a nebe nad ní v hvězdách dýchá. Divná to krása kolem nás, zimní noc šíří všudy jas. Na zemi sníh, výš hvězdný řad: vím jenom, že tu noc mám rád. V srdci cítím, že nejsem sám - že kus věčnosti v sobě mám. |
...und eine stille, besinnliche Zeit, s. 14 |
 obrazová příloha |
další strana |