|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Gedanken nach der Vertreibung - Flucht 1946 |
Po útěku a vyhnání 1946 |
|
Im Böhmerwald bin ich geboren, d'rum sei mir nicht verloren. Wo ich deine Wälder Atemzug entnahm, bis das Unrecht über uns Deutsche kam. Verlassen mussten wir dich heimlich bei der Nacht und trotzdem hielt 's du über uns die Wacht - bis fern der Heimat wir ein Obdach fanden und dies neue Heimat nannten. Mag die Zeit auch lang und hart vergehn, Desto schöner wir mit dir das Wiedersehn. Denn, o Böhmerwald mein - wir wollen ewig deine Kinder sein. |
Šumavo, kde jsem se narodila, jsi se mnou dál, tak jako dřív jsi byla. To v tvých lesích jsem nabírala dech, než bezpráví se dotklo zle nás všech. Za tmy jsme opouštěli tajně domov náš a tys nad námi držela svou stráž – než stalo se nám jinde novým domovem přístřeší, odkud daleko je sem. Ať jak chce dlouhý má být nelítostný čas našeho rozchodu, my šťastně vrátíme se zas. Šumavo, jsi i nadále má zem, navěky tvými dětmi zůstanem. |
Glaube und Heimat, 1999, č. 5, s. 52 |
 obrazová příloha |
další strana |