|
|
|
|
|
|
|
|
|
| In der alten Heimat | Kde jsme bývali doma |
|
Dort in unsrer Heimat Fluren wandern wir den Weg zurück, Finden viele alte Spuren und auch unser Kinderglück. Wer die Heimat muss verlassen, sucht sie oft ein Leben lang, Spürt den Zauber ohne Maßen, der tief in die Seele drang. Heimatberge, -städte, -auen: In dem Land Erinnerung. Können wir sie immer schauen, so wie damals, als wir jung. Schönste Heimat ist die Liebe, die das Menschenherz bewegt und, auch wenn uns nichts mehr bliebe, über alle Grenzen trägt. |
Tam, kde jsme bývali doma, putujem cestou zpět, na místa povědomá, za štěstím dětských let. Ten, kdo byl vyhoštěn odsud, hledá, co jen je živ, ten div, jejž vzal mu osud, hloub v duši má ho než dřív. Vzpomínka na dávnou zemi, hor a luk zelený řád, utkví v nás nade všemi, už proto, že tehdy byls mlád Láska ti s domovem splývá, u srdce krása i žal, bolest, co zbude tak živá, přes všecky hranice dál. |
Die Stadt Wallern im Böhmerwald (2004), s. 9 |
| Apfel-Scherz | O jablku |
|
Schlaf im grünen Blätterbett, runder, roter Apfel, du! Sind erst deine Brüder reif, gibt 's für dich wohl keine Ruh! Dann rüttelt 's und schüttelt 's in deinem Haus, und du sitzt nicht mehr fest und purzelst heraus aus deiner smaragdenen Wiege… Doch ich bin erfreut über deinen Fall: Er liefert mir mühlos ein köstliches Mahl, Wenn unten im Grase ich liege! 1952 |
V svěžím loži listů spi, jablíčko uzardělé! Jak ta kolem dozrají, platí všem: ven z postele! Náhle to ve větvích třepe se, strom z kolébky tvé tě vytřese smaragdovou korunou hravě… Mě ale těší ten tvůj pád: můžu si na tobě pochutnat, když ležím dole v trávě! 1952 |
Die Stadt Wallern im Böhmerwald (2004), s. 549 |
 obrazová příloha |
další strana
|