|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Vom Daheim | O domově |
|
Vieles war lang schon verschüttet, mit feinem Staub unsichtbar bedeckt. Begegnungen haben alles wieder gelüftet, Erinnerungen in Liebe neu aufgeweckt. Wir geben von Daheim weiter, was geht, es darf nicht sein, dass alles verweht! Dafür stehen wir, solang wir noch sind, für nachkommende Böhmerwäldler, bestimmt. |
Tolik už bylo v troskách zasypáno a k nepoznání prachem pokryto. Než se nám setkat opět bylo dáno a paměť procitla - jakkoli bolí to, z domova v sobě střežíme, co zbylo, dál předáváme, co se uchránilo. Snad proto jsme - a dokud bolí rány, žijeme dosud, pro příští Šumavany. |
Hoam!,, 1992, č. 9, 2 str. obálky |
| Aufmunterung | Pobídka |
|
Es darf doch nicht sein, nicht geschehen, Unsere Dörfer im Böhmerwald ganz zu übersehen! Seit Besiedelung der Orte, vor 350 Jahren, waren stets deutsch die Bewohner, unsere Ahnen. Schwer arbeiten mussten sie, sorgen und weben, um sich und den Nachkommen Heimat zu geben! Auf unsere Nachbarorte sehen wir gerne, das war zuhause so, und auch jetzt in der Ferne! Im Bewusstsein dessen lasst uns in Treue leben, der alten Heimat aber im Herzen eine Bleibe geben! Dieses Buch soll dazu gute Dienste leisten, es möge seinen Weg finden, hin zu den Meisten. Im Vertrauen lassen wir den Herrgott walten, er möge den schönen Böhmerwald immerdar erhalten! |
Nemělo by se stát a platit hořkou cenou za to, že na domov lze snad i zapomenout. Tři sta padesát let tu na Šumavě žili němečtí lidé, předkové, co pracovali s pílí, těžce a v nesnázích, byla to tvrdá země. Ten odkaz žije však v potomcích, taky ve mně! Sousedy kolem ze vsí jsme odjakživa znali, to s nimi jsme vyhnanství zažívali. Domov dál máme v srdci, stejně nic nezkonejší stesk po něm, vědomí, že jen tam dál jsme zdejší. Naše slova kéž však jen dobrá vůle řídí, kéž jednou dolehnou k sluchu všech dobrých lidí. A Pán Bůh, kterému věříme doslova, nechť rodnou Šumavu navěky zachová! |
Die Schneedörfer, s. 8 |
 obrazová příloha |
další strana |