|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Prolog zum Höritzer Osterspiel | Prolog k Hořické velikonoční hře |
|
Gut Ding will Weile! - sagt ein alter Spruch: Wie wahr er ist, das haben wir erfahren. Fast ein Jahrhundert ist dahingeschwunden, Seitdem ein Bauernspiel in Höritz einst Nach Pater Cochem's großen Leiden Christi Ein armer Weber mühsam hergestellt. Mit nur geringen Mitteln aufgeführt Erfreut' es doch die Leute uns'rer Gegend. Wer ahnte damals, wagt' es zu vermuthen, Dass dieses Spiel einmal zu solcher Pracht Und solcher Schönheit sich entfalten könnte? Dass viele Tausende von Menschen kämen, Von nah' und fern', aus hohen Kreisen selbst - Und alle tief gerührt an Bild und Worten, I m neuen, schönen Hause sich erbauten? Und doch ist es gescheh'n! Wir danken Gott, Und freu'n uns diese Sieges ohne Stolz. - Denn nur zu Gottes Ehre thaten wir 's, Und wenn 's gelang, sei 's Ihm zu Ehre auch. Dankbar gedenken wir des edlen Bundes Von deutschen Männern aus dem Böhmerwalde, Die uns zu Liebe große Opfer brachten. Auch denen danken wir, die liebevoll Aus unser'm Bauernspiel, der Zeit gemäß, Ein kunstgerechtes Drama schufen, das Volksthümlich, doch für Jedermann verständlich Des alten Textes frommen Geist bewahrte. Wir danken allen, die uns fördernd halfen. So haben durch drei Sommer wir versucht, So weit es uns're schwache Kraft vermochte, Des Leidens und des Todes unser's Herrn Hochheiliges Geheimnis vorzuführen, - Doch ist nun nöthig eine Ruhepause. Indess wir ruhen nicht, wir dürfen 's nicht, - Wir müssen in des Spieles Übung bleiben. Das ist ein Grund, die Spiele fortzusetzen. Noch mehr als dieses lenkt uns der Gedanke, Dass ein verdienstlich frommes Werk es sei, Nicht nur des Heilands Schmach und bitt'ren Tod Am Kreuze darzustellen, den Triumph Des heiligsten Erlösers auch, den Sieg Des Menschensohnes über Tod und Hölle. - So folgt der Passion ein Osterspiel. Mit Gottes Hilfe wird auch das gelingen! Wir wünschen, weil 's ein wünschenwerthes Ziel, Damit auch Ihren Beifall zu erringen. |
Že dobrá věc chce čas, zní přísloví: jak pravdivé je, poznali jsme dobře. Už je tomu od chvíle té sto let, co selskou hru kdysi tu v Hořicích dle Cochemova Utrpení Krista chudý tkadlec uvedl k životu. Skromné to věru bylo divadlo, potěšilo však přece zdejší lid. Kdo tenkrát mohl troufale snad tušit, že jednou ta hra v tolikeré kráse nádheryplně rozvinout se může? že sem tisíce lidí budou mířit zblízka i zdáli, z nejvyšších i kruhů - a všichni zasaženi obrazy i slovem sejdou se k tomu v novém, krásném domě! A stalo se tak! Děkujeme Bohu a naše radost prosta je vší pýchy. - Neboť jen ke cti Boží činíme to a každý zdar zas k Jeho budiž chvále. S díky vzpomeňme šlechetného spolku německých mužů odtud ze Šumavy, kdož pro nás tu tak obětovali se, a těm všem také, kteří láskyplně z té selské hry pro dnešní časy stvořili drama umělecky zralé, lidové přitom, všem srozumitelné, uchovavší zbožného ducha textu. Všem děkujeme, kdo nám pomáhali. Tři léta už se tady pokoušíme, seč jenom stačí naše chabá síla, utrpení a smrti Kristovy přeposvátné tajemství tady předvést. - Teď je však třeba malé chvíle klidu, ne k oddechu snad, aniž ustaneme v nácviku hry, ve vylepšení jejím. Je důvod, ve hrách dále pokračovat. A navíc i ta myšlenka nás vede, jak záslužné a zbožné bylo by to, nejen smrt Spasitele hořce potupnou na kříži představit, nýbrž i triumf Vykupitelův, slavné vítězství Syna člověka nad smrtí a zkázou. - Tak přichází Velikonoční hra. S pomocí Boží i to dokážeme! Kéž je nám přáno, ten cíl za to stojí, dobýt přitom i Vaší pochvaly. |
Das Höritzer Osterspiel, s. 4 |
| O Böhmerwald! | Šumavo! |
|
O Böhmerwald, o Böhmerwald! Wie werd' ich deinem Tannenrauschen Und deinem Vogelsange bald In süßer Herzensfreude lauschen - Von Bergeshöhen schau'n. Hinaus in alle Weiten Und dann wohl mit geheimen Grau'a Durchs Urwalddunkel schreiten. Ich grüß' euch Wälder, Berg' und Halde Im schönen Böhmerwalde. O Böhmerwald, o Böhmerwald! Die Geigen und die Hörner klingen. Und von den Bergesweiden schallt, Der Hirten und der Mäher Singen Der Gießbach stimmt mit ein, In diesen frohen Reigen, Und nur der See im Mondenschein Hüllt sich in tiefes Schweigen. O Böhmerwald! In dir zu leben, Was kann es Schön'res geben? O Böhmerwald, o Böhmerwald! Wie sind erquickend deine Schatten! Dort wo das Echo widerhallt Da ruht sichs gut auf grünen Matten. Ein biederes Geschlecht Von Menschen lebt im Lande, Und alte Sitte, altes Recht Hält sie mit festem Bande. Wo deutsche Treu' und Glauben blühen - Auch edle Herzen glühen. |
Och Šumavo! Och Šumavo! Tvé jedle opět šumět a ptačí píseň jásavou slyšet, jí porozumět chci, stanout na tvých vrcholech a hledět v širou dáli, v tajemném šeru ve stromech jít, jak jsme chodívali. Lesy a vrchy, zdravím vás - Šumavu, plnou krás. Och Šumavo! Och Šumavo! Housle i lesní rohy znějí a horskou dálavou z pastvin též nápěv mnohý. Bystřina šumí nejvíce zjara svým prudkým tokem, jezero v tichu měsíce spí v tichu přehlubokém. Och Šumavo, tam v tobě žít, co krasšího si představit? Och Šumavo, och Šumavo! Tvé mihotavé stíny ozvou se sladkou představou zelené domoviny, ve které žije dobrý lid starých a pevných mravů a po svém v pokoji chce žít dál po zděděném právu. Věrnost víře a rodné řeči o šlechetnosti srdce svědčí. |
Mein Böhmerwald, 1956, č. 1, s. 16 |
 obrazová příloha |
další strana
|