Gustav Joachim zu Lamberg (Kohoutí kříž)

Aby vláda budoucně bez povolení sněmu žádné dluhy nedělala, při čemž lze doložit, že vláda při svých půjčkách velmi nezkušeně si počíná a od domů Sina, Rothschild, Arnstein a Eskeles znamenitě předražována byla.
Aby se sněmu předložily každoročně státní účty a aby byla finanční správa sněmu zodpovědna.
Aby se panování úřednictva obmezilo, počet a platy úředníků zmenšen byl, k tomu účelu aby se zjednodušilo řízení, aby se zbytečného psaní nechalo a aby se místo dosavadních kollegialních úřadů v administraci, ve finanční a politické správě všude jednotliví, schopní, poctiví a odpovědní úředníci ustanovili.
Aby soudy jak civilní, tak i trestní byly veřejné a ústní, a aby před soudem byli všichni, ani nejvyšší aerár nevyjímajíc, sobě rovni.

Článek Karla Havlíčka v jednom z čísel jeho listu "Slovan" z let 1850-1851 cituje řeč knížete Lamberga na českém zemském sněmu dne 27. května 1847, za níž bylo dotyčnému uděleno "písemné napomenutí a přednostovi sněmu nařízeno jest, aby takové odchylky a neslušné návrhy budoucně netrpěl". Havlíček uvádá Lambergovo vystoupení jako prvý z příkladů odporu stavů "proti hubící byrokratii", aby "skutečně národ poznal některé muže ze svých šlechtických krajanů, kteří již tenkráte hájili zem", ne jako dříve, kdy se mohlo říci: "Vítr vál a stavové čeští mluvili!" Havlíček našel originály textů z jednání sněmu, které "zůstalo větší části lidu tajné" v knize, vyšlé roku 1849 tiskem v Hamburku pod názvem "Der böhmische Landtag im J. 1847", pod kterýmžto názvem jsou i s celým německým projevem Lambergovým dostupné v Digitální knihovně "České sněmy". V Havlíčkem volně citované, dosti dlouhé jinak řeči knížete mne upoutala zvláště věta, končící slovy: "…die Stände es nicht über ihr Gewissen bringen können, noch längerhin die Postulate auf gerade Wohl zu votiren, ohne zu wissen, wozu die Gelder verwendet werden, an welchen der Schweiß des Landmannes klebt." (tj. "…stavy nemohou přenést přese své svědomí usnášet se a hlasovat jen tak nazdařbůh, aniž by věděly, jak bude užito peněz, na nichž lpí pot rolníkův." - pozn. překl.) Jednak proto, že "rolník" byl tehdy ještě vlastně jedinou pracovní silou, jednak proto, že řečník jako skutečný venkovský šlechtic věru věděl, o čem hovoří. Narodil se Karlu Eugenu knížeti zu Lamberg a jeho ženě Friederike, roz. zu Oettingen-Wallerstein 21. prosince 1812 (snad v Salcburku jako další jeho sourozenci, místo narození však slovníková hesla kupodivu právě při něm neuvádějí), jenže coby nerozvážný devatenáctiletý mladík se zapletl do přípravy nezdařeného atentátu jakéhosi pomatence na císaře Ferdinanda (nikoli neprávem asi řečeného "Dobrotivý") a trest mu určoval kromě potupného nošení zelené šňůrky kolem krku na znamení toho, že mohl být vlastně popraven, také zákaz pobytu na jednom panství déle než tři měsíce a zákaz ženitby. Co následuje, překonává ovšem jakýkoli literární příběh. Střídání pobytů hovělo Lambergově lovecké vášni a když se při jednom dožínkovém večírku, konaném na fideikomisním panství Žichovice (Schichowitz), které pro lamberský rod (prý kdysi znamenali v Krajině, jak se také česky říkalo Kraňsku, tj. dnešnímu vnitrozemskému Slovinsku /bez Přímoří/, tolik, co pro jižní Čechy Rožmberkové) získal začátkem 18. století říšský kníže kardinál pasovský Johann Philipp (to podle něho má jméno příhraniční bavorský Philippsreuth), seznámil s dcerou šafáře z Čejkov Kateřinou Hrádkovou (její otec se jmenoval Václav Hrádek, matka Zuzana, roz. Kastnerová), byla z toho láska na celý život. K morganatickému (tj. stavovsky nerovnému) sňatku dne 16. ledna 1855 ve Strašíně došlo ovšem až poté, co bylo na světě 9 jejich dětí (jediné manželské se narodilo rok po svatbě). Kateřina byla o 12 let mladší a přežila knížete o více než 27 let. Oba jsou pochováni v rodové hrobce Lambergů v Nezamyslicích blízko hradu Rábí. Na náhrobním kameni Gustava Joachima (zemřel ani ne padesátiletý v bavorském Mnichově dne 3. února roku 1862) stojí psáno:

Zbývá asi dodat, že rodová hrobka, tj. roku 1995 znovu veřejnosti zpřístupněná kaple sv. Erazima (rodového patrona Lamberků), je vyzdobena řezbami Johanna a Josefa Rinta (mimo jiné se oba podíleli i na interiérech tzv. Galerie křižáků na buquoyském hradě v Rožmberku nad Vltavou), které Gustavu Joachimovi zu Lamberg doporučil jeho dobrý přítel, velký šumavský autor Adalbert Stifter, tehdy i zemský konzervátor památek. A ještě jedna literární souvislost: nežli dojdeme na nezamyslický hřbitov, v jehož novější části stojí hřbitovní kaple sv. Erazima, pod níž se lamberská rodová hrobka nachází, mineme budovu školy, do které kdysi krátce chodíval malý Karel (Karl) Klostermann, poněvadž jeho otec byl v letech 1854-1857 v Žichovicích osobním lékařem právě knížete Gustava Joachima zu Lamberg.

GUSTAV JOACHIM ZU LAMBERG