Leopold Klima

18. května 1955 zemřel arciděkan Leopold Klima ve farním domě bavorského poutního místa Neukirchen beim Heiligen Blut v 73 letech věku a ve 49. roce své kněžské služby. Pocházel z rodu Klimů z Červeného Dřeva (Rothenbaum), kde se narodil 10. listopadu 1882 řídícímu učitel Johannu Klimovi a jeho ženě, rozené Multererové ze Srubů (Heuhof). Ani Červené Dřevo ani Sruby dnes už neexistují: pro svou blízkost železné oponě byly po předchozím vyhnání německých obyvatel srovnány se zemí. Snad tato věta měla stát na samém počátku, aby vysvětlila všechen patos mariánského rozloučení s rodnou zemí. Ani ti odcházející však nemohli tušit, cože se s ní ve druhé půli našeho století stane. Vždyť sama rodina Klimova téměř po dvě stě let nepřetržitě figurovala v osobách řídících učitelů rothenbaumské školy. Mladý Leopold navštěvoval v letech 1894-1902 německé gymnázium v Českých Budějovicích, studoval pak rok germanistiku na pražské německé univerzitě a 1903 se do Budějovic vrátil ke studiu bohosloví na zdejším semináři. Už ve třetím ročníku byl po tehdy nezbytném souhlasu z Říma vysvěcen na kněze a sloužil do roku 1912 jako kaplan v Horšovském Týně (Bischofteinitz). Poté byl povolán biskupem Hůlkou opět do Budějovic, aby tu působil jako spirituál v semináři, jehož byl absolventem. Dva roky nato na návrh knížete Trauttmansdorffa jmenován jako nejmladší v podobné funkci horšovskotýnským arciděkanem. O úspěšnosti jeho práce tady svědčí skutečnost, že mu sám Svatý otec udělil titul papežského tajného komoří. Roku 1941 byl však Leopold Klima zatčen gestapem a odvlečen do koncentračního tábora v Dachau. Po roce byl sice propuštěn, ale nesměl už vykonávat kněžské povolání. Následoval poválečný odsun a přes těžké astma návrat ke kněžské službě v novém domově. Jako spisovatel publikoval Klima i pod pseudonymem Wolfgang Baumroth a vedle mnoha divadelních her je autorem románů Scandalum Crucis a Victoria crucis. Vycházely nejen na pokračování i v Glaube und Heimat po válce, ale prvý z nich byl vydán už roku 1930 v českém překladu a stačil ještě v roce 1948 dokonce vyjít přeložen také do slovenštiny.

Gebet zur Rothenbaumer Muttergottes	Modlitba k Matce Boží z Červeného Dřeva
O Mutter lieb von Rothenbaum Wir fassen Deines Mantels Saum, Dein Mantel ist, o Jungfrau mild, Dein armen Kindern Schutz und Schild! Ja, breite diesen Mantel aus, Schütz unsre Felder, Wald und Haus. Voll Liebe Deine Hand ausbreit, Jed Unheil, Krankheit fliehe weit! Und wo des Schmerzes Träne fließt, Hier Deine Hilf am nächsten ist. Erhör auch diese unsre Bitt: Der Höllenschlang den Kopf zertritt, Dass sie uns nimmer schaden mag Und unsre Seel versuchend Plag. O reinste Jungfrau, reinste Magd, All unsre Not sei Dir geklagt! Befehl'n Dir auch die letzte Not, wenn uns von hinnen reißt der Tod, Dann zeige, dass Du Mutter bist und Deine Kinder nicht vergisst, Tritt für uns bei dem Richter ein, Lass uns des Himmels würdig sein! Wir fassen Deines Mantels Saum, O Mutter lieb von Rothenbaum!	Matičko, drahá tak nám všem, líbáme Tvého roucha lem. Svůj plášť nech vlídně rozestřít, dětem co ochranu a štít! Ať na nás přijde cokoli, nad domy, lesy, nad poli kéž žehnající Tvoje dlaň se vznese! Od zlého nás chraň, tam, kde je nemoc, bolest ztiš a k našim slzám skloň se níž. Ať Tvoje noha hlavu hada zdrtí, pod nímž teď domov strádá, aby, byť ze sil posledních neuřkl nás jak černý hřích. Přečistá Panno, žehnej všem, kdo v těžké nouzi žalujem! Pomoz nám v bídě nejvyšší, Tvá láska i smrt utiší. Ukaž, jaks dobrou Matkou nám, veď nás k nebeským zahradám! Čeká-li předtím všechny soud, my chceme na Tě spolehnout! Líbáme Tvého šatu lem, Matičko, drahá tak nám všem!
Glaube und Heimat, 1980, č. 8, s. 10