Johann Friedrich Kind

Možná je bláhové odkazovat na nějakou zvučnou operu árií, známou úvodními slovy "Tiše, tiše…" Tady však věru nejde o operu lecjakou. Četl jsem dokonce kdesi vábení cizinců do Čech tím, že Šumavu proslavil jako prvá ryzí německá opera Weberův Čarostřelec. "Český les" ovšem ve starším německém chápání leží takořka v srdci Německa, a to jak jinak než "na srdci lesa", kde jako v té árii "der Tannen Wipfel rauscht", tj. kde "šumí vršky jedlí"!. I na webových stranách Kohoutího kříže setkáváme třeba u Aloise Johna či Hanse Watzlika s přímým tvrzením, že to pod Ostrým se to všechno dělo. Děj líčit netřeba, lze si ho všude podrobně vynajít. Úplně na začátku všeho byla opravdu soudní akta z Domažlic (Taus), na jejichž základě, pomineme-li detaily ve weberovské literatuře hojně zmiňované (skladatel sám sepsal tu historii zrodu své opery, včetně vlastního objevu knihy strašidelných příběhů od Apela a Launa, kde byl i příběh o Čarostřelci, čerpající ze zmíněných soudních akt a s níž se nadšený Weber setkal už na jaře 1810, tedy deset let před dokončením svého díla - a také tři roky předtím, nežli se stal v letech 1813-1816 kapelníkem ředitelem opery Stavovského divadla v Praze, kde měl v kostele sv. Jindřicha roku 1817 ještě i svatbu s Karolinou, roz. Brandtovou) vzniklo Kindovo libreto (v naší ukázce je použit český překlad Otakara Smrčky z vydání v edici Operní libreta, Státní nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (SNKLHU!) 1958 - tam jsou uvedeny i mnohé podrobnosti právě ke genezi textu). Jeho tvůrce se narodil 4. března roku 1768 v Lipsku (Leipzig), kde byl jeho otec soudcem a městským radním. Navštěvoval proslulou "Tomášskou školu" (jejím žákem byl třeba i Richard Wagner), později také univerzitu, kde studoval filosofii a práva. Od roku 1789 působil Kind na justičním úřadě v saském městě Delitzsch blízko rodného Lipska. Ve svém působišti založil soukromou divadelní scénu a sám na ní jako jeden z herců i vystupoval. V roce 1792 odešel do Drážďan, kde se etabloval jako advokát, ale 1814 svůj mandát složil a věnoval se už jen literatuře. Byl členem spisovatelského sdružení Dresdner Liederkreis a roku 1818 mu sasko-koburský vévoda propůjčil titul dvorního rady (i Kindova dcera Roswitha projevila básnické nadání). Zemřel 24. června 1843 v Drážďanech. Tam je na Starém katolickém hřbitově pochován i Carl Maria von Weber, zesnulý sice už v roce 1826 ve svých čtyřiceti letech na krční tuberkulózu v Londýně, odkud byly však na popud Richarda Wagnera 1844 jeho tělesné ostatky převezeny do vlasti. Vlastí Čarostřelce jsou však alespoň díky uměleckým konotacím i Čechy (děje se přece "v Čechách po třicetileté válce", někde psáno i "v šumavské vsi po třicetileté válce" /"in einem Dorf im Böhmerwald kurz nach Ende des Dreißigjährigen Kriegs"/, přičemž třeba podtrhnout i ono "krátce po skončení třicetileté války" s významovým nádechem "vzápětí po zkáze, způsobené jakoukoli válkou") a Wikipedia to, aby snad nebylo mýlky, kde i Agatha zpívá své: Tiše, tiše…, pod heslem "Böhmerwald-Wikipedia" říká rovnou: Der Böhmerwald ist auch der Schauplatz von Carl Maria von Webers Oper Der Freischütz. Hans Watzlik sem situoval svou knihu (vyšla i v českém překladu) o Weberově romantické cestě za onou inspirací přes Šumavu, kde by mohl být jedním dějištěm i Český Krumlov (u Watzlika Schwarzenbrunn), podle té knihy pak natočil slavný filmový režisér Georg Wilhelm Pabst v barvě svůj poslední hraný snímek "Durch die Wälder, durch die Auen", pojmenovaný podle jedné z árií Čarostřelce ("S jasnou myslí, prost vší tíže" zní její začátek v českém překladu libreta). Jakoby právě poezie a hudba byly ne-li hájemstvím "velebného ticha" ("die hehre Stille" z Kindovy a Weberovy árie "Leise, leise…"), pak alespoň nástrojem "ztišení" světa, ve jménu Kristova kříže a čisté lásky popřením a onoho "divokého honu", který nás unáší, kam nechceme, a poezie s hudbou jsou jediné už schopny alespoň tlumeným zastaveníčkem zázrakem zadržet okamžik blaha.