TRUDE GRONBACHOVÁ

Léto 1940
Klenutým obloukem vrat běhají děti kolem obytného stavení ve dvoře a vybíhají až na polní cestu za humny. Míjejí stáje, prosmyknou se pootevřenými dvířky v těžkých dřevěných vratech stodoly, ocitnou se na sadě s více než stovkou starých i mladých stromů vesměs už obtížených plody. Rostou tu letní a zimní jablka, hrušky, švestky i třešně a višně, na chráněném místě stojí keře rybízu a angreštu. Oplocení zahrady je vesměs z tenkých, hustě na příčné horní lati přitlučených planěk. Za plotem cesta lehce stoupá a když děti doběhnou až ke kříži na kopečku, chvíli se zastaví, aby na kraji obilného pole natrhaly trochu chrp, vlčího máku a kopretin, ze kterých jeden z chlapců sváže malou kytici a položí ji k nohám Spasitelovým. Kolikrát už tu byl, teď však pohlédne vzhůru k Ukřižovanému.
Na pozadí modrého letního nebe vynikají tvary kovového zdobení kříže. Figura Kristova působí úzká, za jeho hlavou se věnčí svazek pozlacených paprsků svatozáře a nad ní je upevněna oválná tabulka s nápisem I.N.R.I.. Lícní stranu kříže pokrývají zdobné girlandy, konce jeho ramen vybíhají do trojice malých křížků, které je stejně jako vrchol svislé osy kříže půlkruhovitě zakončují. U nohou Ukřižovaného se nachází okřídlená rovněž kovová tabule, na které stojí psáno jméno majitele statku s připojeným zbožným veršováním. Při patě kříže, zapuštěné do kamenného podstavce, klečí modlící se anděl.
Chlapcova modlitba je krátká. Jako ostatní hoši jeho věku chodívá v neděli k bohoslužbám do zdejšího kostela a je velmi zadobře s místním farářem, který s nimi často bývá vidět při sportu i u vody při koupání.
Teď tam právě děti míří s plavkami a ručníky přes rameno. Cesta klesá dolů k louce, na které leží Mlýnský rybník. Ze tří stran je obklopený kamennou hrázkou s volně ponechaným pásem zeleně před ní a jako místo na koupání nemá kolem v kraji široko daleko sobě rovného. Přítok má z většího a výše položeného horního rybníka s chladnější vodou, jehož stavidla se v létě spouštějí, aby se ta v Mlýnském mohla ohřát. I odtok se dá přitom regulovat. Rovnou svahem utíkají děvčata i hoši rovnou do mělčiny při kraji rybníka a cítí pod nohama, jak dno klesá až k bahnité hloubce na jeho zadním konci. Nad největší hloubkou vybíhá široké prkno. Skokani, v neposlední řadě i pan farář, mohou tu předvést svoje umění. Vedle můstku míří do hluboké vody úzká kamenná pěšinka pro ty jistější z plavců. Rybník a louka jsou plné štěbetání a smíchu dětí i odrostlejší mládeže ze širokého okolí.

Květen 1982
Muž a dvě ženy zamířili polní cestou kolem krátkého zbytku někdejšího plotu zahrady, na níž byla postavena opravna zemědělských strojů (zřejmě tzv. STS - strojní a traktorová stanice zvaná tak podle sovětského vzoru - pozn. překl.). Ta podle svědectví dnešních obyvatel statku tak jako tak dávno neslouží svému účelu a ovocné stromy už sem nikdo nevrátí. Je pracovní den a nikoho tu nevidět ani neslyšet. Cestu přetíná za vsí široká obchvatná silnice, která jde napříč poli i lukami a byla tu zbudována nově kvůli pohraničnímu vojenskému pásmu.
Kříž na návrší už není celý. Spasitelovo tělo je dosud připevněno zády ke svislé ose a paže trčí nalevo i napravo volně do stran, hlava však už nemá za sebou svatozář, poněvadž ji i s vrcholem kříže někdo ulomil. Dolní tabule se jménem se dosud nachází na svém místě, písmena jsou ale sotva čitelná. Anděl u nohou se také kupodivu zachoval.
Před křížem ti tři zůstanou stát, hledí nejprve zpátky ke vsi dole a pak obrátí zrak do volné krajiny. Po obou stranách cesty se táhnou pole v obrovských nepřerušených plochách. Zmizely nízké hrázky na mezích i s lískovými keři, na podzim vždycky plnými ořechů. Březový háj, který před šesti lety, jak připomíná jedna z přítomných žen, už jako by tu ani nikdy nebyl, vyrazil teď novým podrostem vymezujícím opět místo, kde kdysi stával. Listnaté stromy a keře na kraji jehličnatého lesa se dosud sotva zazelenaly. Rybník, k němuž tři poutníci zřejmě chtějí dojít a který před čtyřiceti lety ležel volně v lukách, není teď lehko najít. Sejdou tedy z cesty na luční pěšinu vpravo a zjistí, že ani ona nevede k k jejich cíli, ale jen k lávce přes Pstruhový potok. Obrátí se tedy, jdou ještě kus cesty po nové cestě, která tu nahradila tu starou polní, odbočí vpravo do lesa a po nějakém dalším hledání se konečně proderou hustým trnitým podrostem k rybníku. Kamenná hrázka ho kupodivu obklopuje jako v těch dávných časech, jeho kdysi jasná hladina se temnozeleně třpytí a pableskuje. Na místě, kde se vstupovalo do vody, rostou teď z podmáčené půdy mladé stromy a keře. Je zrovna poledne, slunce proniká i sem a rybník působí nečekaně vlídně, jakkoli je málem už obklíčen lesem. Usednou tedy na jeho hrázi a vzpomínají. Když se mají zvednout k návratu, připadá jim náhle loučení těžké. Ještě jednou zajdou vlevo k lávce přes Pstruží potok. Je tu teplo, břízy a vrby tady jsou o poznání zelenější než listnaté stromy výš při kraji lesa. Nejraději by se vydali dál údolím potoka k chalupám podél něj, které jim v dětství svou lesní odlehlostí připadaly zvlášť krásné. Cesta k nim však vede už zakázaným pásmem. Podél jedné z vysoko tu navršených kamenných hrázek klopýtají tedy lesem zpátky k polní cestě, po které se pomalu vracejí k obci. Nikdo je cestou nepotká, ani na polích nevidět nijakého člověka.

Květen 1984
Stojí jako přede dvěma lety na návrší a jsou překvapeni vzezřením předtím tak znetvořeného kříže. Nahoře je chybějící vrchol doplněn o rovná prostá zakončení, celý kříž je zářivě stříbrně natřen, Spasitelova hlava dokonce zlatou barvou, čímž působí větší než dřív, dole při patě, kde stále ještě klečí nyní čerstvě postříbřený anděl, je zachováno i reliéfní zdobení. Jen tabule se jménem někdejšího majitele statku je odstraněna.

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2008, překlady a české texty Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš