TRUDE GRONBACHOVÁ

Kříž při cestě

Léto 1940
Klenutým obloukem vrat běhají děti kolem obytného stavení ve dvoře a vybíhají až na polní cestu za humny. Míjejí stáje, prosmyknou se pootevřenými dvířky v těžkých dřevěných vratech stodoly, ocitnou se na sadě s více než stovkou starých i mladých stromů vesměs už obtížených plody. Rostou tu letní a zimní jablka, hrušky, švestky i třešně a višně, na chráněném místě stojí keře rybízu a angreštu. Oplocení zahrady je vesměs z tenkých, hustě na příčné horní lati přitlučených planěk. Za plotem cesta lehce stoupá a když děti doběhnou až ke kříži na kopečku, chvíli se zastaví, aby na kraji obilného pole natrhaly trochu chrp, vlčího máku a kopretin, ze kterých jeden z chlapců sváže malou kytici a položí ji k nohám Spasitelovým. Kolikrát už tu byl, teď však pohlédne vzhůru k Ukřižovanému.
Na pozadí modrého letního nebe vynikají tvary kovového zdobení kříže. Figura Kristova působí úzká, za jeho hlavou se věnčí svazek pozlacených paprsků svatozáře a nad ní je upevněna oválná tabulka s nápisem I.N.R.I.. Lícní stranu kříže pokrývají zdobné girlandy, konce jeho ramen vybíhají do trojice malých křížků, které je stejně jako vrchol svislé osy kříže půlkruhovitě zakončují. U nohou Ukřižovaného se nachází okřídlená rovněž kovová tabule, na které stojí psáno jméno majitele statku s připojeným zbožným veršováním. Při patě kříže, zapuštěné do kamenného podstavce, klečí modlící se anděl.
Chlapcova modlitba je krátká. Jako ostatní hoši jeho věku chodívá v neděli k bohoslužbám do zdejšího kostela a je velmi zadobře s místním farářem, který s nimi často bývá vidět při sportu i u vody při koupání.
Teď tam právě děti míří s plavkami a ručníky přes rameno. Cesta klesá dolů k louce, na které leží Mlýnský rybník. Ze tří stran je obklopený kamennou hrázkou s volně ponechaným pásem zeleně před ní a jako místo na koupání nemá kolem v kraji široko daleko sobě rovného. Přítok má z většího a výše položeného horního rybníka s chladnější vodou, jehož stavidla se v létě spouštějí, aby se ta v Mlýnském mohla ohřát. I odtok se dá přitom regulovat. Rovnou svahem utíkají děvčata i hoši rovnou do mělčiny při kraji rybníka a cítí pod nohama, jak dno klesá až k bahnité hloubce na jeho zadním konci. Nad největší hloubkou vybíhá široké prkno. Skokani, v neposlední řadě i pan farář, mohou tu předvést svoje umění. Vedle můstku míří do hluboké vody úzká kamenná pěšinka pro ty jistější z plavců. Rybník a louka jsou plné štěbetání a smíchu dětí i odrostlejší mládeže ze širokého okolí.

Květen 1982
Muž a dvě ženy zamířili polní cestou kolem krátkého zbytku někdejšího plotu zahrady, na níž byla postavena opravna zemědělských strojů (zřejmě tzv. STS - strojní a traktorová stanice zvaná tak podle sovětského vzoru - pozn. překl.). Ta podle svědectví dnešních obyvatel statku tak jako tak dávno neslouží svému účelu a ovocné stromy už sem nikdo nevrátí. Je pracovní den a nikoho tu nevidět ani neslyšet. Cestu přetíná za vsí široká obchvatná silnice, která jde napříč poli i lukami a byla tu zbudována nově kvůli pohraničnímu vojenskému pásmu.
Kříž na návrší už není celý. Spasitelovo tělo je dosud připevněno zády ke svislé ose a paže trčí nalevo i napravo volně do stran, hlava však už nemá za sebou svatozář, poněvadž ji i s vrcholem kříže někdo ulomil. Dolní tabule se jménem se dosud nachází na svém místě, písmena jsou ale sotva čitelná. Anděl u nohou se také kupodivu zachoval.
Před křížem ti tři zůstanou stát, hledí nejprve zpátky ke vsi dole a pak obrátí zrak do volné krajiny. Po obou stranách cesty se táhnou pole v obrovských nepřerušených plochách. Zmizely nízké hrázky na mezích i s lískovými keři, na podzim vždycky plnými ořechů. Březový háj, který před šesti lety, jak připomíná jedna z přítomných žen, už jako by tu ani nikdy nebyl, vyrazil teď novým podrostem vymezujícím opět místo, kde kdysi stával. Listnaté stromy a keře na kraji jehličnatého lesa se dosud sotva zazelenaly. Rybník, k němuž tři poutníci zřejmě chtějí dojít a který před čtyřiceti lety ležel volně v lukách, není teď lehko najít. Sejdou tedy z cesty na luční pěšinu vpravo a zjistí, že ani ona nevede k k jejich cíli, ale jen k lávce přes Pstruhový potok. Obrátí se tedy, jdou ještě kus cesty po nové cestě, která tu nahradila tu starou polní, odbočí vpravo do lesa a po nějakém dalším hledání se konečně proderou hustým trnitým podrostem k rybníku. Kamenná hrázka ho kupodivu obklopuje jako v těch dávných časech, jeho kdysi jasná hladina se temnozeleně třpytí a pableskuje. Na místě, kde se vstupovalo do vody, rostou teď z podmáčené půdy mladé stromy a keře. Je zrovna poledne, slunce proniká i sem a rybník působí nečekaně vlídně, jakkoli je málem už obklíčen lesem. Usednou tedy na jeho hrázi a vzpomínají. Když se mají zvednout k návratu, připadá jim náhle loučení těžké. Ještě jednou zajdou vlevo k lávce přes Pstruží potok. Je tu teplo, břízy a vrby tady jsou o poznání zelenější než listnaté stromy výš při kraji lesa. Nejraději by se vydali dál údolím potoka k chalupám podél něj, které jim v dětství svou lesní odlehlostí připadaly zvlášť krásné. Cesta k nim však vede už zakázaným pásmem. Podél jedné z vysoko tu navršených kamenných hrázek klopýtají tedy lesem zpátky k polní cestě, po které se pomalu vracejí k obci. Nikdo je cestou nepotká, ani na polích nevidět nijakého člověka.

Květen 1984
Stojí jako přede dvěma lety na návrší a jsou překvapeni vzezřením předtím tak znetvořeného kříže. Nahoře je chybějící vrchol doplněn o rovná prostá zakončení, celý kříž je zářivě stříbrně natřen, Spasitelova hlava dokonce zlatou barvou, čímž působí větší než dřív, dole při patě, kde stále ještě klečí nyní čerstvě postříbřený anděl, je zachováno i reliéfní zdobení. Jen tabule se jménem někdejšího majitele statku je odstraněna.

Böhmerwäldler Jahrbuch 1986, s. 78-81

Jahreszeiten Mit kurzen Schritten brichst du auf du purzelst munter in den Sonnenschein des jungen Jahres das dich fordert die Nase keck hinauszustecken in den Frühlingswind - wetteifernd mit den Gräsern und den Blüten folgst du den Ruf du stehst inmitten deiner hohen Wiesen der prallen Bäume die dir Früchte tragen von tiefem Blau strahlt heißen Lichtes Schein wenn dunkle Wolken brechen du hälst dem Schütten stand - was dich jetzt kümmert ist der nahe Tag helle Stunden sinken das dichte Laub das dir zuvor die Sicht verwehrt weht von den Zweigen durchs unbelastete Geäst erreicht dein Blick die Weite geht drüber noch hinaus denn irgendwann sind dir zu Füßen nicht nur die Ebenen auch deine Gipfel sind erstiegen und zurückgelassen - bewegst dich unbeschwert des stillen Schneegestöbers leichten Flocken gleich im unbegrenzeten Raum.	Roční doby Drobnými krůčky se vydáváš na cestu Svedeš i kotrmelec ve slunci dosud mladého roku což ti dovoluje drze zvedat nos v jarním větru - o závod s travou a květy jdeš za hlasem Stojíš uprostřed louky ve vysokém létě mezi stromy které ti nesou ovoce z hluboké modři nebes září skvoucí jas když nadejdou černé mraky odoláváš lijáku - to co ti teď působí starost je další den Jasných hodin ubývá husté listoví které ti až dosud bránilo ve výhledu vítr odvívá z větví náhle holými ratolestmi dosáhne tvůj pohled do dálky Jde ještě za ni poněvadž někdy leží u tvých nohou nejen roviny i tvé vrcholy dobyty a překonány - jako bez tíže se pohybuješ podoben lehkým vločkám tiché sněhové chumelice v prostoru bez mezí.
Böhmerwäldler Jahrbuch 1986, s. 24
Getan wirkt es weiter es wirkt weiter das Unrecht unaufhaltsam begräbt den Schuldigen wie die Lawinen den Stein in sich begräbt der sie ins Rollen brachte reißt mit in die Tiefe die am Wege stehen die Ahnungslosen	To co se stalo učiněno působí dál dál působí bezpráví nezadržitelně pohřbívá viníky tak jako lavina v sobě pohřbívá kamení které ji uvedlo do pohybu strhávajícího cestou dál dolů ty dosud nic netušící
Hoam!, 1985, s. 376
Um den Karlhof Dort tief im Böhmerwald wo Wiegen einst gestanden ist heute kinderloses Land Höfe in guten Zeiten sichres Daheim für Mann und Frau für Kinder und die Tiere sind nüchterne Quartiere der Männer von weither auf strengem Posten im fremden Wald der ihnen nichts bedeutet wo Erntewagen standen Pflug und Egge sind Waffen stationiert ich fasse meinen Kopf und denke es muss ein Spuk sein der vorbeizieht ist nicht Wirklichkeit -	U Karlova Tam v krásné Šumavě kde i má kolébka stála je dnes bezdětná zem Statky za časů míru bezpečné domovy mužů i žen dětí i zvířat jsou teď nouzovým kvartýrem kohosi zdaleka ve strážní službě tu v cizím lese jemuž nerozumí tady kde stávaly žebřiňáky s obilím pluhy a brány jsou rozestavěny zbraně mám hlavu v dlaních a ptám se to musí být zlý sen co vidím před sebou to není skutečnost -
Hoam!, 1985, s. 190

Zemřela náhle 5. května 1985 měsíc před nedožitými šedesátinami, které by oslavila 9. června toho roku. Byla rodačkou z Prahy, dcerou Karla Haase z Hartmanic, jehož rukopis s názvem Schicksale im Wottawagebiet vyšel právě její zásluhou v reutlingenském nakladatelství Ignaze Harwalika. Na fotografii provázející úmrtní oznámení a pořízené den před její smrtí vidíme ženu plnou života, doslova vytrženou z kruhu svých nejbližších. Nedožila se ani změn, k nimž jako by směřoval nedoslovený závěr její prózy Kříž při cestě. Jako v básni Roční doby však vstoupila do bílého bezhraničného prostoru, kde už snad ustává i bolest a stesk. Čtenáři šumavských krajanských kalendářů, kde ty verše vyšly už po její smrti, ji znali jako jejich spolupracovnici, samostatně vydala svazek básní a aforismů pod názvem Glück-Sucher v nakladatelství Helmuta Preußlera v Norimberku.

- - - - -
* Praha / Hartmanice / Karlov, Hartmanice / † † Wasserburg am Inn (BY)