PIUS GOCKNER

Vděční Šumavané zbudovali a zasvětili Vintířově zjevu památníky, které měly v kameni i pro budoucí pokolení vydávat svědectví o uzdraveních, která se stala na místě, kde působil. Patří k nim především dobrovodský kostel. Ten za svůj vznik děkuje zázračné sošce sv. Vintíře, nad níž teprve byla vystavěna prostá zprvu kaple. V letech 1585-1620 ji tu měl zřídit Čejka z Olbramovic. Pro velké množství poutníků, kteří sem přicházeli zblízka i zdaleka, vyvstala posléze nutnost, kapli rozšířit na kostel, nadto s vlastním duchovním správcem. To se stalo v letech 1734-1754. Stěny prvé kaple stejně jako pozdějšího kostela byly takříkajíc pokryty votivními obrazy a dary, které svědčily o moci světcovy přímluvy. Na jedné takové votivní tabuli bylo lze číst:

Siehe! Wie Franziska Braunspergerin so elend war, Lange Zeit mit großer Geschwülst behaftet immerdar, Da sie nun keinen Hilf mehr zu hoffen hatte von der Welt, Hat sie bei St. Günther sich ganz bittlich angemeld't. Ging mit großen Vertrauen in das Bad und wusch sich Alsbald erhielt sie Gnad und war gesund vollkommentlich.

(tj.: Jak Franziska Braunspergerová byla, pohleď sem, na tom, veliký nádor když nosila v těle svém, že dál pomoc nijakou ji už teď nemohl dát svět, přišla k svatému Vintíři, jak lidí bezpočet. S velikou důvěrou neváhala sem jít do lázně, mýt se, milost vzít, plně se uzdravit. - pozn. překl.)

Z mnoha dalších obrazů a darů se bohužel zachovaly už jen zcela sporé zbytky.
Zázračné projevy milosti všude probouzely a mocně podporovaly náboženskou horlivost na místech, kde k nim došlo. Papežové chválili a odměňovali tuto horlivost odpustky, které mohly být v takovém kostele, jako je tento, získány. Dokonalý odpustek byl poutníkům zaručen na Svatodušní pondělí, kdy plynul k poutnímu místu od nepaměti největší příliv zástupů. Takzvané oltářní privilegium udělil papež oltáři sv. Vintíře; je sám spojen s dokonalým odpustkem pro zemřelé. To však způsobilo nadlouho ze všech stran takovou záplavu poutníků, že o nedělích a svátcích mohlo být udělováno 300 až 500 svatých přijímání. Tak nás alespoň zpravuje Höfele z let 1738-1782. Ty odpustky se svými dobrými účinky jsou dalším svědectvím zpráv o zázracích; souvisejí s nimi niterně. Zmíněný odpustek stejně jako oltářní privilegium byl roku 1921 obnoven.
Jiným mocným svědectvím téhož je lázeňský dům, který měl být zbudován v blízkosti kostela roku 1675. Poněvadž voda byla příliš chladná, musela být předehřívána a připravována tak ke koupeli. Nemocným bylo duchovním správcem naléhavě kladeno na srdce, aby kajícným životem se ukázali být hodni přímluvy sv. Vintíře. Byly pak i předepsány příslušné modlitby před a po lázni. Jen k uspokojení nějaké zvědavosti nikomu dovolena nebyla. - Lázeňský dům neslouží už dnes svému účelu, je v něm dnes umístěn "Kaufhaus Adler" (zřejmě jde o dnešní Muzeum Dr. Šimona Adlera - pozn. překl.), lázeňské zařízení už neexistuje, sama budova je ale tichým svědkem zázraků, které se v ní udály.
Našli se vděční lidé, kteří zastřešili Vintířův pramen (ten změnil původní název osady "Breznich" na Dobrou Vodu /Gutwasser/ - pozn. překl.): od roku 1845 stojí nad ním kamenný altán (se šindelovou střechou, dnes znovu upravený - pozn. překl.), do kterého v roce 1881 věnoval jeden ze ctitelů sv. Vintíře ze Sušice (Schüttenhofen) světcovu podobiznu. Pod Vintířovými skalami byla roku 1841 zbudována kaple s právě zmíněným obrazem.
To všechno jsou kamenní svědci někdejšího majestátu zázraků. Nevděčné děti světa o nich mlčí, tím hlasitěji však hovoří kámen o divech, jaké dokáže konat toliko Bůh, a to podle slov Ježíšových: "Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení." (Lk 19,40)
Jakkoli už před světovou válkou (rozuměj tu první z obou - pozn. překl.) poutě ke sv. Vintíři silně poklesly, tak během ní ustaly téměř docela. Jen tu a tam sem přicházíval zbožný houfec ze Zejbiše (Seewiesen, dnes Javorná - pozn. překl.). Jinak bylo vídat jen jednotlivé poutníky stoupat k Vintířovým skalám, říkalo se tomu skalnímu útvaru nářečně také "Stoariegl", a ke kapli nedaleko pod nimi. Z Čechů zůstali Sušičtí sv. Vintířovi (i v německém originále psáno "dem sv. Vintíř" - pozn. překl.) rovněž nadále věrni. Tak bylo i po válce.
Až rok 1921 přinesl konečně potěšitelný obrat. Šumavskému světci se začalo dostávat větší pozornosti. Byl vytvořen tzv. "Güntherfond" (tj. "Vintířův fond" - pozn. překl.), kterému zakrátko dary přátel a ctitelů přiteklo proudem 5 000 Kč. Navíc byl ještě posílen podporou Státního památkového úřadu ve výši 2 000 Kč. Teď mohl být nejen obnoven silně zpustlý studniční domek (Brunnenhaus) nad pramenem, nýbrž mohl být pořízen i umělecký reliéf s podobou světcovou, který byl pak umístěn na skalní stěnu. Při velké slavnosti dne 29. června 1922 došlo pak i k jeho vysvěcení. Byl to prvý velký názvuk vzmáhající se obnovené úcty ke sv. Vintíři. Poté, co bylo v kostele důstojně oslaveno světcovo dílo a divy jím způsobené, pohnulo se mocné procesí ke skalám, u kterých po obřadu vysvěcení zmíněného reliéfu obrátil se ředitel Schreiber (rozuměj Hans Schreiber, i samostatně zastoupený na těchto internetových stranách - pozn. překl.), význačný šumavský badatel, k poutníkům srdečnými slovy s prosbou, aby našeho milého šumavského světce vždy ctili a nikdy už na něho nezapomněli. Následující rok 1923 přinesl pak první velikou pouť ke sv. Vintíři na pondělí Svatodušní. Tolik poutníků nebylo tady vidět ještě nikdy. Svatá misie, která se tu právě také konala, k tomu ovšem rovněž v mnohém přispěla. Přišla procesí ze Železné Rudy (Eisenstein), Zhůří (Haidl), Prášil (Stubenbach), Nicova (Nitzau), Kašperských Hor (Bergreichenstein), Rejštejna (Unterreichenstein), Hartmanic (Hartmanitz) a Stodůlek (Stadln). Poté, co poutníci dorazili, bylo mohutné procesí vedeno nahoru ke kapli pod Vintířovými skalami. Jako při biblickém "kázání na hoře" (Bergpredigt) usadili se poutníci při úbočích skal a kolem kaple v širokém okruhu. Misijní kněz pronesl ze skal slavnostní kázání. Následovala slavnostní bohoslužba při kapli. Nato sestup zpět ke kostelu, kde velká pouť se svatým požehnáním skončila. Celá slavnost byla natolik působivá, že došlo k rozhodnutí konat pouť ke sv. Vintíři na Svatodušní pondělí vždy takto. I když ty následující poutě takové masy poutníků už početně nevykazovaly, lze je přece označit za povznášející a krásné. Téměř všechna už jednotlivě jmenovaná procesí se dostavila znovu. Mnoho poutníků přijalo také sv. svátosti, aby byli účastni Vintířova odpustku (v originále "um des Güntherablasses teilhaftig zu werden" - pozn. překl.). Od doby těchto Vintířských slavností (Güntherfeiern) množili se i poutníci, kteří během léta putovali ke skalám jednotlivě.
K tomu, aby takto probuzená úcta ke sv. Vintíři zůstala vždy živá a svěží, aby ještě více zesílila, měla by přispět i tato knížečka, mnou předložená (v originále jen "vorliegendes Büchlein" - pozn. překl.).
Všem přátelům a ctitelům sv. Vintíře, všem poutníkům a účastníkům slavností, kteří nějak přispěli k právě vylíčené obnově a vzestupu, budiž na tomto místě vysloven upřímně opravdový dík s prosbou ke sv. Vintíři, aby jim svou nebeskou přímluvou oplatil, co k jeho oslavě už vykonali a jistě ještě vykonají.

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2008, překlady a české texty Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš