Michael Josef Friedl

Autor veršů se narodil 2. dubna 1832 v Horní Plané. I jeho báseň o hynoucí jedli, tak hluboce předjímavá, následuje v antologii Des Waldes Widerhall hned za tím prvým z prvých šumavské literatury, také hornoplánským rodákem, za Adalbertem Stifterem. Michal J. Friedl byl především lyrik, kromě básnické sbírky Flaneurien z roku 1897 vyšlo mu však téhož roku také drama Übers Jahr. Zemřel 18. ledna 1899 ve Vídni.

P.S. Tato data se zdála nesporná a shodující se ve všem uvedeném, ať už je převzal Rupert Essl do své monografie Horní Plané pod názvem Oberplan - der Geburtsort Adalbert Stifters (1993) ze slovníku Bio-bibliographisches Literaturlexikon Österreichs (1963) Hanse Giebische a Gustava Gugitze, ať je citoval ze Sudetendeutsche Zeitung z 11. ledna 1974 ctihodný BLGBL (Biographisches Lexikon zur Geschichte der Böhmischen Länder, Band II. /1984/, vydávaný péčí Collegium Carolinum v mnichovském Oldenbourg Wissenschaftsverlag, ne naposledy pak i znovu zařadil Heinz Präuer do své knihy Böhmerwald Lexikon (2004). Když jsem pak Friedlovo jméno marně hledal v hornoplánských matrikách už proto, že svědčí možná i o židovském původu či vyznání, obrátil jsem se coby k poslední instanci na stránky Deutsches Literatur-Lexikon, už v několikerém vydání za základní dílo vyhlašovaný vydavatelský produkt nakladatelské firmy Francke Verlag Bern-München. Tam ovšem je autor Flaneurien a Übers Jahr, vídeňský magistrátní úředník Michael Josef Friedl rodákem z dolnorakouského Sankt Pölten (datem narození je přitom až 23. květen 1870), který vyrůstal ve Vídni a působil vedle své úřední kariéry na magistrátu dunajské metropole rovněž jako literární kritik. Namísto přesného data vídeňského skonu figuruje tu jen únor 1898 bez udání dne a místa. Zbývá opravdu mnoho otázek zásadního druhu kolem autora, který figuruje v antologii s podtitulem "Böhmerwäldische Lyrik" hned za Stifterem.

Sterbende Tanne	Hynoucí jedle
Es steht im tauig frischen Grün Der Bergwald rings im Sonnenglanz; Nur um die Äste einer Tanne Schlingt sich ein gelber Nadelkranz. Es rieselt von den dürren Zweigen wie Sand aus einer Lebensuhr; Der Tod scheint sich schon tief zu neigen. Was hemmt so mahnend meine Blicke Und zieht zurück sie zu dem Baum? Was ist 's, dass so ein zeitig Welken, Sein frühes Sterben mich berührt? ...Wer hat im vollen Braus des Lebens... Nicht schon des Todes Hauch gespürt.	Stojí tu v rosné zeleni horský les, v slunci zářící. Jenom ta jedle zvolna chřadne, rezaví v mrtvém jehličí. Sype se z větví sprška náhlá jak v přesýpacích hodinách. Smrt příliš hluboko už sáhla. Čím přitahuje moje oči znovu a znovu zas ten strom? Co je to, jeho časným skonem že tak hluboce dojat jsem? Jako by v plné síle bytí dech smrti přešel životem.
Des Waldes Widerhall, s. 9