Alois Essl

Ke katastru obce Zvonková (Glöckelberg) příslušejí ještě osady Huťský Dvůr (Hüttenhof) a Josefův Důl (Josefsthal, česky i Josefodol - pozn. překl.). Podle seznamu obcí Ortsrepertorium (1913) má sama Zvonková 115 domů a 773 obyvatel, Huťský Dvůr 77 (nyní 78) domů s 542 obyvateli a Josefodol 20 domů s 295 obyvateli. Dohromady činí tedy počet domů 212 a počet obyvatel 1610. Podle sčítání lidu (1910) měla Zvonková 121 domů, 116 "partají" o celkem 771 "hlavách", 21 koní, 556 kusů skotu, 143 prasat, 5 koz, 700 kusů drůbeže a 22 včelích úlů; Huťský Dvůr 78 domů, 105 "partají" o celkem 544 "hlavách", 2 koně, 447 kusů skotu, 109 prasat, 2 kozy, 674 kusů drůbeže a 18 včelích úlů; Josefův Důl 20 domů (4 neobydlené), 56 "partají" o celkem 295 "hlavách", 6 koní, 14 kusů skotu, 6 prasat, 9 koz, 173 kusů drůbeže. Dohromady: 218 domů, 322 "partají" s 1610 obyvateli celkem, 29 koní, 1017 kusů skotu, 249 prasat, 16 koz, 1547 kusů drůbeže a 40 včelích úlů. Při sčítání lidu bylo tu obyvatel 1583.
Zvonková leží v c.k. okresním hejtmanství Krumlov (v originále "Krumau" s jedním "m" - pozn. překl.), v dřívějším Budějovickém kraji (früher Kreis Budweis), tím i v zemi České (im Lande Böhmen).
Tato ves, jak píše školní učitel Josef Jenne (pamětihodný učitel malého Adalberta Stiftera - pozn. překl.) roku 1807 v pamětní farní knize (Pfarrgedenkbuch) na s. 6, leží "an der äußersten Grenze Böhmens" (tj. na nejzazší hranici Čech - pozn. překl.), severně (mitternächtlich) vůči Rakousům nad Enží a na jihozápad (gegen Mittag und gegen Abend) hledíc k biskupství Pasov (Passau), takže chceme-li jet touto končinou do obou těch sousedních zemí, jde o osadu v Čechách poslední.
Je to na pravé straně údolí horní Vltavy (auf der rechten Seite des oberen Moldau-Tales), nedaleko od místa, kde se na tzv. "Trojmezí" (Dreieckmark) stýkají tři země: Čechy, Horní Rakousy a Bavorsko. Když překračujeme vltavské údolí (viz Johann Krejčí: Der Böhmerwald /Praha 1860/, s. 77), shlíží k nám na druhé straně řeky hora Plechý (Plöckenstein), podobna vyhaslé sopce, poněvadž okrouhlá prohlubeň, v níž se nachází Plešné jezero, je zdaleka viditelná. Celý hraniční hřeben se dá z údolí zrakem dobře obsáhnout. Vidíme, jak se dlouhý horský hřbet právě u Zvonkové níží k tzv. Dolnovltavické brázdě (v originále "Unterwuldauer Paß" - pozn. překl.), která tu tvoří přirozenou hranici Šumavy.
Katastr obce Zvonková hraničí na severu s obcí Nová Pec (Neuofen), na severovýchodě s obcí Pernek, na východě s obcí Horní Planá (Oberplan), na jihovýchodě s obcí Pestřice (Stögenwald), na severozápadě s hornorakouskou už obcí Ulrichsberg a na jihozápadě a jihu s rovněž už hornorakouskou obcí Aigen.

Toto je celá úvodní kapitola drobné knížky o 117 stranách, jak ji vlastním nákladem (Im Selbstverlage des Verfassers) a tiskem Augusta Gothmanna v Budějovicích vydal zvonkovský farář Alois Eßl (všude se píše Eßl a nikoli Essl jako jiní) prostřed válečného roku 1917. Koncem toho následujícího měla ležet ves v jiném, novém státě, v němž jí bylo po té druhé z obou světových válek souzeno i nenávratně zaniknout. ThDr. Alois Eßl, autor a vydavatel titulu znějícího v úplnosti až barokně Geschichte der Entstehung der Gemeinde Glöckelberg, dann ihre fernere Ansiedlung und Vermehrung und mehr andere Vorfallenheiten, přišel sem nečekaně už v roce 1899 z funkce zástupce ředitele (vicerektora) budějovického kněžského semináře. O důvodech svého kroku se nikdy prý nevyslovil. Světlo světa spatřil jako syn selské rodiny Johanna a Marianne Eßlových (říkalo se u nich "Lorenzbauern") z rovněž dnes zcela zaniklého Jablonce (Ogfolderhaid) 14. května 1867. Gymnaziální studia v Krumlově ukončil nadaný hoch maturitou v roce 1886 s výtečným prospěchem a rozhodl se pro kněžské povolání. Tehdejší budějovický biskup Martin Říha ho vyslal do dva roky předtím papežem ustavené "české koleje" (Collegium Bohemicum), jejímž se tak stal jedním z prvních vůbec chovanců v její historii. Papežskou univerzitu "de propaganda fide" ("pro šíření víry"), zvanou krátce Propaganda, absolvoval roku 1891 získáním doktorátu teologie poté, co byl v únoru téhož roku v Římě i vysvěcen na kněze. Maminka se synovy slavné primice nedožila - zemřela pár měsíců předtím. Novokněz a čerstvý doktor začínal jako šumavský kaplan v Kunžvartě (Kuschwarda, dnes Strážný) a působil tam po dva roky, než byl povolán do semináře v Budějovicích. Horlivě se věnoval výuce teologie, stal se i autorem latinsky psané příručky k mešním obřadům, po sedmi letech však následoval nečekaný odchod do zapadlé horské vsi, kde s láskou ke svým venkovským farníkům setrval doslova do konce svých dnů. Vydechl tam naposledy 14. září 1936 a tři dny nato ho na svátek zjevení stigmat sv. Františka z Assissi byl tento pravý vyznavač františkánské pokory k lidem a všemu Božímu stvoření v Zadní Zvonkové i pochován.