Úvod Úvod Studie Obsah Obsah Najít Poslat email TOPlist

WILIBALD BÖHM

Die Wichter Bludičky

In stiller, verschwiegener Maienmondnacht
wenn silbern die himmlischen Lichter
erglänzen, da sammeln mit Fleiß und Bedacht
die weisen Jungfrauen, die Wichter,
die heilsamen Kräutlein im raunenden Wald.
Sie Lauschen, wenn einsam ein Vogelruf hallt,
und deuten mit sinnendem Blicke
das Krächzen des Raben und Gellen der Weih',
der Eule unheimlichen, schaurigen Schrei,
ergründend der Menschen Geschick.

Doch wehe dem Kecken, durchbricht er den Bann,
geboten vom göttlichen Meister,
es trifft den verwegenen, frevelnden Mann
der Zorn der beleidigten Geister.
Sie locken mit tückischem Irrlicht den Tor
hinaus in das Freie zum sumpfigen Moor,
ins schlammige Grab und sein Grauen
und fassen die Hände und schließen den Kranz
und tanzen vor Freud' eine fröhlichen Tanz
im wallenden Nebel der Auen.

Za tiché, měsíčné noci, bez hlesu
když nebi nadejde chvíle
stříbrná, započnou v šepotu lesů
moudré panny, bludičky bílé,
byliny sbírat, co síly jim stačí.
Rozumějí, když zazní hlas ptačí,
co bude, jak věštil to dosud
skřehot havranů i luňáčí hvizd,
soví houkání ze tmy kmenů a hnízd,
co určují člověčí osud.

Běda smělci, co kouzlo chce zlomit,
jež mistruje úradek Boží,
zvrhlé rouhání rozvichří stromy,
jak mžikem hněv duchů se zmnoží.
Světýlka vábivá uvidí plát
ten, co k nim spěje do hlubokých blat,
kde hrůzný hrob beze dna čeká
Ve kruh ruce panen potom sepnou se vráz,
věnec stínů jen víří rejem zas a zas
nivou, kde mlha je měkká.

Budweiser Zeitung, 1922, č. 33, s. 3

P.S. "Der Wicht" je slovo velice staré a znamená nejen skřeta a ničemu, nýbrž i dítě či nářečně dokonce děvče, podle germanistů také samotné "nicht" pak znělo původně "newicht" a odtud jistě zrodilo se i nic! Potom že slovo není samo přeludem.

Mein Höritz Mé Hořice na Šumavě

Viel Örtchen mir gefallen,
die schön und schätzenswert
doch eines nur von allen
mir reinstes Glück gewährt:
Mein Höritz.

Umhegt von grünen Gärten,
umwallt von Berg und Bühl,
ein Paradies auf Erden
das Fleckchen friedenstill:
Mein Höritz.

Da lebt in Zucht und Ehren
ein Völklein, schlicht und gut,
das weiß sich wohl zu wehren
und hält in treuer Hut:
Mein Höritz.

Drum lob' ich mir das Örtchen,
so schmuck und voller Ruh',
und rufe ihm die Wörtchen
der tiefsten Liebe zu:
Mein Höritz!

Mnoho míst líbí se mi
a nádherně je tam,
jediné mezi všemi
hluboko v srdci mám:
své Hořice.

Háji a zahradami
je můj ráj obklopen,
co země podala mi,
mír vrchů, tichý sen:
mé Hořice.

Pobývá na těch stráních
dávný a starý řád,
lidé té obce chrání
to, co i já mám rád:
své Hořice.

Chválit chci zas a znova,
čím obdařila nás,
už krásou toho slova
mi vždycky jihne hlas:
Mé Hořice!

Sudetendeutsche Heimatgaue - Höritz im Böhmerwalde, s. 3

Narodil se kupodivu ve Vodňanech 29. října 1875. Jako učitel působil na školách ve Veveří (Piberschlag) u Nových Hradů, ve Starých Hodějovicích (Hodowitz) u Českých Budějovic, v Českých Budějovicích, majících tehdy ještě značně německý ráz, a v Hořicích na Šumavě (Höritz), jimž je ostatně věnována i ukázka z jeho veršů. Od roku 1899 byl redaktorem týdeníku Volksbote v Českých Budějovicích. Jeho literární prvotinou byla historická povídka Peter Wok, uveřejněná roku 1896 v listě Deutsche Böhmerwald-Zeitung v Českém Krumlově. Už v Českých Budějovicích vyšly dva roky nato jeho povídky "pro lid" Aus dem Böhmerwalde. V brožuře Die Böhmerwaldschriftsteller der Gegenwart, vydané tamtéž vlastním nákladem 1904 (jak ovšem uvádí Alois John ve své stati o Šumavě v literatuře a umění z roku 1901, vyšel tento Böhmův text už předtím časopisecky v zábavné příloze listu Prager Tagblatt!), razil sám pojem "šumavská literatura". Téhož roku vydal s Emmerichem Zdiarskym průvodce Stadt Budweis - Orts- und Volkskunde, v roce 1921 sborníček Heimatbüchlein für Südböhmen a 1924 sbírku pověstí Sagen aus Budweis und Umgebung. Pro loutkové divadlo byla určena hra Doktor Faustus podle starých lidových knížek, vydaná 1922 v edici Im Kasperltheater. Šumavské pověsti shromáždil v knize Im Gottesgärtlein, která vyšla roku 1930 ve Vimperku ve známém nakladatelství Steinbrener. Až do roku 1945 publikoval vlastivědné články v Budweiser Zeitung. Wilibald Böhm zemřel 19. prosince 1956 v bavorském Obergessertshausen ve věku 81 let. Správné místo úmrtí sdělila do Českých Budějovic až roku 1997 jeho vnučka Ingrid Ramppová z nedalekého Aletshausen u Krumbachu.
- - - - -
* Vodňany / Veveří / Staré Hodějovice / České Budějovice / Hořice na Šumavě / † Obergessertshausen (BY)
obrazová přílohaobrazová příloha další stranadalší strana

(c) Jihočeská vědecká knihovna 2001-2010, překlady a české texty Jan Mareš, elektronická verze Ivo Kareš