logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

MORITZ BLOCH

Ankunft


Um die Berge spinnt die Sonne
Funkelneden Glorienschein,
Heller Glanz und heil'ge Wonne
Grüßt das Meer, tiefblau und rein
Höher fluten seine Wellen -
Ebbend sinken sie sodann -
Und sie fallen und sie schwellen,
Stets im gleichen Zauberbahn.

Příchod


Na horách už svítá, svítá,
zlaté slunce šlehá výše,
lazurné ho moře vítá
úzkostně a sotva dýše;
mdle jen pozvedá se,
výší se a níží zase;
voda leskne se a kmitá
A mé srdce tone v kráse.

Ne, to opravdu není Šumava, ale slunná Itálie, jak její moře ozářeno sluncem "na horách" spatřil kdysi Adolf Heyduk, český básník, kterého také nazývali "pootavským slavíkem. Šumavě věnoval mnoho svých básní, psal o ní i do slavné fotografické publikace Vilímkova nakladatelství Letem českým světem (1898) texty pod snímky dnes tak vzácné. Moritz Bloch, jehož německý překlad tu podávám jako originál, byl zřejmě básníkovým přítelem. V Literárním archívu Památníku národního písemnictví v Praze je alespoň zachován rukopis Blochových veršů, psaných k Heydukovým padesátinám 7. července 1885 v Písku:

Heut' ist doch Heyduks Freudentag!
Ein halb' Jahrhundert,
Geliebt, bewundert,
Vom Volke geehrt,
Vom Ruhme verklärt:
So steht er da, der edle Sänger,
Ein Freiheitsstürmer, Glaubensdränger!

Téhož roku začal v Českých Budějovicích z iniciativy tzv. Českého politického spolku a jeho zakladatele Augusta Zátky vycházet v tiskárně Jana Přibyla německý list Budweiser Bote, který měl naladit tehdy ještě německou většinu města smírně "české věci", za níž byla ovšem tenkrát považována právě jen dohoda a smír s německým živlem ve společném rakousko-uherském mocnářství. Skutečnost, že v podobných snahách hráli nezastupitelnou roli Židé převážně německy mluvící, má svou historickou logiku, potvrzenou právě osudnými "konečnými řešeními" národních socialismů dvacátého století, jež se jí brutálně postavily v cestu. Ve druhém ročníku Budweiser Bote 1886 se v čísle z 1. září objevilo "pod čarou", tj. jako fejeton, 13 Heydukových básní v Blochově překladu. Básníkovi bylo rok předtím, jak už zmíněno, právě padesát let, překladateli pak roku 1886 právě polovic. Narodil se 14. května 1861 v židovské rodině ve Čkyni (dodnes se tam dochovala synagoga i židovský hřbitov) blízko Prachatic. Když Budweiser Bote, tj. "Budějovický posel", jak by se řeklo česky, po deseti letech 1895 zanikl, vstoupil Bloch do redakce pražské Politik, kterou poté i řídil. Od roku 1908 byl českým referentem v tiskovém odboru ministerského prezidia ve Vídni, a to jako vládní rada, pověřený také koncipováním důležitých státních a vládních manifestů. Po převratu vstoupil do služeb československých (ani to tenkráte ještě nepostrádalo logiku), rovnou opět činný v tiskovém odboru předsednictva ministerské rady, jehož se stal v roce 1932 přednostou. Když 19. října 1934 v Praze skonal, věnoval mu věstník Svazu schwarzenberských úředníků a zřízenců, nezapomenutelná třeboňská Tradice, posmrtnou vzpomínku, umístěnou souhrou náhod právě pod snímkem tehdy opravované ruiny hradu Vítkův Kámen (Wittinghausen). Připomíná se tu, že zesnulý (tenkrát se ještě psávalo "zvěčnělý") redigoval a nákladem rovněž už zmíněného nakladatelství Jana Přibyla vydával od roku 1892 až do roku 1913 věhlasnou Schwarzenberskou ročenku pod titulem "Fürst Schwarzenberg-Jahrbuch I. und II. Majorats". Neodhodlal se, přestože prý "většina českých zaměstnanců si toho přála", k vydání této ročenky také po česku. Pro historii Šumavy je ovšem jistě i zásluhou Blochovou pramenem nezbytným.

- - - - -
* Čkyně / České Budějovice / † † † Praha

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Dům v dnešní České ulici (kdysi Böhmgasse čp. 92), ve kterém žila rodina Blochova v Českých Budějovicích
Arch sčítání lidu z roku 1880 pro českobudějovický dům čp. 92 s rodinou Blochovou, mezi jejímiž příslušníky figuruje i on
Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství z roku 1894 uvádí chybně rok jeho narození a namísto Čkyně pak Hoštice u Strakonic

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist