|
|
|
|
|
|
|
|
| Marienfäden | Babí léto |
|
Ein Tierlein spann sich um sein Band. Zu segeln durch die Lüfte: Wer weiß es denn, wer rät, wie lang Noch herbstlich schweben Düfte. Von Thymian und Minzenkraut Und anderer bunten Immenbraut! Wer weiß es denn, wie lange noch Sich wölben blaue Hallen? Noch träumt die Welt, mit Glanz gekrönt - Bald werden Nebel wallen. Ein Tierlein spann sich um sein Band Und überschwebt die Erden: Wer weiß es denn – wer rät, wie bald Wird es uns Winter werden! |
Pavouček plachtí povětřím a nebe nad krajinou nám nepoví, kde podzim spí, až vůně z polí minou. Mateřídouška, tymián, kvítí všech včel, bzukot všech rán! Nepoví nám, té modře dech kam za pár dnů se ztratí. Svět dosud tone v zářných snech, než mha jde nad souvratí. Pavouček plachtí povětřím nad zemí, nepoví nám, kdy z času, co plyne jak dým, stane se sněžná zima! |
Der Bayerwald, 1972, s. 230 |
| Das Marterl am Hoftor | Boží muka při vratech statku |
|
Und Christus darf rasten nah deiner Tür mit Wunden und Lasten Du kannst nicht dafür. Du lässt ihn da sitzen in all seiner Not. und bittest ihn auch noch ums tägliche Brot. Doch sollt er einst austehn und heil gehn davon, - hängt hier dann der Dornkranz als göttlicher Lohn? |
Náš Pán bičovaný tu u tvých vrat: kdo zhojí ty rány? Co v odměnu dát? Sedí tu v krvi bolest sama. Pomůže mu snad modlitba má? A přec z mrtvých vstane a spasí ten svět – trn z kře růže plané u vrat jeden květ. |
Der Bayerwald, 1971, s. 42 |
| Tor der Stille | Brána ticha |
|
So hebt sie an die Stille, erhebt sich hoch zum Tor, tut auf sich und behält mich. Ich bin ganz Aug und Ohr. Ich geh auf einer Wiese barfuß das Tal entlang. Am Weg die Bäume grüßen, von weither weht ein Klang. Ich bin so eins mit allem, mit Luft und Licht und Wind und alles säumt sich golden und ist so licht und lind. Die Berge schimmernd winken! Ich schau gebannt empor. Es ist zu still gewesen: Auf springt das Heimwehtor. |
Ticho tak zevšad roste a je ho plný vzduch. U vrat stojí a jímá všecek můj zrak i sluch. Do luk se chce mi vyjít, bosky dál údolím. A cestou zdravit stromy, vítr, jenž vane vším. Zajedno tak s tou zemí, celá s ní jeden jas, zlatistě ochmýřený a něžný mnohohlas. A hory jak se třpytí ve zraku rosných rán! Viz bránu tomu tichu, návratům dokořán. |
Der Bayerwald, 1982, s. 41 |
| Fluggirlanden | Girlandy větví |
|
Schau, der Wald hängt voller Girlanden von dem Flug der vielen Vögel, die, bald tief – bald leichten Schwunges zwischen Bäumen spuren Bogen. Und die Zweige schaukeln Wellen, klanggeformt und kreisgelagert, wenn die Freunde, kleine, große, baumfroh sich dort niederlassen. Eben ist ein Fink entwichen aus dem Tannicht, das ihn hüllte, nun der Ast wippt eine Weile Frohsinn ohne jede Sorge. Dicht im engen düstren Forste niemals siehst du weite Bogen: Wellenlüfte sind im Werden schon um Weiterkunft betrogen. - Bäume, rücket voneinander! Gebet Raum den Fluggirlanden! - Lächelbogen heim uns leiten - Waldbezaubernd dennoch nie sie schwanden |
Les plný girland, ptačích sněmů, les plný křídel, plný vznosu, letu plný, hloubek strmých, kleneb větví mezi kmeny. Větve houpavé jak vlny, v šepotech šumící kolem, plné přátel menších, větších v korunách tu bytujících. Pěnkavka vtom vynoří se z houště jedlí, co ji kryje, komíhá se bezstarostně zelená spleť ještě chvíli. V těsně sevřeném tom přítmí sotva oblouk jasu sedá: vlna vlnu jen dál nese svého konce nedohlédá. Rozestup se, lese kouzel! Girlandám dej místa plno! – Jak vlídně nás domů vedou! Nezanikej, vlahá vlno! |
Der Bayerwald, 1971, s. 150 |
| Zum Ostermond | Je tu zas duben |
|
Gott ist in jedem Korn und Brot, in jedem Lied erhalten. Wir können nur nicht immerzu still unsre Hände falten. Wir müssen schaffen fromm und gut und alle Wesen ehren, - dann gibt der Herr uns frohen Mut und Kraft, uns auch zu wehren. Wir ahnen nun, wie groß der Herr. Ja, - Gott ist unverborgen! Er zeigt sich gern in Brot und Korn und gibt der Nacht den Morgen. |
V zrnu i v chlebě sídlí Bůh, v každičké písni naší. Jen nelze skládat ruce v klín, z toho nic nevyraší. Činit vždy dobře v každý čas, byť nejmenší ctít bytí – tou silou obdařuje nás Pán, jí nás i zaštítí. Tušíme jen ten vzácný dar, touhu mu říci ano. To Bůh nám dává zrno, chléb a v nich po noci ráno. |
Der Bayerwald, 1982, s. 41 |
| Uralte Weihnachten* | Prastaré Vánoce |
|
Sag an dem Vieh den Heiligen Christ, Wenn du ein rechter Bauer bist! Drei Worte reden Ross und Rind. Es lust sogar der böhmisch Wind. Die Klagemutter ruft so weh, Wenn Unheil droht von eh und je. Die Bettstatt weist den Drudenstern, Der hält dir alle Hexen fern. Gehst du um roten Mettenwein? Der Keckbrunn will der Spender sein. Ein Irrlicht geistert über Moos. Erlös es gern! Bedenk sein Los! Grab aus den Zauberspiegel dort! Du kennst ja den geheimen Ort Viel Schätze schenkt die Mettennacht. Das Münzgold dir entgegenlacht. Aus Schlossgebäu und Kellergrund. Heut macht du den ersehnten Fund. Und doch: Das wahre Wunder ist Im Krippenstroh der Heilige Christ. |
Dobytku ohlaš Narození Páně, koním i kravám. Nezapomeň na ně! Ta slova sotva vítr oslyší, ten z Čech, a najednou se utiší. Sýček dál z noci teskně naříká a špatnost hrozí z koutů tolika. K chlévu dál vede hvězda krále tři, ta všech čar temných i nás ušetří. O půlnoci se voda na víno promění jak dar s dobrou novinou. I bludičky, co straší nad slatí, hledají spásu. Kéž se navrátí! Zrcadlo, které dosud kryla zem dá se dnes nalézt s bájným pokladem. Noc štědrovečerní má tajů na tisíc, jako zlato v hoře směje se ti vstříc. Na starém hradě, ve tmě sklepení dnes snad i tma se na div promění. Poněvadž všem nám zázrak darován: Na slámě jeslí leží Kristus Pán! |
Der Bayerwald, 1970, s. 58 |
| Christrose* | Vánoční růže |
|
Mir ist, es sei als Blüte die Weihnacht offenbar als hätte das Geheimnis sich aufgetan so klar. Die Blütenblätter strahlen in makelloser Pracht - und doch – zu unterst malen die Schatten leise Nacht. So ist kein Ding auf Erden dem Glanz nur aufgetan. Und dies ist hohes Werden im Licht hebt Tiefe an. |
Je mi, jak by div Vánoc se tebou otevřel, tajemství jak by řeklo, co jas už dřív mít chtěl. Jím zplna ten květ září snad umí zprostit vin – a přece hospodaří i v jeho listu stín. Tak nic na naší zemi nepokrývá jen třpyt. I Bytí nade všemi jen z hlubin káže pít. |
Der Bayerwald, 1975, s. 255 |
 obrazová příloha |
další strana
|