|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Des Jägers letzter Wunsch | Poslední přání lovcovo |
|
Geht es dereinst mit mir zu Ende, So tragt mich in den Wald hinaus - Dass sich mein Blick noch auf ihn wende, Der Heimat mir und Vaterhaus. - Der Schauplatz meiner besten Taten, Mein treuester Freund auf dieser Welt, Dei Dir war gut ich stets beraten, Geliebtes, grünes Waldeszelt. - Drum möchte ich auch zuletzt noch schaun, Hinein in Deine heilige Pracht, Noch einmal muß Dir anvertraun, Wie glücklich Du mir hier gemacht! - Und dass von Dir zu gehn auf Erden, - Allein macht mir das Scheiden schwer, Wie soll ich droben selig werden, Sagt, wenn der Himmel wälderleer?! Für soviel stilles Glück hinieden In mancher einsam schönen Stund', Dem Wald sei drum mein Dank beschieden, Wenn mir das Herz so todeswund. In seinen reinen Gottesfrieden Und unter seinem grünen Dach, Sei leicht dann von der Welt geschieden, Verhalle leis mein letztes "Ach"! Wenn dann die Augenlider sinken, - Der Mund verstummt für ewig wohl - Soll doch die Hand noch zitternd, winken Dann Dir, mein Wald, mein letztes "Lebewohl". |
Když soumrak nad zemí se sklání, rád les bych prošel naposled. - To je i mé poslední přání, když už mám domov opouštět. Krásu přátelství, lásku mladou rozdával, obšťastňoval nás nejednou moudrou dobrou radou zelený lesní zeměpás. Ještě bych rád svým zrakem změřil, lese, kus té tvé nádhery, ještě jednou bych ti rád svěřil, jak byls mně poklad veškerý. Loučení s tebou těžší je mi, že nevím, jak to unesu, opustit tebe, pak i zemi - řekni: je nebe bez lesů? Za tolik štěstí chybí slova - bolí, jen sotva vzpomene a mlčky stačí poděkovat, mé srdce k smrti raněné. V tvém čistém, tichém Božím míru mi ještě chvíli prodlít nech a uchovat dej pevnou víru, že nyní s tvým splyne můj dech. Než v očích stmí se beznaděje a ústa navždy oněmí, ruka, jež v loučení se chvěje, dává ti sbohem před všemi. |
 obrazová příloha
|
další strana
|