JINDŘICH ZUNA
Z děpoltické Liber memorabilium
Od 1. prosince 1905 byl zdejší farář P. Peter (tak psáno ve farní kronice - pozn. překl.) Částka jmenován farářem v Sudoměřicích (v originále "in Sudoměřitz" - pozn. překl.). Do 1. dubna 1906 řídil farnost v Děpolticích (v originále "in Depoldowitz" - pozn. překl.) kooperátor z Červeného Dřeva dp. Ant. Kordik (v originále "Cooperator aus Rothenbaum, der Hochw. Herr P. Ant. Kordik"; *13. června 1880 v Bavorově, rodiče Jan Kordík a Josefa, roz. Ledvinková, vysvěcen 16. července 1905 v Českých Budějovicích, v letech 1911-1932 farář v Maxově /Maxberg/, kde †10. června 1932, převezen příbuznými do rodného Bavorova, kde pochován - pozn. překl.). Dne 3. dubna 1906 nastoupil jako nový farář P. Heinr. Zuna (tak psáno ve farní kronice - pozn. překl.), dosavadní kooperátor ve Staších (v originále "in Stachau" - pozn. překl.).
Kronika fary Děpoltice 1865–1951
Takto zaznamenal vlastní rukou v děpoltické farní kronice (to je ona "Liber memorabilium") svůj nástup do funkce zdejšího faráře Jindřich Zuna, aby v té funkcu vedl kroniku po 32 let. Jeho odchod už do ní zapsal v osudovém roce 1938 jeho nástupce páter Franz Plach, i samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže. Také Jindřich Zuna je už tu ostatně dávno přítomen díky vzpomínce Michaela Radlingera, která má v německém originále titul "Der böhmische Pfarrer" a dala název i stejnojmenné knize z roku 1989 s podtitulem "Um die Sprachgrenze" (ostatně podobný Radlingerův text z časopisu "Glaube und Heimat" provází i tuto vlastní Zunovu stranu). Neboť v Děpoticích o jazykovou hranici skutečně šlo. Jindřich Zuna se narodil v jihočeském Písku dne 12. července roku 1873 na adrese "město čp. 66". Chlapcův otec Josef Zuna, syn domkáře Václava Zuny ve Starých Smrkovicích (dnes okr. Jičín) a Terezie, roz. Hlavaté z Račan (dnes Hradčany v okr. Liberec), byl sluhou při c.k. píseckém berním úřadě, chlapcova matka Anna byla dcerou puškaře u dragunů 3. Pluku v Doubravici na Mladoboleslavsku Václava Býma a Rosiny, roz. Pitrové ze Smidar v dnešním okr. Hradec Králové. Vysvěcen na kněze roku 1896 v Českých Budějovicích byl nejprve ustanoven kaplanem v Rehberku (dnes Srní), odtud jako administrátor do Albrechtic u Sušice (Albrechtsried), jako kooperátor odtud do Stach a jak už prozrazuje textová ukázka, poté na 32 let do Děpoltic. Tam se sice směl poté, co byl jako Čech následkem pomnichovského záboru "odejit" do Klatov, vrátit, ale už 6. října téhož roku umírá podle diecézního věstníku "Acta curiae" v Klatovech. Záznam úmrtní matriky pak potvrzuje, že tu byl i pochován. V Čechách to bohužel není ani u kněží věc nijak ojedinělá. Ostudné je jistě i to, že jeho jméno chybí v seznamu zemřelých kněží diecéze.
Farář Zuna - dej mu Pán Bůh nebe!
Jindřich Zuna (v originále "Heinrich Zuna" - pozn. překl.) byl děpoltickým duchovním správcem (v originále "der Depoldowitzer Seelsorger" - pozn. překl.) v letech 1906-1938, tedy téměř 32 let. K farní obci náležely osady Oldřichovice, Divišovice, Datelov a Městiště (v originále "Olchowitz, Diwischowitz, Todlau und Dorrstadt - pozn. překl.). Žádný ze zde ustanovených farářů nezůstal v Děpolticích tak dlouho. To hovoří pro obec samu, ale také pro farářovy schopnosti a tělesnou pohyblivost. Cesty s úřadem spojené musel konat pěšky, v místě nebyl ani telefon, neexistovalo ani vlakové či poštovní spojení. Kancelářskou sílu neměl rovněž k dispozici. Zimy byly bohaté na sníh i mráz, přechod na jarní počasí hrozíval nachlazením (v originále "war meist ein echtes Schnupfenwetter" - pozn. překl.). Kolem vysoko položené fary i kostela dokázaly často bouře dout věru zeširoka (v originále "konnten nicht selten die Stürme "breitflächig" zu blasen" - pozn. překl.). Duly často tak silně, že podobny zemětřesení přehlušovaly nejednou i proslulý hlahol zdejších zvonů Faráře také zřejmě hodně bolelo, když byly zvony za první z obou světových válek státem bezohledně zrekvírovány.
Byl pro něho tíživý nejen ten válečný čas, nýbrž i státní převrat, který v roce 1918 přišel po něm a přinesl církvi nejednu proměnu. Panovnický dům "z milosti Boží" vystřídala republika. To bylo snad i příčinou, že farář teď hovořil o církvi a kostele s nezvyklým až důrazem. - Při výuce náboženství oslovoval děti křestními jmény. Z Petera Petermichla byl tak "Doppelpeter" (tj. "Petr tuplovaný" - pozn. překl.). Jiní učitelé používali ve styku s dětmi obvykle jejich příjmení, a poněvadž dětí bylo opravdu hodně, museli vládnout dobrou pamětí, přičemž farář měl na starosti i školu v Datelově (německá škola tam existovala v letech 1901-1944 - pozn. překl.). Nakolik to bylo možné, loučil se po nedělní bohoslužbě s každým z dětí osobně. V každém případě byly mše svaté o nedělích a svátcích i díky varhaníku Lankusovi (Martin Lankus má na webových stranách Kohoutího kříže i s vé samostatné zastoupení - pozn. překl.) něčím pro nás skutečně výjimečně slavnostním. Vzpomínám si také ještě, jak jsme my kluci ze školy seděli v řadě na lavici před pekařstvím. Když jsme ho pozdravili, řekl: "Ihr Bürger, beim Grüßen steht man auf!" (tj. "Občané, při pozdravu se vstává!" - pozn. překl.) To jsme si propříště zapsali za uši.
Ačkoli hovořil výbornou spisovnou němčinou (v originále "ein ausgezeichneten Hochdeutsch sprach" - pozn. překl.), věděl každý, že je farář české národnosti. Nikdy to také nezamlčoval, nebyl však žádným nacionalistickým fanatikem. Pro lidi byl tenkrát prostě jen "böhmisch". Miloval své farníky (v originále "er liebte seine ,Pfarrkinder‘" - pozn. překl.). jinak by tak dlouho v místě nezůstal. Rozloučení mu připadalo jistě těžké, když při vstupu německého vojska 1938 faru opouštěl. Tím byl asi ušetřen následné zlovůle. Doslova v posledním okamžiku odjel přes nové hranice do Klatov (v originále "nach Klattau" - pozn. překl.).
Poznámka na závěr: když při výuce náboženství ve vyprávění přišla řeč na toho či onoho váženého známého, přešel mu přese rty vlídný úsměv se slovy: "Gott hab ihn selig, er ist schon lang in der Ewigkeit." (tj. "Dej mu Pán Bůh nebe, je už dlouho na věčnosti." - pozn. překl.). Tak můžeme i my o faráři Zunovi a jeho sestře říci, neboť docela nepozorovaně přešla léta: "Sie sind schon lang in der Ewigkeit. Gott hab sie selig!" (tj. "Jsou už dlouho na věčnosti. Dej jim Pán Bůh nebe!" - pozn. překl.)
Glaube und Heimat, 1994, č. 5, s. 79
- - - - -
* Písek / České Budějovice / Srní / Albrechtice u Sušice / Stachy / Děpoltice / † † † Klatovy
