ZOË WASSILKO VON SERECKI

Nad papíry v Nalžovech

Rakouský státní archiv
Generální ředitelství
Vídeň I., Minoritenplatz
ZI 2249/55

Přítomni:
Ministerský rada Dr, Wilhelm Sickinger
Skutečný dvorní rada Dr. Wolfgang Kotz
Skutečný dvorní rada Dr. Meinhard Rohracher
Hraběnka Zoë Wassilko-Serecki, přizvaná k zápisu dne 27. srpna roku 1955
Státní archov II. tř. Dr. Erika Weinzierlová, zapisovatelka
Hraběnka Zoë Wassilko -Serecki sděluje po přečtení svého zápisu:
Cítím se povinována k poskytnutí svých údajů, poněvadž musejí mít význam pro stát a Rakouský státní archiv ohledně znalosti a výzkumu minulých historických událostí, nechci však, aby o mých informacích proniklo toho času něco na veřejnost. V říjnu roku 1919 jsem se nacházela na zámku v Nalžovech (v originále "auf Schloss Ellischau" - pozn. překl.). Hrabě Jindřich (v originále "Heinrich" - pozn. překl.) Taaffe mi vyprávěl, že opatruje akta, která jeho otec při odchodu ze státní služby vzal s sebou ze Státního archivu. Hodlá tato akta spálit, poněvadž se poměry změnily. Dal mi do rukou podlouhlou obálku (v originále "ein längliches Kouvert" - pozn. překl.), která obsahovala 20-30 listů silného papíru. V levém horní rohu se nacházela vytlačená razítka. Byla to výměna nót mezi ministerským předsedou hrabětem Taaffem a policejním prezidentem baronem Kraußem. Jednotlivé dokumenty byly označeny jako "Streng reservat" (tj. "Přísně tajné" - pozn. překl.). Pamatuji se, že v nótách byla řeč hlavnš o policejních opatřeních a o dojmech do Mayerlingu vyslané komise. Mj. tu byla popsána místnost, v níž došlo ke smrtelné události a také poloha mrtvol (v originále "waren das Todeszimmer und die Lage der Leichen beschrieben" - pozn. překl.). Jako zvláštní detail mám uchován v paměti, že byla řeč o stříkancích mozku korunního prince (v originále "von Gehirnspritze des Kronprinzen" - pozn. překl.) po stěnách. Z úst baronky Vetserové vedl sražený proud krve až k nohám. Dokumenty (v originále "die Stücke" - pozn. překl.) obsahovaly i pitevní nález obou mrtvol, vystavený policejním lékařem. Už nevím, zda šlo o originál nebo o kopii originálu. V každém připadě mi utkvěla v paměti okolnost, že se baronka Vetserová nacházela v pátém měsíci těhotenství (v originále "im 5. Monat der Schwangerschaft" - pozn. překl.).
Hrabě Taaffe mi sdělil poté, co jsem mu konvolut vrátila - bylo to následujícího dne - že spisy spálí (v originále "dass er die Schríftsstücke verbrannt habe" - pozn. překl.).
Později se vynořila zvěst (v originále "das Gerücht aufgetaucht" - pozn. překl.), že dokumenty byly zničeny při požáru knihovny zámku v Nalžovech (v originále bei einem Brand der Bibliothek des Schlosses Ellischau" - pozn. překl.). Přitom se však nenacházely tam (rozuměj v knihovně - pozn. překl.), nýbrž v zámeckém archivu, tedy v prostorách od knihovny daleko odlehlých (v originále "weit von der Bubliothek entfernt" - pozn. překl.).
Můj dědeček baron Krauß o případu Mayerlig nikdy nehovořil. Akta, zveřejněná v současnosti jedněmi novinami, jsem neviděla. Nikdy jsem také nevěděla o jejich existenci a nemohu tedy nijak přispět k potvrzení jejich autenticity. Ráda bych poukázala na to, že první strana zveřejněného konvolutu, jak je v novinách zobrazena, není psána rukou mého dědečka (v originále "nicht die Schriftzüge meines Großvaters enthält" - pozn. překl.). Na druhé straně z dalších kopií obsahu konvolutu mohu pravost jeho rukopisu, který z jeho dopisů mnou uchovaných dobře znám (v originále "ich gut kenne" - pozn. překl.), stvrdit.
Připojuji k protokolu ukázku rukopisu svého dědečka barona Krauße z roku 1919, jakož jeho fotografické podobenky. V ukázce rukopisu je připomenut dědečkův profesní vztah k premiéru Taaffeovi. Poznámka o malých epizodách, které by dnes měly být posuzovány s humorem, se týká mé vzpomínky na jeden mladický žert hraběte Heinrich Taaffeho (v originále "nach einen Jugendstreich des Grafen Heinrich Taaffe" - pozn. překl.).

Zoë Wassilko-Serecki, Dr. Wolfgang Kotz, Dr. Sickinger; za správnost zápisu Felsleitner; Dr. Rohracher, Dr. Weinzierl.

Dokument 3:

Přepis mých poznámek k protokolu, který jsem dne 5. září 1955 ve dvorním a státním archivu ve 12 hodin 28 minut středoevropského času podepsala, a to před následujícími svědky:
ministerský rada Dr. Wilhelmm Sickinger,
skutečný dvorní rada Dr. Wolfgang Kotz,
skutečný dvorní rada Dr. Meinrad Rohracher
a paní Dr. Erika Weinzierlová (státní archivářka), která přitom fungovala jako stenotypistka.

Muselo to být mezi 10. a 20. říjnem roku 1919, kdy jsem u příležitosti jednoho týden trvajícího podzimního pobytu na zámku v Nalžovech řekla jednoho večera mému přiženěnému bratranci Heinimu Taaffeovi, zda bych jako vnučka tehdejšího policejního prezidenta barona Krauße neměla mít zájem o to přečíst si originální akta, která ohledně tragedie v Mayerlingu putovala tam a zpět mezi mým dědečkem a otcem Heiniho Taaffeho. Heini měl totiž v záměru je spálit, neboť jeho otec, který tato akta přenesl ze státního archivu sem do Nalžov, nechtěl, aky jejich obsah byl kdykoli komukoli znám (v originále "dass deren Inhalt jemals bekannt würde" - pozn. překl.). Nyní zamýšlí i on udělat už ve věci pořádek (v originále "auch er schon ans Ordnungsmachen" - pozn. překl.) a chce svůj záměr naplnit.
Jako dívka, které bylo tehdy 22 let, jsem s horoucím zájmem (v originále "mit brennenden Interesse" - pozn. překl.) vzala akta k sobě do pokoje a téže noci ještě jsem je několikrát pročetla skrz naskrz (v originále "und las sien och in der gleichen Nacht mehrmals durch" - pozn. překl.). Šlo přibližně o 25 zpráv na tlustém ministerském papíře. Vlevo nahoře poznámka "Streng reservat". Předseda vlády policejnímu prezidentovi a naopak. Oslovení znělo "Eure Exzelenz" (tj. "Vaše Excelence" - pozn. překl).
Nejobsáhlejší přirozeně byly policejní zprávyo skutkové podstatě událostí v Mayerlingu.
Brzy poté, co korunní prince vešel do své ložnice, bylo slyšet výstřely a spěchalo se tam. Dveře však byly zamčeny a nedalo se proniknout dovnitř. Když byly dveře hrabětem Hoyosem a komorníkem vylomeny, bylo lze spatřit oba, tj. korunního prince a baronesu Vetserovou v loži jako mrtvoly zalité krví. Následovaly dlouhé zprávy těch obou, co všechno zjistili. Pak pitevní protokoly.
Korunní princ se střelil do úst, mozek vystříkl a částečně ulpěl na stěnách (v originále "war herausspritzt und pickte teilweise an den Wänden" - pozn. překl.). U ní byla ze strany zasažena krční tepna. Sražený proud krve (v originále "ein gestockter Blutstrom" - pozn. překl.) se původně vylil z úst a dosáhl až k nohám (okolnost, která na mne učinila obzvláštní dojem a ke které jsem se při četbě vracela /v originále "und den ich mehrmals gelesen habe" - pozn. překl./). Vetserová byla těhotná (v originále "die Vetsera war in der Hoffnung gewesen"; i česky se používalo výrazu "v naději" - pozn. překl.) ve třetím nebo pátém měsíci (to už nevím přesně, ale že byla těhotná, tam stálo docela určitě). Položili ji (v originále "man legte sie Blutstrom" - pozn. překl.) v temné a zaprášené odstavné komůrce nahou na stůl (v knize "Causa Mayerling" je uvedeno "do tmavé, zaprášené komory do koše na prádlo" - pozn. překl.), přikryli ji jejími šaty a jejím kožichem a nechali ji prostě tak ležet (v originále "in ein finsteres, verstaubtes Abstellkammerl, nackt auf einen Tisch und deckte sie mit ihren Kleidern und ihrem Pelz zu und ließ sie einfach so liegen" - pozn. překl.)1. V tomto stavu ji později našel její strýc Baltazzi.
Korunnímu princi byla obvázána hlava a byl jakž takž vystaven (v originále "halbwegs aufgebahrt" - pozn. překl.) ve své posteli. (V jeho ruce byl nalezen revolver.). Baltazzi a pomocník od policie (myslím že baron Gorup) omyli později, jak nejlépe dokázali mrtvolu (1), oblekli ji a naložili obvyklým způsobem do drožky (v originále "wurde sie auf die bekannte Weise in einen offenen Wagen gesetzt" - pozn. překl.), přivázali (lidé měli věřit, že ještě žije!), vedle zaujal místo policejní úředník a tak byla převezena do Heiligenkreuz (jde o blízký cisterciácky klášter - pozn. překl.), kde byla za noci a mlhy ve vší tichosti jen za přítomnosti svého strýce (v knize "Causa Mayerling", kde je převoz celkem podrobně popsán, je upřesněno, že půda byla natolik umrzlá, že utajený pohřeb se konal "až nazítří 1. února" - pozn. překl.) pochována. Nakonec bylo zdá se přece jen dovoleno, aby přitom jeden duchovní pronesl slova modliteb.
Druhé dne ráno (rozuměj v říjnu 1919 - pozn. překl.) jsem Heinrichu Taaffemu akta vrátila. Nepřijal ode mne nijaký slib, že o tom nebudu mluvit (v originále "er nahm mir kein Versprecheb ab darüber nicht zu reden" - pozn. překl.). Následujícího dne mi sdělil, že ta akta spálil. Nebyla jsem u toho přítomna.
Můj dědeček o svém spisu - tom, který byl roku 1955 nalezen v Berlíně (kam ho kdysi převezli nacisté; tzv. "Taaffeho spis" se oproti tomu pohřešuje dodnes - pozn. překl.) - nikdy nehovořil. Myslím, že to, co jsem četla, bylo jedné, co bylo napsáno (v originále zní věta:" Ich dachte, die von mir gelesenen seien die einzigen gewesen.". - pozn. překl.) V každém případě jsem vždycky říkala pravdu, když se opět objevily pamflety o Mayerlingu, což ovšem přineslo málo užitku (v originále "was aber wenig nützte" - pozn. překl.).

Poznámka:
(1) míněna je mrtvola Mary Vetserové

Volltext des Wassilko-Protokolls

P.S. Rakouský státní archiv uvádí českou "verzi" tohoto "protokolu Mayerlingů v tak neuvěřitelně hanebném, zřejmě "strojovém" překladu, že bylo třeba text zcela revidovat V knize Georga Markuse "Causa Mayerling - Život a smrt Mary Vetseové", v českém překladu vyšlé roku 1994, je z protokolu uveden pro knihu přeložený úryvek. V diplomové práci Veroniky Beštové "Irská emigrace ve střední Evropě a rod Taaffe", podané roku 2014 na Filosofické fakultě pražské Univerziy Karlovy je přímo uvedeno, že "Ing. Jindřich Taaffe později všechny spisy týkající se Mayerlingu na nalžovském zámku spálil". To jen ohledně oprávněnosti naší "šumavské" lokace.

Rakouská okultistka a astroložka Zoë (rusky Zoja) Wassilko.von Serecki (v Rakousku i v Československu byly po první světové válce šlechtické tituly zrušeny, takže se její příjmení píše i Wassilko-Serecki). Obsáhlé texty na bohatým obrazovým materiálem doprovozených heslech na Wikipedii a webu Bukovina Institut a také i s astrologickým horoskopem ("Placidus") Astro-Databank poskytují o ní informaci natolik bohatou, že se zde omezujeme na pouhý stručný výběr. Narodila se ve dnes ukrajinských Černovicích (ukrajinsky "Černivci") dne 11. července roku 1897 jako dcera rusínsko-rumunského šlechtice Stefana hrabětw Wassilko von Serecki (*10. června na zámku Barhomet, vypáleném ruskou armádou za první světové války /viz o tom Wikipedia a už neobnoveném, †31. srpna 1933 v rakouském Salcburku /Salzburg/, pochován ve Vídni). Její otec (podrobněji o něm viz Wikipedia) byl ženat s baronkou Rosou von Krauß (*2. července 1869 v Krems an der Donau, †6. ledna 1950 ve Vídni) a Zoë, která zůstala neprovdána, byla jejich jediným potomkem. Nenavštěvovala žádnou základní školu a byla vyučována soukromě doma, kde se mluvilo německy a rumunsky. Soukromá výuka zahrnovala i angličtinu a francouzštinu, v letech 1910-1917 studovala pak na soukromém vzdělávacím ústavu astronomii, matematiku a fyziku. Během první světové války byl otec, který se přihlásil do vojenské služby jako dobrovolník a velel praporu jménem "Bukowina-Huzul-Bataillon", těžce raněn a rodina se přestěhovala do Vídně. Tam se Zoë věnovala v nemocnici sanitní práci a byla za ni i vyznamenána čestným odznakem za zásluhy o Červený kříž (viz Wikipedia). Díky svému zájmu o parapsychologii založila koncem roku 1927 ve Vídni sdružení pod názvem "Österreichische Gesellschaft für Psychische Forschung", jehož byla po téměř čtyři desetiletí generální tajemnicí (dnes nese sdružení název "Österreichische Gesellschaft für Parapsychologie und Grenzbereiche der Wissenschaften"). Zabývala se i asrologií a byla až do roku 1974 viceprezidentkou organizace "Österreichische Astrologische Gesellschaft". Obě sdružení byla nacisty zakázána a k jejich obnovení došlo až po roce 1945. Zoë Wassilko von Serecki vydala o parapsychologii a astrologii vícero knih. Zemřela ve Vídni 26. září roku 1978 a byla tam pochována do rodinné hrobky. Nás ovšem zajímá zejména ohledně svého jedinečného "protokolu" a "šumavské" vazbě na rod Taaffeů (viz i snímek Zoë na koupališti v Nalžovech z roku 1920 jako příloha diplomové práce Veoniky Zemanové "Projekt naučné stezky 'Po stopách rodu Taaffe'", roku 2016 podané na pražské Univerzitě Jana Amose Komenského). Chladně promyšlený plán premiéra Eduarda hraběte von Taaffe (*24. února 1833 ve Vídni, †29. listopadu 1895 na Nalžovech), který je sán také vlastně "šumavskou" osobností, totiž označit za viníka tragedie v Mayerlingu Mary Vetserovou jako vražedkyni nic netušícího korunního prince (byl zfalšován i pitevní nález) nakonec nevyšel a lékařská zpráva, která je s "naším" protokolem v souladu, byla 2. února 1889 zveřejněna ve "Wiener Zeitung".

- - - - -
* Černivci (U) / Nalžovy / † † † Vídeň (A)