GEORG WARTA
Z dějů vsi Třemešné na Šumavě
Ves Třemešné na Šumavě (v originále "das Dorf Zemschen", české místní jméno Třemešné /dá se odkázat k významu "porostlé střemchou"/ bylo pro určitost ve starých českých pramenech rozšiřováno na "Třemešné na Šumavě" /viz např. věstník Národní jednoty pošumavské "Pošumaví" z 22. března 1937, který ovšem v rubrice "Hlídka národnostní" neopomíná konstatovat že obec jest "místem téměř bez české duše"/, i dnešní vlaková stanice nese rovněž "rozšířené" označení Třemešné pod Přimdou" - pozn. překl.) leží asi 5 km na sever od Bělé nad Radbuzou (v originále "von Weißensulz" - pozn. překl.) a 5 km jižně od Přimdy (v originále "von Pfraumberg" - pozn. překl.) v ploché úžlabině (v originále "in einer flachen Talmulde", od Přimdy, kde pramení, protéká tudy Bezděkovský potok, kterému se ovšem dříve říkávalo v Bezděkově /Pössigkau/ a v Málkově /Molgau/ "Mühlbach", v Třemešném "Lunzenbach" a teprve v Bělé, kde se vlévá do Radbuzy, "Pössigkauer Bach" - pozn. překl.), těsně přitom zástavbou navazujíc na západněji položenou ves Bezděkov (v originále "Pössigkau" - pozn. překl.).
Poněvadž Třemešné náleželo ke 13 přimdským chodským vsím (v originále "zu den 13 Pfraumberger Chodendörfern" - pozn. překl.) a ty podle stati Franze Albrechta "Zur Besiedlung Westböhmens durch die Slaven bis zum Einsetzen der deutschen Kolonisation" (in: "57. Jahresbericht des k.k. deutschen Staatsgymnasiums zu Pilsen für das Schuljahr 1910" - pozn. překl.) vznikly už ve 12. století, musí být založení Třemešného položeno do doby ještě o něco dřívější. Osud přimdských Chodů popsali historici Johann Loserth (1846-1936, blíže o něm viz Wikipedia - pozn. překl.) a Matthias Pangerl (ten má na webových stranách Kohoutího kříže i své samostatné zastoupení - pozn. překl.) v jednom příspěvku časopisu "Mitteilungen des Vereins für Geschichte der Deutschen in Böhmen" (viz Johann Loserth: "Die Choden zu Pfrauenberg. Mit Benützung der Materialien aus dem Nachlass von M. Pangerl zusammengestellt." In: MVGDB, sv. 20 /1882/, s. 105-130).
Existují však i stopy osídlení daleko ranějšího a některé nálezy poukazují na skutečnost, že místa, kde později vznikly vsi Třemešné a Bezděkov, byly obývány už v dobách předkřesťanských.
Na jedné lesní louce na úpatí Kamenného vrchu (739 m, v originále "am Fuße des Niklasberge" - pozn. překl.) se nachází obrovský kamenný balvan s vytesanou úžlabinou a prohlubněmi (barevná fotografie i s vyznačenou polohou na mapě viz Mapy.cz - pozn. překl.). Je to s největší pravděpodobností obětní kámen a kultovní prostor, určený obřadům někdejších obyvatel tohoto údolí. Později byl tento kámen označován jako Teufelsstein (tj. Čertův kámen - pozn. překl.) a lidé se místu spíše vyhýbali.
Na západním okraji Třemešného, kde se později vynacházely selské dvorce čp. 12 a čp. 13 ("Gotscher" a "Wogler") jsou k dispozici všechny příznaky dávného osídlení:k jihu obrácené úbočí, těsně kolem tekoucí potůček, vedle silný pramen, používaný jako studánka a označovaný místním výrazem "Ell". Vedle potoka bahnité místo, kde se ráda povalovala prasata ze vsi a které bylo odvodněno teprve roku 1927. Přesně naproti oběma zmíněným usedlostem, na kopci, kterému se u nás říkalo "Hurber", stála obklopena stromy dávná asi svatyně, pozdější křesťanská kaple. Nejvýznamnější však je, že všechny místní cesty od obou usedlostí vycházely, respektive k nim vedly. Když kolem roku 1900 sedlák Gotscher budoval novou stáj, narazil na základy nějakého stavení. To, co se přitom vyhrabalo, házelo se do blízkého potoka, mj. i kamenná krychle, které se také dalo říkat "čertův kámen", poněvadž na něm byla patrná vytesaná prohlubeň na způsob sedadla.
Když sem přišli Chodové, zřídili východně odtud rybník a svá obydlí po obou jeho stranách, podle komplexu všech stavení asi pro 8 až 10 usedlíků. Vypadá to, že nadále používali nalezené tu cesty, i když byly oklikami. Kolem roku 1600 měla ves 20 selských usedlostí a 4 domky pro zemědělské dělníky (v originále "und vier Tripfhäuseln" - pozn. překl.).
V jižní části katastru vsi Třemešné se nacházel v dřívějších časech malý panský statek o přibližně 80 hektarech s 9 rybníky (viz o tom blíže i diplomová práce Lukáše Starého Životní poměry poddaných na hostouňském panství v 17. století /na příkladu vesnic Třemešné a Slatina/, obhajovaná v roce 2010 na Masarykově univerzitě v Brně a přístupná na webové adrese https://is.muni.cz/th/tq5bf/archiv_diplomove_prace.pdf - pozn. překl.). Došel zkázy pravděpodobně za husitských válek v letech 1419-1436 či už dříve. Všechny luční a polní pozemky, označované místními trvale jako "Schlösselgrund", převedli si sedláci z Třemešného koupí na sebe. Jak se zdá, byly tyto pozemky původně v držení toliko 10 sedláků, z čehož lze usuzovat, že Třemešné tehdy vykazovalo jen 10 selských dvorců. Později takovéto pozemky mnohdy přešly na malé rolníky a domkáře, hladovějící po půdě. Pole a luka zvaná "Schlösselgrund" byla všechna nepravidelně rozdělena a odlišovala se tak ostře od ostatních. Sedláky byla získána ještě v dobách, kdy byli ještě Chodové obdařeni mnoha privilegiemi. Když byly chodské vsi roku 1596 císařem prodány a sedláci se stali poddanými hostouňského panství (v originále "Untertanen der Hostauer Herrschaft" - pozn. překl.), mohli i nadále s těmito pozemky, označovanými v pozemkových knihách výrazem "Freistück", volně nakládat.
Třemešné husitskými válkami zle utrpělo a to, jak byly i vsi v okolí vypleněny a vypáleny, vysvítá z dopisu císaře Zikmunda, datovaného rokem 1437 (rok předtím byl v Praze korunován českým králem - pozn. překl.), v němž císař nařizuje svému purkrabímu a úředníkům na Přimdě (v originále "auf Pfraumberg" - pozn. překl.), aby na přimdské Chody "pro jejich velkou věrnost a chudobu" (v originále "wegen deren großen Treue und Armut" - pozn. překl.) během jednoho roku nekladli nijaké daňové povinnosti včetně donucování k pomocným pracím před vypršením této lhůty.
Ani třicetiletá válka naše končiny neušetřila. V roce 1621 obsadily Přimdu Mansfeldovy oddíly. Tilly táhl kolem se svými lancknechty. I roku 1630 tudy prošlo množství válečného lidu a v roce 1641 se tu objevili Švédové. Rolníci z Třemešného se však museli zřejmě brzy zotavit, poněvadž už roku 1654 měli na tehdejší poměry relativně vysoký stav dobytka. Tak měl např. jeden z větších sedláků 4 volská spřežení, 4 krávy, 8 telat, 7 ovcí a 9 prasat. Všeobecná vlna zbídačení v Německu se náš kraj plně zasáhla teprve koncem 17. a počátkem 18. století. Množství rolníků bylo vrchností donuceno buď prodat svou usedlost "nějakému lepšímu hospodáři" (v originále "einem besseren Wirt" - pozn. překl.), anebo přenechat synovi. Mnohde čteme v pozemkových knihách obrat "wegen großer Armut und schweren Zeiten" (tj. "kvůli veliké bídě a těžkým časům" - pozn. překl.). Stavení jsou charakterizována jako zchátralá. Kupní cena usedlosti klesla při převodu z cirka 200 kop (jedna kopa se přitom rovnala jednomu zlatému a deseti krejcarům - pozn. překl.) na 100 až pouhých 50. Podle tereziánského katastru (1713) měli větší sedláci ve vsi už toliko jednu jedinou krávu, jedno až tři telata a jedno až tři prasata, všichni rolníci však 2 voly kvůli robotě, což je pro dobu příznačné. Náklady nevolnictví přesahovaly výkonnostní potenciál jednotlivých hospodářů. Vrchnost neměla nijaké ohledy a neměla v úmylu jim nějak pomoci a sebe omezovat. Teprve když císař Josef II. v roce 1781 nevolnictví zrušil, nastaly rolníkům lepší časy. Ačkoli větší sedláci museli stále ještě vykonávat ročně 73 dnů robotní povinnosti s potahem 2 volů a 34 dnů "ruční roboty" účastí jedné osoby (v originále "73 Zugrobottage mit 2 Ochsen und 34 Hanrobottage mii einer Person" - pozn. překl.), nastal brzy na venkově stav jistého blahobytu. Třemešné se rozrostlo o tak řečené "Häuseln" (tj. "domky" - pozn. překl.) a dosáhl tak spojení s Bezděkovem, neboť téměř kazdý sedlák dal pro jedno ze svých dětí v řadě postavit domek a přidal k němu i pole.
Roku 1826 vyhořela jedna strana vsi s 8 selskými usedlostmi, což Třemešné, které tehdy bylo ještě bez požárního pojištění, uvrhlo v hospodářském vývoji značně nazpět.
Teprve kolem roku 1900 započal nový hospodářský vzestup. Tehdejší mladí rolníci nebyli už s dosavadním způsobem obhospodařování svých dvorců spokojeni. Vydali se novými cestami jak v rostlinné výrobě, tak i v chovu dobytka a úspěch se dostavil. Třemešné bylo brzy považováno k nejúspěšnějším obcím okresu (dříve příslušelo k okresu Horšovský Týn (Bischofteinitz), dnes k okresu Tachov - pozn. překl.).
K hospodářské obnově se přidružila i ta kulturní. Ve spolupráci s obcí Bezděkov mohl být založen pěvecký sbor a místní skupina německého Svazu venkovské mládeže (v originále "eine Ortsgruppe des deutschen Landjugendbundes" - pozn. překl.) se začala věnovat péči o zachování starých zvyků a obyčejů. pěstování lidové písně a také ochotnickému divadlu na místní scéně, probuzené k životu (v originále "mit Pflege alter Gebräuche, des Volksliedes und einer Dorfbühne ins Leben gerufen werden" - pozn. překl.).
Teď se pomýšlelo i na to, jak ves zkrášlit. Oba návesní rybníky byly dány do pořádku, koryto potoka bylo vydlážděno, všude ve vsi byly vysázeny lípy, javory a jiné stromoví. Vprostřed vesnice, kde byla dříve jen bahnitá louže (v originále "ein Sumpfloch" /obdobou je hanlivý český výraz pro člověka "cumploch"- pozn. překl.), bylo zřízeno místo pro památník padlým, při něm květíny a poblíž fontána. Ves teď nabízela se dvěma řadami stavení, oběma rybníky a lesem v pozadí pěkný pohled.
Dne 20. dubna 1945 se Přimda stala obětí požáru, způsobeného americkým náletem za použití zápalných bomb. Brzy došlo i k ostřelování Třemešného, příjezdu tanků přes kopec řečený "Hurber", k zapálení jednoho osamělého domu a k obsazení vsi. Američané se většinou velice divili tomu, že tady v ČSR nenacházejí nijaké Čechy, ale toliko Němce. Když odtáhli a stavení začali obsazovat Češi, utekli mladí lidé do Bavor, aby unikli odvlečení. Následné ponižování, šikany a výhrůžky přiváděly zbylé lidi k zoufalství. Čekalo se jen na návrat mužů, přes den odvezených k nuceným pracím na českých statcích u Domažlic (v originále "bei Taus" - pozn. překl.) a v noci podrobovaných výslechům a bití do krve, dokud se jim nepodařilo často i s rodinami buď prchnout přes hranice do Německa nebo dokud se brzy nestali všichni obětí násilného vysídlení.
Bezirk Hostau : Heimat zwischen Böhmerwald und Egerland (1977), s. 469-476
Pisatel toho v originále daleko rozsáhlejšího textu Georg Warta se narodil 23. července roku 1897 v Třemešném čp. 13 na stavení řečeném "Woglhof", kde hospodařil předtím i jeho otec Christof Warta (*13. května 1850) a děd Josef Warta, po nich pak i jeho starší bratr Wenzl Warta (*17. března 1882). Georgova matka Margaretha (*4. července 1858) byla dcerou Adama Schlögla, rolníka v Třemešném čp. 15 a Barbary, roz. Magerlové z Třískolup (Dreißgloben). Po vychození obecné a měšťanské školy navštěvoval Georg Warta učitelský ústav ve Stříbře (Mies). V srpnu 1916 byl povolán k vojenské službě a byl rok nato v 11. bitvě na Soči (probíhala od 18. srpna do 12, září 1917) raněn. V roce 1918 se vyznamenal jako praporčík a byla mu propůjčena velká stříbrná medaile za statečnost. Od roku 1919 působil jako učitel a 1922 byl ustanoven na škole ve svém rodišti, kde byl v v letech 1921-1935 řídícím Wilhelm Lenk. Téhož roku se Georg Warta oženil s Millou (Ludmillou) Schmidtovou (*1902) z Prahy. Oba si v roce 1928 v Třemešném postavili rodinný domek. Už čtyři roky předtím založil Warta místní skupinu venkovské mládeže pro Třemešné i Bezděkov s pěveckou a divadelní skupinou, později převzal vedení mužského sboru obou míst. V té době založil pro Třemešné místní kroniku, kterou jeho dcera Inge, provd. Wilkopová, z jejíhož líčení otcových životních osudů i hojně čerpám, stačila jedné noci roku 1945 zachránit přes hranici. Vedle ní z manželství Georga a Milly Wartových vzešli synové Heinz a Helmut. Roku 1935 byl Warta jmenován řídícím učitelem trojtřídní obecné školy v Třemešném. V letech 1938-1945 se i Třemešné stalo součástí nacistické "třetí říše" a Warta se jako řídící učitel ujal vedení místní skupiny NSV (Nationalsozialistische Volkswohlfahrt), což byla organizace NSDAP pro zajištění "blaha lidu", tj. pro oblast sociální péče, což za neblahé války nakonec znamenalo zejména pomoc rodinám uprchlíků z rozbombardovaných německých měst a z německých východních území. Teprve 1. března 1945 byl proto povolán k wehrmachtu a stačil se ještě dostat do ruského zajetí. Pro otoky z hladu (Hungerödemen) byl z lágru Hoyerswerda v sovětské zóně propuštěn a 31. srpna 1945 se v noci tajně objevil doma v Třemešném, kde žila plna strachu jeho žena s dvanáctiletým tehdy synem Helmutem, psychicky týrána českým komisařem. Warta utekl do Bavorska, aby ji neohrozil ještě více svou přítomností a ona se synem se za ním dostala do Württemberska už v době, kdy se živil jako malíř. Od roku 1949 pak mohl znovu působit ve školství, dokonce znovu ve funkci řídícího učitele v Rotenbergu, místní části města Stuttgart. Od roku 1964 žil s manželkou, dcerou Inge, synem Helmutem a jejich rodinami ve vlastním domě 9 km na západ od Stuttgartu ve městě Gerlingen, v roce 1977 tam stačil oslavit i své osmdesátiny. Jeho stopa se nám tam bohužel zatím ztrácí. Učitelka na tamní Pestalozziho škole Yvonne Warta snad to učitelské příjmení nese dál.
- - - - -
* Třemešné na Šumavě
