logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ VEITS

Süßes Herz Maria
sei meine Rettung...


Süßes Herz Maria
sei meine Rettung;
O gütige,
O milde,
O süße Jungfrau Maria,
Mutter der Gnaden,
Mutter der Barmherzigkeit,
beschütze und beschürme uns
vor dem bösen Feind,
niem uns auf in unserer Sterbestunde
durch Jesum Christum unseren Herrn.
Amen.

5.6.1903

Přesladké srdce Mariino,
buď mou záchranou...


Přesladké srdce Mariino,
buď mou záchranou;
ó Dobrotivá,
ó Přívětivá,
ó Přesladká Panno Maria,
Matko smilování,
Matko milosrdenství,
střez a ochraňuj nás
před zlým nepřítelem naším,
vysvoboď nás v hodině smrti naší
skrze Pána Našeho Ježíše Krista.
Amen.

5.6.1903

Tato modlitba stojí psána (originál je ponechán v původní podobě) pod obrazem umístěným kdysi na tzv. Veitsových božích mukách (Veits-Marterl) ve Stögerově Huti (Stögerhütte) u Volar (Wallern), jak kdysi zdravila poutníka mezi dvěma dodnes zachovanými a v současnosti už poměrně mohutnými lipami poblíž někdejšího Veitsova statku (Veits-Hof) čp. 199, po němž není bohužel památky. To jen nepočítáme-li ovšem ty dva stromy, nádherný kraj kolem s působivými výhledy a také ten obraz, malovaný dávným pánem zaniklého domu, který vzal s sebou při vyhnání poslední jeho majitel Adolf Veits. Na rubu obrazu lze číst nápis: "Dieses Bild wurde schon geweiht im Jahre 1903, als das Marterl eingeweiht wurde (tj.: Tento obraz byl vysvěcen v roce 1903 spolu s božími mukami.)." Adolf Veits byl vnukem autora obrazu, malíře Franze Veitse, jehož hrob najdeme při zdi hřbitova ve Volarech napravo od hřbitovní kaple. Narodil se 9. února 1830 v v Opolenci (Oppelitz), dnes části města Kašperské Hory (Bergreichenstein), v jehož farním (arciděkanském) kostele byl den nato i pokřtěn (jak mi laskavě sdělil z rodové paměti teprve na podzim roku 2012 pan Klaus Mohr z hesenského Ober-Mörlen), po studiích v Praze a ve Vídni s dvouletým studijním pobytem v Itálii působil pak se svou paní Johannou, předtím ovdovělou Meindlovou, rozenou Lichteneckerovou ze statku zvaného Jaushof, jako malíř a sedlák na "štegarském" Veitshofu. Mladá žena, jejíž prvý manžel zahynul tragicky při lovu, prý muže od myslivosti i malby zrazovala a teprve k stáří mu koupila barvy (i tak se traduje její půvabný výrok: "Franzl im Winter kounst mouln, im Summa muast heign", tj. že Franci v zimě může malovat, v letě muší chovat). Přežila manžela, sama ročník 1839, o patnácte let, zatímco on zesnul už 4. června 1906 a nedožil se ani obou strašlivých světových válek, ani vyhnání a konců svého hospodářství poté. Věděl však, oč prosí modlitbou i malováním.

- - - - -
* Opolenec / Kašperské Hory / † Stögerova Huť, Volary / † † Volary

Obrazové přílohy:
(ukázky)

Jeho rodný dům v Opolenci čp. 11
Ukazatel na jeho rodný Opolenec (Oppelitz) v Touškově (Tuschkau) a místní tabule při okraji cesty k OpolenciUkazatel na jeho rodný Opolenec (Oppelitz) v Touškově (Tuschkau) a místní tabule při okraji cesty k Opolenci
Záznam volarské oddací matriky o jeho zdejší svatbě dne 10. ledna roku 1864 s Johannou Meindlovou, narozenou ve Volarech 10. května 1839, vdovou po Josephu Meindlovi, měšťanu z Volar čp. 199, dcerou Franze Lichtneckera, měšťana z Volar čp. 193, a Elisabeth, roz. Böhmové z Volar čp. 193 - sám ženich je tu už označen jako "Mahler zu Wallern", tj. "malíř ve Volarech"
Podle Pavla Scheuflera byl Veits asi i prvým fotografem žijícím na Šumavě...

zobrazit všechny přílohy



Dostupné zdroje v JVK:

TOPlist