JOSEF STIEGLITZ
Z farní kroniky
Poté, co 16. ledna roku 1867 skonal na mozkovou obrnu farář Martin Kolbinger, byla farnost Bělá nad Radbuzou (v originále "Pfarre Weißensulz" - pozn. překl.) administrována tehdejším mutěnínským kaplanem (v originále "vom damaligen Muttersdorfer Kaplan" - pozn. překl.) P. Franzem Palmem až do příchodu nového faráře. Tím se stal Josef Stieglitz, narozený 16. dubna 1832 v městě Chyše v Čechách (v originále "zu Chiesch in Böhmen" - pozn. překl.), vysvěcený na kněze 3. srpna 1856 v Praze kardinálem a knížetem-arcibiskupem Friedrichem knížetem Schwarzenbergem (v originále "vom Kardinal und Fürstbischof Friedrich Fürst Schwarzenberg" - pozn. překl.), načež strávil mnoho let v duchovní službě a věnoval se filosofickým studiím na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě (v originále "an der Prager Carl-Ferdinand's Universität" - pozn. překl.), takže po složení tří rigorózních prací jako kandidát filosofie byl říšským svobodným pánem Christianem Kotzem von Dobrš dne 2. dubna roku 1867 ustanoven na uprázdněné farní beneficium (rozuměj církevní obročí - pozn. překl.) za vysoce důstojnou biskupskou konzistoř českobudějovickou (v originále "dem Hochwürdigsten Bischoefl. Konsistorium zu Budweis geassentirt wurde" - pozn. překl.). Nově ustanovený farář vydal se po obdrženém srozumění českobudějovické biskupské konzistoře v pátek Velikonočního týdne 23. dubna 1867 na své beneficium, složil 24. dubna 1867 ve svátek svatého Jiří kanonickou přísahu pro farní beneficium v Bělé nad Radbuzou v Šitboři (v originále "in Schüttwa" - pozn. překl.) do rukou vysoce důstojného pana P. Franze Wawaka, hostouňského biskupského vikáře a faráře v Šitboři, načež kolem poledne téhož dne dorazil do Bělé nad Radbuzou, vystoupil tam v čp. 158 do pronajatého farního bytu (v originále "in den gemietheten Pfarrwohnung" - pozn. překl.) ve 2. patře a přinesl P. Franzi Palmovi zprávu od vysoce důstojného pana vikáře, že se nyní může vydat od svého administrování v Bělé nad Radbuzou na výpomoc do Pleše (v originále "nach Ploess", tamní farář P. Richard Wohlrab byl podle tamní farní kroniky pro duševní nemoc poslán na půlroční dovolenou - pozn. překl.).
Dne 6. května 1867 byl nový farář, takto pátý farář v Bělé nad Radbuzou, ustanoven jako správce fundované zámecké kaplanky v Bělé nad Radbuzou, uprázdněné po smrti P. Josefa Rudofskyho, s povinností požívat příjmy této fundace jako nový personální kaplan. Poté, co byl učiněn obyvatelným fundační byt, nastěhoval se farář po vánočních svátcích 1867 do něj.
Kronika farnosti Bělá nad Radbuzou 1786-1938
Překlad je pořízen ze Stieglitzova rukopisu ve farní kronice a nečiní si proto už pro opakovaně užívané dobové "úřední" výrazivo nijaký nárok na dokonalost. Osobnost pisatelova však rozhodně stojí za připomínku. P. Josef Stieglitz, který byl podle "Ordinariátního listu Budějovické diecése" dne 27. března roku 1871 promován na pražské univerzitě doktorem filosofie, nám o svých předchozích duchovenských působištích neprozradil nic určitého. Náležel vlastně pražské arcidiecézi a ačkoli domovsky příslušel nadále do Svaté Kateřiny (německy Sankt Katharina, dnes jen část obce Rozvadov) na Tachovsku, konal později kněžskou službu v Dolních Rakousích. Narodil se 16. dubna 1832 v městě Chyše na Karlovarsku čp. 44 tamnímu krejčovskému mistru a svému jmenovci Josephu Stieglitzovi, jehož otec Anton provozoval tutéž krejčovskou živnost v tomto domě čp. 44 se svou ženou Annou, roz. Kleinovou z čp. 45. Chlapcova matka Theresia byla dcerou řezníka Ignatze Schucka v čp. 67 (žádné z čísel popisných až dosud uvedených, už v Chyších na odsunem značně postiženém Žluticku dohledat nelze) a jeho ženy, roz. Handschugové z obce Žihle (německy Scheles, obec, která byla kdysi rovněž městem, oslavila v roce 2008 770 let od své první písemné připomínky). Dívčí příjmení chlapcovy babičky z matčiny strany je v oddací matrice v záznamu o svatbě rodičů psáno ovšem zcela jinak, snad omylem. Na webových stránkách Kohoutího kříže je samostatně zastoupen i jeho bratr Theodor. Záznam o úmrtí Josefa Stieglitze v úmrtní matrice dolnorakouského městyse Straß im Straßertale je zato zcela zřetelný. Doktor filosofie zemřel v nedožitých 71 letech věku jako beneficiant zdejšího chudinského špitálu na rakovinu žlučových cest dne 17. února 1904 zaopatřen svátostí nemocných a byl na "Straßer Friedhof" i pochován. "Neues Wiener Tagblatt" o tom dokonce 23. února 1904 přinesl drobnou zprávu. Zámek v Bělé nad Radbuzou, od roku 1995 chráněný jako kulturní památka, známe to, v roce 2014 vyhořel a od té doby je z něj v podstatě zřícenina bez další údržby. Vinařský městys Straß im Straßertale (nechybí v něm ani socha sv. Jana Nepomuckého) láká na rozhraní rakouského Waldviertelu a Weinviertelu jako vychvalovaný turistický cíl s bednářským a vinařským muzeem. Co tam ten filosof a kněz Stieglitz (česky by se řeklo "Stehlík") asi hledal... Že by věděl něco, co my ne?
- - - - -
* Chyše / Bělá nad Radbuzou / Svatá Kateřina, Rozvadov / † † † Straß im Straßertale (A)
