logo
JIHOČESKÁ VĚDECKÁ KNIHOVNA V ČESKÝCH BUDĚJOVICÍCH

FRANZ BAERMANN STEINER

Ein neues Jahr


Der hungrige abschied des jahrs verließ mich in grauer stille.
Vor dem feuer krachen die hände, werden nicht warm.
Über die scholle der heimat geht ein scheeler gesang,
Und die tröstung flüstert aus finsternis: gewesen, gewesen.

Türme sind gestürzt auf dumpfen triefenden boden,
Erlesene leben düngten gemeines gewächs.
Mit seinem verwirrten gefühl ist die erde bevölkert,
Deiner seele verfall sich spiegelt in wassern des wehs.
Was hüben ist, ist drüben; es war immer ein einzig geschehn.
O dass du leib bist... o dass dus nicht wusstest.

Trauer baut nicht häuser, und die freude will wohnen
in dieser welt,
Freude baut nicht wege, und trauer will wandern
in dieser welt.

Nový rok


Hladový rozchod s rokem mě opustil v šedivém tichu.
Před ohněm praskají ruce, nezahřívají se.
Nad brázdou domova stoupá úkosem zpěv.
A útěcha šeptá ze tmy: bývalo, bývalo.

Věže se zřítily na tmavou zvlhlou zem,
Vybrané životy hnojily sprosté býlí,
Zmateným citem je zalidněna země.
Zánik tvé duše se zrcadlí ve vodách žalu.
Co je zde, je také tam: bylo to vždycky jediné dění.
Kéž bys byl tělem... kéž bys to nebyl věděl.

Smutek nestaví domy a radost chce bydlet
na tomto světě,
Radost nestaví cesty a smutek chce putovat
na tomto světě.

Přeložil Jan Ort

Wallern


Holzschuhe klappern hell auf stein und schwelle,
Durch langen balkentrog das wasser rauscht.

Die grüne luft voll ruf der ringeltaube:
Wacht überm bach der schlummerfarbne bühl.

Verlass das haus. im kranz der lichten haare
Die freundin harrt; ihr stiller abendmut...

Den wein enthob sie fürsorglich der kühlung
Und ordnete schon an der labung mass.

Im fenster ruhend fühlt sie überwältigt
Der immen heimflug, surrend und genau.

Volary


Dřeváky klapou na práh a kámen,
voda šumí dlouhým kadlubem.

V zeleném vzduchu vřeští holubi.
Nad říčkou hlídá hůrka s barvou spánku.

Odejdi z domu. Ve věnci světlých vlasů
Přítelkyně čeká; s večerní náladou...

Pečlivě pozvedla zchlazené víno
A naměřila pro každého doušek.

Odpočívá v okně a zmožena cítí,
Jak včely letí domů, s bzukotem a přesně.

Přeložil Jan Ort

Erinnerung an den Böhmerwald


Hat eine Landschaft jemal
Mit stein und bühl und grünem waldgespräch
Den Gast so eingefaltet?
Der zeiten harter wille
Hat bruder-strengen umgang mit dem fels
Bist, älter als die großen
Der demut eigne berggestalt:
Nie mocht ich worte schürfen,
Dein bild zu nennen, Böhmerwald.
Schön hat der edle mann dich schon beschworen.
Sollst mir vor halber pforte bleiben
Stiller, denn andrer traum.

Und tust mir nimmer auf dein wirkliches gedicht.
Wie leise war mein fuß in deinen pfaden...
Ich hör die warmen farben
Und klaren strahl aus lieben moosgehängen
Der treulich stößt sein lied ins glimmergold.

Vzpomínka na Šumavu


Dokáže nějaká krajina
tak vrchy, kameny a zeleným hovorem lesa
sevřít svého hosta?
Pevná vůle času
je bratrsky přísná ke skalám;
jsi, starší nad obry,
doslova horskou podobou pokory.
Nerad bych doloval slova,
jimiž bych vzýval tvůj obraz, Šumavo.
Krásně už tak učinil jeden ze šlechetných
a tak mi zůstaň před poloviční branou
tišší než každý jiný sen.

A nikdy neporušíš svou báseň.
Jak tiše šel jsem tenkrát po tvých stezkách...
Slyším ještě teplý výdech barev,
jas stoupá dosud z mechu něžných svahů
jak věrná píseň v zlatavém tvém třpytu.
1947, 3. verze 1952

Jedním ze šlechetných je tu míněn Adalbert Stifter a Šumava je tu vzývána z exilu, který postihl obyvatele české země ještě předtím, než se Šumava stala neskutečným snem vlastně všem, dalekým i blízkým. Pražský židovský autor Franz Baermann Steiner se narodil v české metropoli 12. října 1909 a prošel Šumavu jako skaut se svými kamarády už v chlapeckém věku. Studoval pak v rodném městě semitské jazyky na české i německé univerzitě, stejně jako obecný jazykozpyt a národopis. Ve studiích národopisu pokračoval ve Vídni, Londýně a Oxfordu a na oxfordském Ústavu pro sociální antropologii se později stal docentem. Jeho rodiče, kteří v Praze zůstali, přišli za druhé světové války o život v nacistickém lágru v Treblince. Steiner, jehož láskou na sklonku života byla britská spisovatelka Iris Murdochová, zemřel v Oxfordu 27. listopadu 1952 a je pochován na tamním židovském hřbitově. Jeho básně vyšly posmrtně v edici Německé akademie pro jazyk a literaturu v Darmstadtu péčí H.G. Adlera, kterého se Steinerem pojil pražský původ, osud exulantův a v neposlední řadě i vztah k Šumavě (Adler jí věnoval několik pasáží svých významných prozaických děl). První svazek souboru nese název Unruhe ohne Uhr (Nepokoj bez hodinek) a byl vydán roku 1954, druhý obsahuje nedokončený autorův cyklus Eroberungen a vyšel o deset let později. Ukázku z jeho díla uveřejnil roku 1968 i brněnský literární časopis Host do domu a Šumavě tam byla věnována v překladu Jana Orta (ten pseudonym neskrývá nikoho jiného než Pavla Eisnera a nedá se na něm měnit snad jediné slovo - naléhavě mi ostatně připomíná v anglickém exilu vzniklé verše Ivana Blatného z antologie Neviditelný domov) báseň Volary. Originál Steinerovy básně Vzpomínka na Šumavu, který zde otiskujeme z úplného vydání, je v úryvku i součástí významné práce Jürgena Serkeho Böhmische Dörfer, v níž je jejímu autorovi ostatně věnována obsáhlá kapitola.

- - - - -
* Praha / Volary / † † † Oxford (GB)

Obrazové přílohy:
(ukázky)

S obálkou (2000) souboru jeho básní
Na kresbě Josepha Hahna z roku 1945
Podle tohoto záznamu židovské matriky z tehdy samostatného, dnes pražského Karlína se tu na adrese Karolinenthal, Rokycangasse 15 narodil dne 12. října roku 1909 a po obřízce 24. října dostal jméno Franz - otec Heinrich Steiner je uveden jako obchodník a syn Wilhelma Steinera a jeho ženy Babette, rodem z Telic (Döllitschen), okr. Stříbro (Mies), chlapcova matka Martha byla roz. Grossová, svědky při obřízce, kterou provedl Dr. E. Fischl, byli Karl Gross a Emil Schmoll, porodní bábou byla Jenny Kollinová

zobrazit všechny přílohy

TOPlist