CHRISTINE PITZKEOVÁ

Gutwasserstraße

am Trafohaus stand der Brunnen aufgeklappt
wir stecken uns linein bis zur Herzwand
wir gossen mit diesem Wasser den Kirschblütenbaum
und versteckten uns oben beim Weißgold
von dort wir Tropfen und Blüten warfen
das geht nicht, sagte einer
doch es geht, denn es war Mai

am Trafohaus wir neuer Mut gefasst
es ist ein Land der Lebenden
es ist ein wasserreiches Land
viele die kamen sagten Hiergegen
und wollte nur Hiersein

der Tag ist glühend jetzt
viel zu heiß um Freundschaft zu schließen
aber warm genug um Freund zu sein
sind so viele Gnaden, was redest du
was redest du, geh endlich wieder
in dieses Trafohaus hinein, mit suchenden Blick
der gewesen ist und warten Word
auf die genaueren Termine der Versöhnung
warten für, waiting for, das wofür sie warten
eine Ähnlichkeit die sie überschreiten wird
eine Ähnlichkeit wie sie gewesen ist
nicht wiederzuerkennen und doch sichtbar
eine Ähnlichkeit die fremd sein muss und bleibend

denn du sagst, dies hier ist das Mögliche
nur weil es das Mögliche ist
sie hören dich sprechen, sie stimmen dir zu oder nehmen
den Hauptsatz wieder auf und fragen, was heißt hier: wieder
deutlich fragen sie und laut

glaubt man hier an Güte, sagen wir
was ist das für eine Frage
wie geht dir die Sprache durch den Körper und
was hat sie mit dir gemacht, der du einen Sprachfehler hast
nur das Überleben zu hören, und der du
wunderlich gehen wirst in diesen Überlebenswortschatz

auch wenn sie dich nochmals fragen, mit diesem lebensgroßen Ernst
der klein ist wie das Leben und teilnehmend fühlen kann
und wunderlich reden macht, beinahe wie die Verwöhnten beinahe
wie geht dir die Sprache durch den Körper
dich anzutreffen, dich zu verschwenden, bei dir zu verweilen

ein Kind fragt nach den Kränen und Krähen
und warum der Hahn es ist der kräht
ein Kind fragt nach dem Kohinoorenstift
wir Essen die Antwort nicht, wir aber fragen

ob Ralph Emerson jemals über das Meer
hierhergekommen ist, und warum eigentlich nicht
warum, und was es hier zu sagen gäbe

ob jemand Antwort eben kann
ob es jemanden gibt der Antwort ist
so wie nun unverhofft hier diese Halle
steht in der sie Kohinoorenstifte lagern

ein Kind fragt, wann geht es los mit den Fischen
gleich geht es los, sagen wir, das ist doch klar
wir wissen es nicht, aber vielleicht

ist ja Geschmeidigkeit der Beginn derMetaphysik

Dobrovodská ulice v Horní Plané

při trafostanici stála zaklapnutá studna
skryli jsme se dovnitř až po srdeční stěnu
pokropili jsme tou vodou kvetoucí třešeň
a schovali se nahoře při bílém zlatě
odkud jsme házeli kapky a květy
to nejde, řekl někdo
ale ano, neboť byl máj

při trafostanici byla pojata nová odvaha
je to země živoucích
je to zem bohatá na vodu
a chtěli přece jen zůstat tady

den je teď přímo skvoucí

příliš horký na uzavření přátelství
dost však horoucí na to být přítelem
je tolik milostí, co vyslovuješ
co vyslovuješ, jdi konečně zas
tam k té trafostanici, s pátravým pohledem
který byl a bude tu, aby čekal
na přesnější termíny smíření
warten für, waiting for, čekající
podobnost, která je překročí
podobnost, jaká už byla
neobnovitelná a přece zřetelná
podobnost, která musí být cizí a trvalá

neboť říkáš, že toto je tu možné
jen poněvadž to možné je
slyší tě mluvit, přisvědčují ti nebo berou
opakovaně za svou hlavní větu a táží se:
co to má znamenat, znovu se zřetelně a nahlas ptají

věří se tu v dobro, říkáme
co je to za otázku
jak ti jde řeč tělem a
co s tebou provedla, že máš chybu v řeči
je ti naslouchat jen přežití a že
zázračně vnikneš do této jeho slovní zásoby

i když se tě ještě jednou ptají s touto životně velkou vážností
která je malá jako život, ale dokáže soucítit
a zázračně dá ti hovořit, téměř jako té rozmazlené
řeči, jež ti jde tělem
aby tě zastihla, aby tě promarnila, setrvala při tobě

jedno dítě se ptá po kohoutcích a kokrhání
a proč je to kohout, co kokrhá
jedno dítě se ptá po tužce značky Kohinoor
neznáme odpověď, ptáme se ale

zda Ralph Emerson kdysi přes oceán
sem přišel a proč vlastně nikoli
proč a co by tady bylo k řečení

zda někdo dokáže dát odpověď
zda je něco samo odpovědí
tak jako nyní překvapivě tady tato hala
stojí jako sklad tužek značky Kohinoor

jedno dítě se ptá, kdy to začne s rybami
zrovna to začíná, říkáme, to je přece jasné
nevíme to, ale snad

je zejména poddajnost počátkem metafyziky

Sudetenland, 2024, č. 2, s. 92-93

P.S. Český překlad Jana Mareše byl záslužně zkorigován jeho vnukem Tomášem Novotným, dokončujícím studia germanistiky na pražské Univerzitě Karlově.

Horní Planá, květen 2017

Pro první stranu textu o mém pobytu bych ráda ponechala prázdný bílý list se zdůvodněním "Stifter - Raum für Projektionen" (tj. "Stifter - prostor pro projekce" - pozn. překl.). Na druhé stránce je nutno položit otázku: Kdo může (spolu s těmi dosavadními ochránci) Stiftera ochránit, jak tu stojí (v originále "wie er da steht" - pozn. překl.), kdo ochrání patrona a podrží ho v jeho nadčasovosti? Na třetí stránce je třeba ujistit: "Mírný či něžný zákon (v originále "das ,sanfte Gesetz‘" - pozn. překl.) je jakési dezideratum (česky by se řeklo i "zbožné přání" - pozn. překl.), ale mnohá vyznačení cest jsou jím také. Poté však: platí!
(I cesty je třeba hledat.)
Na čtvrté stránce je slovní zásoba větší, začínám tedy slovem "hora".
Poté však probuzena slovem "Dobrovodská", musela jsem uvažovat, kam patří a co znamená, přitom jsem tam už byla, v "Gutwasserstraße".
Na páté stránce jsou vlepeny fotografie, o výletech a putováních dvakrát na Kleť (v originále "zweimat auf den Kleť" - pozn. překl.), horu s výhledy blízko Českého Krumlova (v originále "das ist ein Aussichtsberg nahe Krumau /Český Krumlov/" - pozn. překl.), kamenná věž tam nahoře stojí od roku 1825 (Stifterovi bylo tenkrát 20 let a žil v Kremsmünsteru), Blanský les (v originále "Plánská hora /zu deutsch Schöninger/" - pozn. překl.), co je to za jméno! Také na Vítkově Hrádku jsem byla (v originále "auch in Wittinghausen/Vítkův hrádek gewesen" - pozn. překl.), tam začíná Stifterův román "Witiko" (česky "Vítek" - pozn. překl.), povídka "Hochwald" (česky "Hvozd" nebo "Vysoký les" - pozn. překl.) se tam i v okolí bezprostředně odehrává (v originále "spielt in der unmittelbaren Umgebung" - pozn. překl.) a kdo to už předtím nevěděl, připomene mu to z vlídný nápis při vchodu do hradní věže. Pak foto z Jeleních Vrchů (v originále "aus Hirschnbergen/Jelení" - pozn. překl.) nejen snad proto, že tam odbočuje cesta, vedoucí podél Schwarzenberského kanálu (evropské rozvodí), nýbrž i kvůli výstavě v domku s plastickou mapou, na níž se stisknutím knoflíku rozsvěcuje řada dějišť i se Stifterem spjatých. Jak svítí ta Stifterova místa, ano: jak svítí.
Proto by bylo třeba ještě jednou zauvažovat o "naivitě" a "sentimentalitě" Stifterova prožívání skutečnosti (v originále "über ,naives‘ und ,sentimentalisches‘ Stifter-Erleben" - pozn. překl.). A k západu je často možno spatřit nebe nad nádrží lipenské přehrady.
Ten, kdo (jako já) jede v květnu do Horní Plané (v originále "nach Oberplan/Horní Planá, aus Hirschnbergen/Jelení" - pozn. překl.), může zažít třešně, hrušně i jabloně v květu, venku v jižním Německu, tady "uvnitř" na Šumavě. A ještě nikdy nebyl (v mém vnímání) časový odstup mezi krustou posypové soli na namrzlé cestě a pylem z květů tak krátký jako za tohoto pobytu v Čechách.
Děkuji und vielen Dank, sagt Cristine Pitzke (tj. "a díky mnohokrát, říká Christine Pitzkeová" - pozn. překl.).

Sudetenland, 2021, č. 1/2, s. 104-105

P.P.S. I v německém originále nese text název "Horní Planá, Mai 2017".

Německá spisovatelka Christine Pitzkeová (viz o ní podrobněji Wikipedia) se narodila 11. července roku 1964 v dolnobavorském městě Burghausen, ležícím při řece Salzach v zemském okrese Altötting. Po maturitě roku 1983 na Kurfürst-Maximilian-Gymnasium ve svém rodišti se v letech 1984-1987 vyučila zdravotní sestrou. Podstoupila přijímací řízení ke studiu mediciny, rozhodla se však pro obor humanitních věd (mj. angloamerická a německá literatura, psychologie a filosofie). V roce 1993 složila na mnichovské univerzitě (Ludwig-Maximilian-Universität) u Gerharda Neumanna (*11. června 1934 v Brně, †27. prosince 2017 v Berlíně, zabýval se i dílem Franze Kafky a Karla Maye /oba mají rovněž samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže/, podle nekrologu Ernsta Osterkampa ho vedle Goethea žádný jiný autor nezajímal více nežli Franz Kafka, podrobněji k Neumannově osobě a dílu viz Wikipedia) magisterskou zkoušku v hlavním oboru Novější německá literatura. Následovala mnoholetá činnost v nakladatelské branži a lékařské žurnalistice (Urban&Schwarzenberg, Gustav Fischer Verlag, GesundheitsBrockhaus). Hospitovala v Bayerische Rundfunk, OR a ve vysílači Freies Berlin. Od roku 1993 byla pravidelnou spolupracovnicí a autorkou pro Bayerische Rundfunk, zejména v oblasti věda a vzdělání. Svou spisovatelskou kariéru započala v létě roku 2001 berlínském literárním kolokviu Autoren-Werkstatt Prosa. Za svůj prozaický debut ("Versuche, den Morgen zu beschreiben" v nakladatelství Jung und Jung Verlag, Salzburg/Wien 2004 získala mnohá ocenění. Práce na dalších knihách probíhala s podporou tuzemských i zahraničních institucí (Bundesakademie Wolfenbüttel, Kloster Cismar, Schloss Wiepersdorf, Stiftung Rheinland-Pfalz) i se stipendijními pobyty v blízkém zahraničí (česká Horní Planá /Adalbert Stifter Verein München či chorvatský Pazin/Goethe Institut Zagreb) a slovinské Novo mesto/Goethe Institut Ljubljana). Kritika oceňuje "ein innovatives und gewisses 'formgebendes' Potenzial", tj. inovativní a zároveň v jistém smyslu formativní potenciál jejích literárních prací. Autorka žije v Mnichově a ve Furlánsku na severovýchodě Itálie (hlavní město Cividale del Friuli). Báseň z Dobré Vody je jakýmsi P.S. jejího tamního "stifterovského" (Adalbert Stifter má ovšem i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže) stipendia v roce 2024.

- - - - -
* Burghausen (BY) / Horní Planá