HANS PETROU
|
Saumsta is heut Is da Weg nou sou weit Und da Steig nou sou schmol, Saumsta is heut - Do muaß i ins Tol. Do geh' i zan Dianderl, Zan herzig'n Schatz, Saumsta is heut - Do kriag i mein Schmotz. Sie mocht ma 's Fensterl af Und sogt: "Herzliaba Bua! Saumsta is heut - Moch 's Fensterl gschwind zua!" |
Je sobota Cestička dlouhá je, pěšinka ouzká spíš, je sobota - já musím sejít níž. Du za svou děvenkou, tou co mám rád, je sobota - dám se zulíbat. Vodevře vokýnko, řekne: "Kluku zlatej, je sobota - s tim vokýnkem chvátej!" |
|
Waldheimat, 1929, s. 92 |
|
|
Slovníček: Saumsta is heut=dneska je sobota, da Steig nou sou schmol=a pěšinka tak ouzká, do muass i ins Tol= musím do oudolí, zan Dianderl= k děvence, zan herzig'n $chatz= k pokladu mýho srdce, mein Schmotz =políbení, až to mlaskne, sie mocht ma 's Fensterl af=odevře mně vokýnko, herzliaba Bua!=kluku srdci mýmu znejmilejší!, moch's Fensterl gschwind zua!=hbitě už to vokýnko zavři! |
|
|
Mein Böhmerwald Horch auf, mein Kind! Wie 's raunt und wallt Und wie es rauscht Der schöne Wald. Er singt und raunt Ein Lied uralt - Es ist das Lied Vom Böhmerwald. Hab' ihn stets lieb, Die Treu' ihm halt, Der Heimat traut, Dem Böhmerwald. |
Má Šumava Mé dítě, slyš! Jak šumí dnes, co šeptá nám ten krásný les. Dávnou píseň ti předává - tak beze slov má Šumava. Rádo ji měj, ať zůstává dál domovem nám Šumava. |
|
Waldheimat, 1925, s. 142 |
|
|
Heimweh Ich wandle die weltfernen Straßen entlang, von fernher die Berge schon winken; ich lausche des Posthorns jubelndem Klang. Ein Klagelied will es mich dünken. Es scheint die Sonne in strahlender Pracht nach endlos nebligen Tagen. Und neues Leben allseits erwacht, und doch will mein Herz schier verzagen. Im taufrischen Forst der Kuckuck ruft, durch den ich jetzt fürbaß schreite, die Lerche trillert hoch in der Luft - doch mein Sehnen, das geht in die Weite. Es geht in die Weite, der Heimat zu! O Heimat, du liebe, du traute, wer könnte dich missen, wer fände Ruh, der dich nur einmal erschaute. |
Stesk po domově Když cestou cizí jsem dneska opět šel, zdaleka mi šuměly hory; jásot poštovské trubky jsem slyšel. Proč teskně jen uchem zní sbory? Slunce přímo hýří svou nádherou po nekonečných dnech v mlze. Ze všech stran svity se proderou, však srdcem neprojdou veskrze. Lesem zní kukaččí volání, které mě v nitru dřív bralo, i skřivan se trylkům nebrání - mé touze je všechno dnes málo. Daleko tam k nám stále putuje za láskou tou až nedohlednou. Bez domova v světě kdo v klidu je? Byť zřel jej toliko jednou. |
|
Waldheimat, 1927, s. 174 |
|
Člověku se zdá přímo neuvěřitelným ten letopočet posledního zveřejnění dávné básně v krajanském časopise. V roce 1934 slavili abiturienti v Německém domě čtyřicáté výročí své maturity z roku 1894 na c.k. německém učitelském ústavu v Českých Budějovicích a železniční inspektor rakouských spolkových drah Hans Petrou měl při oslavách hlavní slovo. Absolventi českobudějovické instituce se neuplatnili jen jako pedagogové, ale například i jako drážní inspektoři (Bahninspektoren), jak o tom svědčí výčet spolužáků v článku "Budweiser Zeitung" z 22. srpna jubilejního roku. Dlouho nám unikal původ autora celkem 22 básní (některé jsou psány i v nářečí) v proslulém českobudějovickém měsíčníku "Waldheimat" (nakladatelství "Moldavia") z let 1924-1929, které by vydaly na sbírku. Zde jejich výčet (v závorce ročník a strana):
|
"Am Waldesrand" (1929, s. 140) "Der Minnesänger" (1925, s. 99) "Der traurige Stieglitz" (1926, s. 95) "Erinnern" (1929, s. 78) "Heimkehr" (1929, s. 147) "Heimweh" (1927, s. 174) "Ich hab' ein Lied" (1928, s. 155) "Jägers Traum" (1925, s. 32) "Mei' Hüttn" (1928, s. 20) "Mein Böhmerwald" (1925, s. 142) "Mein Dörflein" (1926, s. 30) "Meine Sonne" (1929, s. 96) "O weine nicht!" (1928, s. 79) "Saumsta is heut" (1928, s. 92) "Sinnsprüche" (1929, s. 16) "Spätherbst" (1925, s. 169) "Steigerung" (1925, s. 96) "Teichrosen" (1925, s. 132) "Verzage nicht!" (1924, s. 37) "Waldfrieden" (1927, s. 102) "Wanderlied" (1926, s. 135) "Was ich wollte" (1925, s. 51) |
Až jméno a domovské určení "Johann Petrou, Ömau" ve výroční zprávě českobudějovického německého státního gymnázia z roku 1886 dalo pátrání správný směr. Soběnovská křestní matrika (Ömau je německé místní jméno pro Soběnov) uvádí ke dni 7. dubna roku 1873 český záznam o narození a téhož dne i křtu chlapce psaného zde jménem Jan Nepomuk Petrou (v matrice "Nep."). Křtil ho kněz Jakub Farka (*19. července 1846 v Todni /1. pád Todeň/, †12. prosince 1928 v Todni, pochován je však v Trhových Svinech), přítel spisovatele Zikmunda Wintera, jemuž se stal za jeho pobytu v Hojné Vodě (Heilbrunn) živoucí předlohou pro titulní postavu historického románu Mistr Kampanus (viz "Trhovosvin ské listy", 2009, s. 5: článek "Před 80 lety zemřel todeňský Mistr Kampanus"). Chlapcův otec Eduard Petrou, syn učitele "v Krucenburku" (tak v matrice, v závorce poté "německy" /Kreuzberk/), správně by mělo být "v Krucemburku" (1949-1993 se městys v okr. Havlíčkův Brod jmenoval Křížová) Josefa Petrou (podle webu Základní školy Krucemburk tam byla toliko škola česká, mající prý v 19. století nad vchodem nápis od Václava Hanky:"Cvičená mládež, obliba Bohu, blahobyt obce, ozdoba vlasti."/!/) a Eleonory, roz. Pospíšilové ze Studence (dnes jsou osady Horní i Nový Studenec částmi města Ždírec nad Doubravou), byl v Soběnově čp. 55 (dnes tam k nenalezení) buquoyským revírníkem. Hansova matka Josefa byla dcerou Hynka Klopfa (v dobrovodské matrice německy Ignaz Klopf), majitele hospodářského dvora (podle zmíněné matriky měl čp. 18, dnes neexistující) v Dobré Vodě u Nových Hradů (Brünnl) a Terezie, roz. Kupensteinerové (tak psáno v matrice) z rakouské vsi Großotten v okr. Gmünd při české hranici. V roce 1934, kdy se konal abiturientský sraz ve Vídni, byl už Hans Petrou "Eisenbahninspektor i.R.", tj. inspektorem na penzi, stejně jako na předchozím srazu o 10 let dříve. Zemřel 17. dubna 1948 ve Vídni, pohřben byl na hřbitově Inzersdorf, kam ho o dva roky později následovala manželka Johanna.
- - - - -
* Soběnov / České Budějovice / † † † Vídeň (A)
