ODILO PETERMICHL
Vzpomínka ze Zátoně
Když byli po žních na podzim 1946 všichni moji věřící farníci ze Zátoně (v originále "alle meine gläubigen Pfarrangehörige aus Ottau" - pozn. překl.) vypovězeni (rozuměj tzv. "odsunem" - pozn. překl.), řekl mi za zátoňské vysídlení zodpovědný a vlastně dobromyslný komisař "pan Fernando" (v digitálně dostupné diplomové práci pod názvem "Ein Beitrag zur Geschichte der Gemeinde Zátoň", kterou v roce 2014 podala na Pedagogické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích Nikol Fabiánová, je týž dotyčný komisař zmiňován jako "pan Ferdo", v zátoňské školní kronice pak jako "F. Hesoun", který po splnění funkce nastoupil roku 1947 vojenskou službu - pozn. překl.)" "Odilo, ich glaub du bleibst hier, willst nicht? Wir teilen uns den Ertrag der Ernte - eine Hälfte du, die andere Hälfte ich." (tj. "Odilo, věřím, že tu zůstaneš, nechceš? Rozdělíme se o žňový výnos - jednu půlku dostaneš ty, druhou půlku já." - pozn. překl.) Nato jsem řekl: "Jetzt wo ihr alle meine lieben Gläubigen vertrieben und wegggebracht habt - nein - ich gehe freiwillig mit meinen Schäflein." (tj. "Teď když jste všechny moje milé věřící vyhnali a odvezli - ne - jdu dobrovolně se svými ovečkami." - pozn. překl.).
Glaube und Heimat, 2021, č. 3, s. 60
Narodil se jako Wenzl Petermichl dne 28. srpna roku 1894 v Rožmberku nad Vltavou (Rosenberg) čp. 11 (dům takto označený tam už hledáme marně). Otec a synův jmenovec (*18. srpna v Rožmberku nad Vltavou tam provozoval ševcovské řemeslo jako syn Josefa Petermichla, majitele domu čp. 11 a Josefy, roz. Obeleové z Rožmberka nad Vltavou, Latrán čp. 4 (i ten dům je tam už marno hledat), vdovy po Adalbert Prichzim, truhlářském mistru v Rožmberku nad Vltavou čp. 11. Jeho žena a synova matka Agnes (*5. července 1870 v Bolechách) byla dcerou Mathiase Wagnera, rolníka v zaniklé dnes obci Bolechy (Wullachen) čp. 1, a jeho ženy Rosiny, roz, Ullmannové z rovněž dnes zaniklého Vojtína (Woiden) čp. 1. Gymnázium navštěvoval jejich syn v cisterciáckém opatství Wilhering v Horních Rakousích a v Českých Budějovicích, kde 11. července roku 1914 maturoval (28. července téhož roku začala vyhlášením války Srbsku ze strany Rakouska-Uherska první světová válka). Po vstupu do cisterciáckého řádu složil v hornorakouském klášteře Sankt Florian profes, tj. řeholní slib, a přijal řádové jméno Odilo (francouzský světec, žil v letech 961-1049, stal se pátým opatem v Cluny - za Velké francouzské revoluce byly jeho kosterní ostatky spáleny na "oltáři Vlasti" na Martově poli v rámci protináboženského boje). Dne 22. června 1919 byl v Českých Budějovicích vysvěcen na kněze. Devatenáct let působil jako kaplan v Horní Stropnici (Strobnitz), Loučovicích (Kienberg), Tachově (Tachau), Lokti (Elbogen), Chlumu Svaté Maří (Maria Kulm), Hořicích na Šumavě (Höritz) a v Rožmitále na Šumavě (Rosenthal). Asi třeba uvést, že diplomová práce Tomáše Prajera na Teologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích pod názvem "Dějiny cisterciáckého kláštera Vyšší Brod v první polovině 20. století" z roku 2007 uvádí jako Petermichlovo kaplanské působiště na prvém místě v řadě ovšem spíše omylem Strýčice (Stritschitz). V letech 1933-1936 působil při organizování hořických pašijových her. Roku 1938 se stal farním administrátorem v Přední Výtoni (Heuraffl) a dva roky nato děkanem v Zátoni. Během nacistického režimu byl dvakrát podroben výslechům gestapa v Linci a postižen vážným varováním, po válce byl vzat do vazby českými úřady. Dne 28. října 1946 odešel se svými zátoňskými farníky do "odsunu". Vlak s vyhnanci a s ním dorazil nejprve do Unterjettingen v zemském okrese Böblingen (spolková země Bádensko-Württembersko), 15. listopadu byl však Petermichl ustanoven duchovním vyhnanců v Endersbachu (od roku 1975 městská část Weinstadtu ve vládním okrese Stuttgart), Jeho posledním služebním místem stále v Bádensku-Württembersku byla od roku 1957 farní obec Stafflangen (od roku 1972 část města Biberach an der Riß). Tam také 25. září 1970 ve věku 76 let zemřel, pochován je však v poutním místě Birnau am Bodensee při severním břehu proslulého Bodamského jezera. To už vlastně náleží svými břehy Německu, Rakousku i Švýcarsku. Tím hrobem šumavského kněze vlastně na dálku i nám.
- - - - -
* Rožmberk nad Vltavou / České Budějovice / Vyšší Brod / Strýčice / Horní Stropnice / Loučovice / Tachov / Hořice na Šumavě / Rožmitál na Šumavě / Přední Výtoň / Zátoň, Větřní / † Stafflangen, Biberach an der Riß (BW) / † † Birnau (BW)
