FRANZ PAULUS

Poustevník ze Silnice

Od 24. července musel každý Němec nosit vlevo na hrudi písmeno "N". (Posměváčci pro to měli tři vysvětlení: nácek [Nazi], Němec nebo blázen [Narr]). Později se toto "N" muselo nosit na žlutém podkladě na levé paži. Žádný Němec nesměl jezdit vlakem nebo na kole. Na dveřích vagónů byly nápisy s tímto textem: "Steig nicht ein, deutsches Schwein!" (Nenastupuj, německý prase!)
Jako důsledek této nesmyslné války musely sudetští Němci zaplatit vše uplným vyvlastněním a následným vyhnáním. Mnoho Němců bylo také zatčeno.
(...) Potravinové lístky pro Němce byly bez lístků na maso. Nikdo nesměl porazit ani vykrmovat prase. Zdálo se, že Bůh Němce i svět kolem opustil.
Sklizeň byla ještě dokončena a byla velice výnosná. Urodilo se velké množství brambor, ještě na polích se ale schovávaly do jam, protože se povídalo, že je Češi brzy zabaví. To ale nebyla pravda, odevzdávat se muselo pouze obilí, dobytek a máslo. Másla odváděli lidé tolik, jako nikdy předtím, protože se domnívali, že tak nebudou vysídleni. Na blížící se vysídlení ještě nikdo úplně nevěřil. Z české strany zatím nikdo nic neříkal. Chtěli snad počkat ještě na jarní osev, aby z toho měli další užitek?
(...) Po celý leden se přes hranici valil silný proud uprchlíků. Protože američtí okupanti nenechali jít nikoho přes hranici po silnici, pašovali všechny vesničtí kluci. Vydělávali hodně peněz v korunách i říšských markách. I ti, co zde bydleli, pašovali přes hranice vše, co nebylo nezbytné pro denní potřebu, protože se předpokládalo, že z Česka budou vysídleni všichni Němci. Tento příliv vystěhovalců tedy pokračoval i v únoru. Každý den přijíždělo několik povozů a automobilů většinou z Volar a Prachatic. U staré školy byla tato vozidla prohledána českými financi a šperky a zlato byly zabaveny. Silnice [Landstraßen] byly v této době obrovským překladištěm, přijíždělo stále více koňských povozů a automobilů maďarských Němců, kteří směli přes hranici. Také Rakušané přijížděli denně ze severních Čech s auty a tím, co pobrali. Ti mohli přes hranici okamžitě. Později museli do Rakouska cestovat přes Český Krumlov. 14. února přišlo šest četníků a 15. února 1946 vojenská posádka. I proud uprchlíků se poněkud zpomalil. Dvě rodiny ze Silnic uprchly, a sice Petrolina Traxler a Adolf Peterlik, který tu nechal veškerý svůj majetek. Jako jeho správce byl dosazen Karl Kerschbaum. Březen 1946: Četníci a vojáci byli odveleni. Pohyb na hranici pokračoval dál a domy v Bavorsku byly zcela zaplněny, takže sotva už zbývalo nějaké místo. 27. března utekli přes hranici paní Schraml, č. 42, se čtyřmi kravami a Mitterdorfer se třemi kravami. Mladé kusy tady nechali. Ty pak byly odvedeny do Kunžvartu. Také Rosenauerovi uprchli a nechali tady všechen dobytek. Jako správce byl dosazen Kellermann Johann. 3. dubna 1946 obsadilo vesnici 200 četníků a zabavili veškerý dobytek, všechny stroje, obilí a také drůbež. Zůstalo pouze deset krav. 21. a 22. dubna byly ty nejsmutnější Velikonoce, které kdy v Silnici proběhly. Na Velikonoční pondělí byli všichni lidé vyzváni, aby se 23. dubna 1946 v 8:00 dostavili s 50 kg zavazadel k požární zbrojnici. Někteří ještě tu samou noc uprchli přes hranici, protože nechtěli do tábora. Do tábora tak šly pouze ty rodiny, jejichž muži byli ve vězení. (...) Zpočátku tu zůstalo 10 dřevorubeckých rodin a já jako Rakušan. Všechny domy, v kterých už nikdo nebyl, byly vyrabovány, seno, sláma, brambory a dřevo, nesčetně fůr. Všechno vypadalo děsivě... Všechna okna a vrata byla otevřena, někde vyvrácena, okna byla vytlučena. Tak strašně skončily Silnice. Vyplní se proroctví, že z oken porostou kopřivy. Po vysídlení se situace uklidnila. Dřevorubci ještě sem tam pašovali něco přes hranici. 27. června 1946 byly kromě čtyř kusů odvezeny ze Silnic všechny krávy. 28. června 1946: vysídlení Kunžvartu.
9. července 1946: vysídlení posledních obyvatel ze Silnic.
Nyní jsem byl posledním obyvatelem Silnic. Češi mi říkali poustevník ze Silnice a nechali mě na pokoji. Měl jsem dvě krávy a dvě telata. Četníci ke mně chodili každý den pro mléko, platili ale dobře. Já jsem pak často chodil do Kunžvartu, kde byli také ještě Rakušané a Němci ze Šumavy. Když jsem prodal dobytek, začal jsem se chystat na vystěhování. 22. září 1946 jsem se se Silnicemi rozloučil jako jejich poslední obyvatel. A to byl konec této vesnice na hranici.

Franz Paulus: Kronika osídlení obce Silnice

V doslovně převzatém českém překladu (jen místní jméno Strážný je všude nahrazeno platným tehdy ještě Kunžvart) původně německého originálu ze sborníku "Pfarrgemeinde Kuschwarda im Böhmerwald" (Tittling 1996, s. 184 - 207). sice figuruje v titulu předchozího textu "Chronik über die Besiedlung von Landstraßen", v našem případě jde ovšem opravdu o vysídlení. Místní jméno Silnice je tu zato až na českou přezdívku autora vzpomínky vždy v plurále, což odpovídá i původní německé alternativě místního jména zcela dnes zaniklé osady Landstraßen.

Franz Paulus přišel na svět v Silnicích (i na staré meziválečné vojenské mapě už figuruje české místní jméno a on se narodil už "za republiky") dne 17. listopadu roku 1921. Jeho otec a jmenovec (*28. listopadu 1874 v Landstraßen), syn tamního podruha Philipa Pauluse (jeho svobodná matka Rosina byla manželskou dcerou majitele usedlosti v Silnicích Adalberta Pauluse) a Marie, roz. Reißové, dcery Johanna Reiße, podruha z Dolních Světlých Hor (Unterlichtbuchet), a Magdaleny, roz. Neubauerové z Horních Světlých Hor (Oberlichtbuchet), si v roce 1916 vzal v Kunžvartu za ženu Eleonore Paulusovou (*1. března 1883, "po chalupě" Fippn Lori), dceru Josefa Pauluse a Elisabeth, roz. Wagnerové. Na archu sčítání lidu pro stavení čp. 24 v Silnicích z roku 1921 ještě Franze mladšího nenajdeme, sčítání proběhlo začátkem roku. Podle nekrologu byl čtvrtým děckem svých rodičů, nicméně na archu sčítání lidu jsou zapsány čtyři starší sestry. Rodina po vyhnání skončila ve středohesenské obci Ehringshausen (zemský okres Lahn-Dill-Kreis). Franz Paulus "starší" tam zemřel v roce 1953, jeho žena Eleonore o deset let později 14. prosince 1963. Jejich syn našel práci v tlakové slévárně (Druckgiesserei) fírmy Buderus, kde setrval až do roku 1977 do předčasného odchodu na penzi ze zdravotních důvodů. Už v roce 1948 se oženil s Hilde Löfflerovou původem z Horního Slezska. Z jejich manželství vzešly dvě děti, syn a dcera. Roku 1958 se mohli nastěhovat do vlastního domu, kde zejména přilehlé zahradě věnoval Franz "mladší" jako důchodce hodně času a životní útěchy, poměrně daleko od rodných míst. Zemřel v Ehringshausen ve věku nedožitých 76 let dne 16. května roku 1997.

- - - - -
* Silnice, Strážný † † † Ehringshausen (HE)