JOSEF MÜNDL

Kluci houslisti

Když v letech první světové války utichla muzika a zpěv oněměl, rozhodli se mnozí hoši z Černé v Pošumaví a z Hůrky (v originále "aus Schwarzbach und Stuben" - pozn. překl.) začít se učit hudbě. Našel jsem ve svých papírech ještě jeden snímek, který byl pořízen 3. července roku 1917 a který bych tu rád představi1. Zleva doprava jsou na něm zachyceni: Sepp Mündl (tj, Josef Mündl, pisatel německého originálu těchto řádků - pozn. překl.), Johann Gabriel, Josef Hirsch, Rudolf Schrimpf, Josef Mugrauer stejně jako Ferdi Zoch,. Později přibyli další, přineslo nám to přezdívku "Die Geigenbuben" (tj. "Kluci houslisti/ nebo "Kluci z houslí" - pozn. překl.). Ve vsi Hůrka bylo už také deser až dvanáct nás "kluků houslistů"; náš učitel Franz Habelsberger byl totiž zrovna tam v Hůrce a výuka i cvičení se provozovaly s velkou horlivostí a zápalem. Po několika letech jsme založili u nás v Černé hudební kapelu, která sloužila jako spolková muzika i místnímu hasičskému sboru. Zakladatelem naší kapely byl pan Wenzl Stark, později ji vedl Hans Schilhansl. Hudební nástroje, které pocházely z doby před první světovou válkou, byly pořízeny z darů, výnosů tanečních zábav a divadelních představení a nově nahrazovány. K dispozici byl i bohatý materiál náčiní a not (v originále "ein reiches Geräte- und Notenmaterial" - pozn. překl.). Tehdy bylo ještě dost dobrodinců, kterým něco prostředků zbylo na hudbu a zpěv. Při hudebních produkcích a zkouškách nechybělo nikdy ani pivo zdarma (v originále "nie an Freibier" - pozn. překl.), za což jsme mohli děkovat našim štědrým dárcům. Často jsme sem do Černé zvali různé muzikanty. Lze připomenout Franze Pleischla, Franze Gabriela (v originále "Fr. Pleischl, Fr. Gabriel" - pozn. překl.) a Karla Mündla z Hůrky (ten naposled zmíněný má i samostatné zastoupení na webových stranách Kohoutího kříže - pozn. překl.). Z Horní Plané (v originále "aus Oberplan" - pozn. překl.) pan Lindl a pan Trnka, z Hořic na Šumavě (v originále "aus Höritz" - pozn. překl.) pak pan Rupert Günther. Poněvadž mnozí z nich už nejsou mezi námi, zdravím zejména pana Franze Pleischla, jemuž je už přes 90 jar a přeju mu i nadále vše dobré (v originále "welcher über 90 Lenze zahlť und wünsche ihm weiterhin alles Gute" - pozn. překl.). Bude-li mi to možné, budou následovat ještě další zprávy a poznámky. Zdraví Vás všechny mnohokrát až do příštího setkání ve zdraví (v originále "bis auf ein gesundes Wiedersehen" - pozn. překl.) Váš přítel Sepp Mündl.

Hoam!, 1975, s, 283-284

Z jednoho dopisu

Už 31 let uplynulo od dob, kdy jsme se naposledy mohli pomodlit u památníku padlých z první a druhé světové války a na našem hřbitově v Černé v Pošumaví. Dnes (publikováno v roce 1976 - pozn. překl.) jsou ta místa zhanobena, pohled na ně člověkem otřásá (v originále "erschütert" - pozn. překl.). Kdo o tom však vůbec hovoří? Zdá se, že my Němci jsme se naučili snášet a strpět všechno, co nám bylo vyhnáním uloženo...

Hoam!,1976, s. 372

Podle matriky farní obce Černá v Pošumaví se narodil 1. května roku 1909 a byl téhož dne i pokřtěn farářem Václavem Příbkem (* ve Velkých Luženicích /tehdy okr. Horšovský Týn, dnes část obce Luženičky v okr. Domažlice/, od roku 1934 prelát a arcijáhen v Českém Krumlově, v letech 1938-1946 působil po záboru příhraničních území v Týně nad Vltavou, †6. září roku 1962; po úmrtí českokrumlovského preláta Václava Přibka nastala v Českém Krumlově tzv. sedisvakance, neboť tehdejší komunistický režim nedovolil jmenování nového českokrumlovského preláta). Novorozencův otec Wenzel Mündl (*6. února 1862 v Hůrce čp. 1), rolník va zdejším čp. 24, rodném stavení chlapcově, byl synem rolníka v Hůrce čp. 1 Franze Mündla a Elisabeth, roz. Wallnerové Hůrky čp. 17, matka Aloisia (*19. listopadu 1872 v Černé v Pošumaví čp. 24) byla pak dcerou Josefa Reifa, později výminkáře na jejím rodném stavení, a Marie, roz. Mörtelové z téhož čp. 24. Josefovi (Seppovi) rodiče se brali 19. června roku 1900. On sám podle přípisu na křestním záznamu uzavřel sňatek s Mathilde, roz. Jungwirthovou, stejně jako oni v rodné obci 3. června roku 1939. K manželčiným šedesátinám 24. února roku 1971 lze dokonce v měsíčníku "Hoam!" najít krátké přání. Josef Mündl byl od roku 1948 až do svého odchodu na penzi v roce 1972 truhlářem u německých spolkových drah ("war er als Schreiner bei der Deutschen Bundesbahn im Ausbesserungswerk München-Neuaubing beschäftigt" píše se v jeho nekrologu ve zmíněném krajanském měsíčníku). Zemřel po krátké těžké nemoci ve věku 67 let ve farní obci Aletshausen na území bavorského Švábska dne 10. března roku 1977.

- - - - -
* Černá v Pošumaví / † † † Aletshausen (BY)