AUGUST LONGIN JOSEPH VON LOBKOWICZ
Co přátelsky dávám...
"Nehmet, was ich freundlich gebe,
freundlich hier auch von mir hin,
dass ich gerne mit Euch lebe
und in Budweis glücklich bin.
Soll auch noch in fernen Tagen
und in später Folgezeit
Euren Enkeln öfters sagen
dieses Denkmal Heiterkeit.
Am 22ten August 1824.
(tj. volněji česky: "Co přátelsky dávám, i Vy
přátelsky kéž přijmete,
za to, že jsem s Vámi živý
rád pobýval v době té.
Kéž i v dálném příštím čase
Vaši vnuci cítí dík,
s jakým na Vás usmívá se
nyní tento památník.
Dne 22. srpna 1824." - pozn. překl.)
D. Kovář, Veduty a jiná vyobrazení města Českých Budějovic 17.-19. století (2025), s. 134-135
Roku 1823 přišel do Českých Budějovic jako krajský hejtman kníže August Longin Joseph von Lobkowitz (česky "z Lobkowicz") z mělnicko-hořínské větve rodu.. Poněvadž v metropolo Budějovického kraje (Budweiser Kreis) ohrožovala zdraví obyvatel závadná pitná voda, zřídil v rohu dnešního Mariánského náměstí kašnu s parkovými pěšinami a stromy. Kašně (zanikla pro zchátralost už někdy v roce 1864) a okolnímu náměstíčku se dostalo názvu Lobkkovické náměstí (Lobkowitzer Platz). August Longin se narodil v Praze 15. března 1797 jako syn Antona Isidora z Lobkowicz (1773-1819) a Marie Sidonie Kinské z Vchynic a Tetova (1779-1837). Působil tu na jihu Čech v letech 1824-1825, poté se v letech 1826-1832 stal místodržitelem v Haliči (viz Wikipedia, po Uherském království druhá největší korunní země celé monarchie). Dne 10. listopadu 1827 se na zámku Hluboká nad Vltavou (Frauenberg) oženil s Marií Annou Berthou von Schwarzenberg (*2. září 1807 ve Vídni, †12. října 1883 v Salzburgu), dcerou knížete Josefa II. zu Schwarzenberg (1769-1833) a Pauliny Charlotty Iris, roz. von Arenberg (1774-1810, to je ona, kdo uhořela v Paříži při plesu na oslavu zásnub Napoleona s arcivévodkyní Marií louisou). Byl mj. čestným členem Společnosti Vlasteneckého muzea v Čechách a umožnil vědecká studia Františku Palackému nebo Václavu Hankovi. Zemřel v Vídni 17. března roku 1842 a byl jako daleko později jeho žena v rodové lobkovické hrobce v Hoříně (Wikipedia). Zámek Hořín zeje dnes chátrající a rozkradený, tamní hrobka v majetku mělnických Lobkowiczů je naštěstí opravována (i kvůli škodám po povodních 2002 a 2013), sochy sv. Notburgy a sv. Wolfganga, kdysi stojící u hřbitovní kaple Nejsvětějšího jména Ježíšova, jsou od roku 1981 umístěny v lapidáriu poblíž zámku v Mnichově Hradišti. V českobudějovickém nakladatelství Veduta, díky němuž a Danielu Kovářovi jsem narazil na střelecký terč s vyobrazením Lobkovicovy kašny a veršovaného věnovacího nápisu, vyšla už roku 2002 záslužná monografie Stanislava Kasíka, Petra Mačka a Marie Mžykové "Lobkowiczové: dějiny a genealogie rodu" o 240 stranách. Připojujeme z Wikipedie i český překlad nekrologu "lancknechta" Friedricha zu Schwarzenberg (ten je zastoupen i samostatně na webových stranách Kohoutího kříže, přetištěný z publikace "Bedřich ze Schwarzenbergu - Poslední lancknecht" (nakladatelství Herrmann & synové 2022 v Praze, tiskárna Akcent ve Vimperku, překlad do češtiny Daniel Korte).
Nekrolog za přítele
Friedrich zu Schwarzenberg
Dnes jsem se u rakve rozloučil s jedním ze svých nejlepších přátel. V černém hornickém oděvu, jak si to přál (jako čelný představitel báňského průmyslu, prezident Dvorní komory v záležitostech horních a mincovních), ležel přichystaný k poslednímu odjezdu do jámy, do níž musíme všichni. Není to moje věc a není na místě rozebírat velké zásluhy o stát, jemuž sloužil ve vysokých oborech působnosti s vytrvalou aktivitou a neúnavným úsilím, zásluhy, které si můj přítel August asi získal. To, že se v oné epoše, kdy celá šlechtická mládež hledala sebe hodné zaměstnání pouze ve vojenské kariéře nebo sledovala příjemné a skvělé postavení v diplomatických službách, věnoval vnitřní státní správě přesvědčen, že tam je pro nezávislého, vysoce postaveného muže ještě mnoho dobrého a důležitého k vykonání, si zasluhuje tím více zřetele, když ho jeho vlastní sklon spíše předurčoval k vojenské živnosti, neboť to byl veskrze rytířský, poetický charakter a ten se v něm také po celý jeho život nezapíral; ani dlouhá služební doba v byrokratických poměrech ho nedokázala smazat. Ve svých dřívějších pracovních postaveních, jako krajský komisař stejně jako statkář, se obeznámil se stavem lidu a přišel do blízkého, důvěrného styku se všemi třídami, zatímco jeho sociální vztahy mu přidělovaly místo v nejvyšších oblastech společnosti. Spojoval proto vlastnosti, jež se zdály tak rozporné, že je člověk téměř nikdy nenajde spojené, ale ani je dokonce nehledá. Byl zdatným, uznalým, svědomitým a pilným úředníkem, zároveň srdečným člověkem a rytířským aristokratem proniknutým povinnostmi a právy svého sociálního postavení. Tyto vlastnosti mu také získaly všeobecnou úctu a důvěru haličského obyvatelstva v tak vysokém stupni, že se mu podařilo v těžkých časech polské revoluce udržet klid v provincii svěřené do jeho vedení, a je třeba vděčit jeho rozhodným a prozíravým opatřením, učiněným na osobní zodpovědnost, že se na haličské půdě nevznítil plamen, jehož zničující účinek by se byl dostavil! Uznání za tyto zásluhy, za jeho umírněnost, jeho spravedlnost a jeho poctivé smýšlení, mu bylo také skvělým způsobem vysloveno prostřednictvím kolosálního stříbrného poháru, který mu darovali sami haličští stavové. Když byl vývojem okolností povýšen ze svého úřadu guvernéra Haliče na prezidium mincovnictví a hornictví, chopil se svého nového okruhu působnosti s aktivitou a energií sobě vlastní. Procestoval se zájmem o hornictví Sedmihradsko, Itálii a nejvzdálenější provincie rakouské monarchie a všude budil u hornického lidu a jemu nadřízených úředníků nové nadšení, lásku a zájem o jejich těžké, nebezpečné, avšak také čestné a důležité povolání. Jeho dům vždy navštěvovaly jejich vynikající osobnosti. August se správným citem pochopil poetickou stránku tohoto pro něj nového oboru a věnoval se mu s naprostou oddaností; proto také toužil být pohřben ve svém čestném kabátu, jak nazýval hornický oděv.
Friedrich zu Schwarzenberg, 19. května 1842
Bedřich ze Schwarzenbergu - Poslední lancknecht (2022), s. 84-87
- - - - -
* Praha / České Budějovice / † Vídeň (A) / † † Hořín
