JOSEF LEEB
Veleslavný magistráte!
S příchodem ze zasedání mám tu čest Vám oznámit, že nově byli vyhlášeni (v originále "promulgiert werden" - pozn. překl.) ministry: zahraničí baron Wessenberg, vnitra baron Doblhoff, spravedlnosti Dr. Bach, financí Krauß, obchodu Hornbostl, školství provizorně Doblhoff, von Schwarzer zemědělství a veřejných prací.
Arcivévoda Johann (byl strýcem rakouského císaře a frankfurtským sněm ho v červnu 1848 zvolil místo hlavy státu (za něj lze tehdy považovat Německý spolek, po zánniku Svaté říše římské "bratrské" spojení říše německé a rakouské - pozn. překl.) tzv. "říšským správcem" (/"Reichsverweser"/, viz Wikipedia - pozn. překl.), připlul sem předevčírem (tj. 17. července 1848 - pozn. překl.) v 5 hodin odpoledne na parníku a vstoupil za bouřlivých ovací do císařského hradu (rozuměj vídeňský Hofburg, od roku 1279 zdejší rezidence Habsburků - pozn. překl.). Na jeho balkoně poté, co opětně děkoval nepřehledným zástupům lidu, prohlásil srdečnými slovy: "Ich versprach am 17. zurück zu sein und sehet, ich habe Wort gehalten. Die deutschen Brüder grüßen Euch herzlich." (tj. "Slíbil jsem Vám, že budu 17. zpátky a vidíte, držím slovo. Němečtí bratři Vás srdečně zdraví." - pozn. překl.)
Zítra (tj. 20. července, šlo o už 8. schůzi z řady přípravných zasedání, tou 9. v řadě byl 22. července zahájen říšský sněm - pozn. překl.) bude ústavodárnému říšskému sněmu předložen nový jednací řád a poté, co budou přijaty do diskuze a schváleny přinejmenším ony zákonné paragrafy (v originále "jene § §" - pozn. překl.), které se týkají prezidentské volby a sestavení úřadu, může se přikročit k volbě definitivního prezidenta. V sobotu (tj. 22. července - pozn. překl.) pak bude ústavodárný říšský sněm slavnostně zahájen Jeho c.k.Výsostí (Ferdinand Dobrotivý byl ovšem nemocný a zastupoval ho arcivévody Johann, císař František Josef I. nastoupil do funkce až 2. prosince 1848 - pozn. překl.).
Volební mandáty byly ve 212 případech bez rozporů ověřeny a ve 192 případech schváleny do 18. července 1848, kdy byl sněm prohlášen za ustavený. Můj mandát, stejně jako mandáty většiny českých bratří (v originále "wie der meisten böhmischen Brüder" - pozn. překl.) byly uznány za veskrze legální. S mnohým nesouhlasem se setkalo jmenování pražských poslanců Strobacha (viz o něm blíže Wikipedia - pozn. překl.), Palackého (viz Wikipedia - pozn. překl.) a Dr. Riegera (viz Wikipedia - pozn. překl.), pak i Borrosche z toho důvodu, že volby, jak se tvrdilo, se konaly v nesvobodné situaci kvůli obležení (dne 22. července 1848 bylo v Praze mimochodem teprve ukončeno Windischgraetzovo stanné právo - pozn. překl.). Došlo k prudkým vyjádřením, ale zvítězila výmluvnost našich kompatriotů (rozuměj krajanů - pozn. překl.) a umírněnost celého shromáždění.
Dr. Rieger a Trojan (blíže viz o něm Wikipedia - pozn. překl.) byli včera při odchodu ze zasedání inzultováni, poněvadž dav (v originále "das Volk" - pozn. překl.) věřil, že získáním Poláků a Čechů mohlo být včerejší prezidentské volbě zabráněno. Komora sama nemá ještě žádné politické zabarvení! Multum clamoris - parvum laboris! (tj. "Hodně povyku, málo práce!" - pozn. překl.) Nálada ve Vídni je přibližně stejná jako u nás. Kníže Windischgraetz a Židé se stávají velice obávanými.
Vídeň, 19. července 1848.
S vynikající úctou Dr. Leeb.
Heimatbuch der Berg- und Kreisstadt Böhmisch-Budweis (1930), s. 368-370
P.S. K poslední větě stojí rozhodně za pozornost a četbu pojednání K židovské otázce, jehož autorem je sám Karl Marx, který právě roku 1848 zveřejnil kdysi v druhé půli dvacátého století i v "ČSSR" povinně studovaný "Komunistický manifest".
Narodil se 18. března roku 1788 v Dolním Dvořišti (Unterhaid) čp. 73 Franzi Leebovi a jeho ženě Marii, roz. Pinterové (v matrice "Pinterin"), jejíž rodiče Gallus (v matrice "Gallÿ",tj. Havel) a Elisabeth Pinterovi se stali chlapcovými komotry. Otec Franz Leeb (†10. dubna 1814 v 67 letech na "souchotě" /"Lungensucht"/) byl synem Johanna Michaelise Leeba z rakouského Freistadtu a měl se svou ženou (*7. srpna 1755 v Dolním Dvořišti, †25. února 1832 v Dolním Dvořišti ve věku 77 let na vodnatelnost /Wassersucht/, která je v matričním indexu psána už příjmením "Binder" a u jejího otce je poznámka, že pocházel z Ostrova /Wörles/). Josefovi rodiče se brali 11. února roku 1777 a měli spolu včetně Josefa (u něho nechybí poznámka, že "† als Domprobst in Budweis") 12 dětí, které jsou všechny zaznamenány v rozrodu na stránkách matričního indexu. Nelze asi nezmínit, že novorozeného chlapce křtil zdejší farář, jímž nebyl po Carlu Opitzovi od 10. října roku 1779 (do 14. října 1789) nikdo jiný nežli vyšebrodský cisterciák P. Desiderius Leeb (1745-1810), který se po odchodu z Dolního Dvořiště stal farářem v Hořicích na Šumavě, kde 5. listopadu 1810 zemřel v 65 letech na zápal plic a byl pochován při vchodu do zdejšího domu Páně, jak praví německý zápis v úmrtní matrice. Máme o něm bohužel velmi málo informací, abychom byli schopni ke shodě příjmení cokoli povědět. Josef Leeb byl vysvěcen na kněze 18. Srpna roku 1811 a působil jako kaplan na zámku hraběte Kašpara Šternberka (ten je i samostatně zastoupen na webových stranách Kohoutího kříže) v Březině u Plzně. Abychom už jen citovali a místy doplnili Leebovu stránku na serveru Wikipedia: 1. listopadu 1815 se stal profesorem morálního bohosloví a všeobecného vychovatelství, od roku 1822 byl doktorem filozofie a teologie na pražské Karlo-Ferdinandově univerzitě. Od 16. března 1824 byl děkanem. Téhož roku se stal členem katedrální kapituly v Českých Budějovicích a konzistorním radou. V letech 1842-1844 byl biskupským komisařem na českobudějovickém gymnáziu a od roku 1844 diecézním školským inspektorem. Roku 1845 se stal generálním vikářem kapituly a roku 1849 infulovaným děkanem. Od 1. listopadu 1851 zastával funkci biskupského generálního vikáře a oficiála. 6. prosince 1853 byl jmenován proboštem. 6. března 1856 mu byl udělen císařský rakouský řád Leopoldův a 1. ledna 1857 získal titul canonicus theologus. V roce 1857 mu také, krátce před smrtí, udělilo město České Budějovice čestné občanství. Během revolučního roku 1848 se zapojil i do politiky. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod České Budějovice, uvádí se jako děkan. V říjnu 1848 se ale svého mandátu vzdal. Nahradil ho pak Anton Robl, majitel Zadního mlýna (rovněž samostatně zastoupený na webových stranách Kohoutího kříže). V seznamu poslanců z ledna 1849 se již Leeb neuvádí. Zemřel 27. února roku 1857 na českobudějovické adrese čp. 253 v nedožitých 69 letech (jako příčina úmrtí je v matrice uvedeno "Entkräftung", tj. "vysílení". Dne 2. března byl pak pohřben za účasti budějovického biskupa Jana Valeriána Jirsíka, dalších církevních hodnostářů a tisíců přihlížejících na Staroměstském hřbitově v Českých Budějovicích, kde teprve čtyři roky (1861) po Leebově skonu získali Češi poprvé účast v městském zastupitelstvu a teprve ještě deset let poté (1871) byl zde založen "Český politický spolek". Nejen dvě řeky se tu setkaly...
- - - - -
* Dolní Dvořiště / † † † České Budějovice



